Marek Jankulovski | foto: Profimedia.cz

Jankulovski: Kritiky nároďáku bylo až moc

  • 9
M i l á n - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - V neděli si zahrál 50 minut za AC Milán při vítězném derby 2:1 s Interem, díky němuž se s klubem dostal na vytoužené 4. místo, poslední pro vstup do kvalifikace Ligy mistrů. Dnes křtí v Praze knihu o svém fotbalovém životě a v pátek slaví jedenatřicetiny.

. ODPOVĚDI MARKA JANKULOVSKÉHO

Obránce byl hostem on-line rozhovoru.

"Asi donesu klukům do kabiny dortíky nebo pizzy a šampaňské. Ale na žádné velké slavení teď není čas," říká Marek Jankulovski.

Pro reprezentačního obránce nabité dny pokračují dramatem o uhájení čtvrté příčky.

Pak přijde Euro a pak...

Možná konec v národním týmu.

"Opravdu nad tím přemýšlím," potvrzuje český fotbalista. "Definitivně se rozhodnu o dovolené po mistrovství Evropy. Teď nemám čas si všechno srovnat v klidu v hlavě, soustředím se hlavně na závěr ligy."

Do konce zbývají dvě kola a vy budete čtvrté místo hájit v Neapoli a s Udine. Čili proti klubům, jimiž jste před AC v Itálii prošel. Není to pikantní?
Strašně se na to těším. V první půlce ligy jsem kvůli zranění kolena utkání proti Neapoli i Udine vynechal, teď věřím, že si je zahraju. Jde mi i o prestiž: v Neapoli jsem v Itálii začínal, mám na to krásné vzpomínky. A Udine mě dostalo na fotbalový vrchol. Ty zápasy budou pikantní tím spíš, že rozhodnou o budoucnosti AC.

Dovedete si vůbec představit, že by AC nehrál Ligu mistrů?
Je to složitá představa. AC je zvyklý na Ligu mistrů a být jen v Poháru UEFA, to by bylo bráno za zklamání. Myslím, že by to bylo po osmi nebo devíti letech, kdy by AC v Champions League chyběl. Celá tahle sezona nebyla moc dobrá, poměrně brzy jsme vypadli s Arsenalem v tomto ročníku Ligy mistrů, a kdybychom vůbec nepostoupili do toho následujícího, fanoušci by to nesli těžce.

Těžce asi nesou i to, že k titulu má přes včerejší porážku stále nejblíž konkurenční Inter.
Určitě, rivalita mezi kluby je obrovská. Ale musí se uznat, že Inter sezonu zvládl líp. Titul si zaslouží.

Zatímco vy jste na něj s AC nikdy nedosáhl.
To mě mrzí. Když jsem sem šel, říkal jsem si, že mám konečně možnost okusit velká vítězství, vyhrát něco obrovského. Podařilo se mi to loni, kdy jsme triumfovali v Lize mistrů, v Superpoháru i v mistrovství světa klubů v Japonsku. Byl to nádherný rok, ale titul v lize nám pořád utíká. Jsem v AC třetí rok a nikdy jsme o něj vlastně ani pořádně nehráli.Byli jsme třetí nebo čtvrtí. Proto bude pro příští ročník jasný úkol: ligový titul.

AC má letos aspoň jedno vítězství: majitel klubu Silvio Berlusconi se stal opět italským premiérem.
Všichni v klubu mu to hodně přáli. Pan Berlusconi za námi občas přijde do kabiny, je bezprostřední a emotivní. Směje se, žádný odstup není znát. Pozdraví a ptá se: Jak se máš?

. Tři otázky o Euru

Kdo vyhraje Euro?
Tipuji Itálii nebo Francii. Jak to mohu sledovat, Italové si hodně věří. Vyhráli předloni mistrovství světa a mají velmi silný tým. Stačí se podívat na formu jednotlivých hráčů, od brankáře Buffona po útočníka Toniho. A o jejich záloze snad ani nemusíme mluvit.

Koho chcete mít v hledišti?

Samozřejmě rodinu. A tím myslím manželku, děti, bráchu i tátu. Je pravděpodobné, že všichni pojedou na zahajovací zápas Eura
se Švýcarskem.

Co chcete po Euru slyšet od kouče?

Že u nároďáku zůstává. Vím, že se to asi nestane, ale já osobně bych chtěl nejvíc slyšet právě tohle.

A jak se máte? Dlouho jste laboroval se zraněným kolenem.
Už je to konečně v pořádku. Hodně lidí mi říká, že kdybych v prosinci nejel do Japonska na mistrovství světa klubů, místo toho regeneroval a neuspěchal návrat po operaci, byl bych možná zdravý o dost dřív. Je to možné, ale já se tenkrát cítil dobře a myslel si, že to bude dobré.

Uspěchal jste tedy návrat, nebo ne?
Po téhle operaci má být obvyklá doba regenerace 60 dnů a já hrál už po čtyřiceti. Ale všichni včetně doktorů mě ujišťovali, že vše vypadá v pořádku, i já to tak v prosinci cítil.

V jakém stavu je koleno nyní?
Musím zaklepat, všechno vypadá v naprosté pohodě. Věřím, že to bude jen lepší.

Čili koleno už nenatéká, necítíte v něm bolest a je stoprocentně ohebné? To jsou věci, na které jste si v minulých týdnech stěžoval.
Dřív to nebylo stoprocentní, i když jsem hrál. Ale za poslední měsíc jsem trénoval dvoufázově, dal jsem do tréninku strašně moc, posledních 14 dnů šel už naplno s mužstvem. A vnímám, jak moc mi to pomohlo: žádnou bolest necítím a koleno ani nenatéká.

Když se dlouho nelepšilo, ubíjelo vás to?
Nebylo to jednoduché, potíže se vlekly od ledna. Trénoval jsem sám, musel jsem zatnout zuby. Kdyby nebylo Euro, asi bych už v sezoně nehrál a dal se do pořádku. Ale já měl v hlavě šampionát a s touhle vidinou jsem dal do tréninku všechno.

Bál jste se někdy, zda Euro stihnete?
Tyhle myšlenky jsem po celou dobu zaháněl, i když v koutku duše jsem samozřejmě věděl, že taková možnost existuje.

Existuje ještě dnes?
Teď už jsem velký optimista. Poslední měsíc byl pozitivní, nohu jsem díky tréninkové dřině hodně posílil, což je důležité. Věřím, že na Euro budu dobrý.

Dcera se ptá, kam zase jedu

A po Euru chcete opravdu s reprezentací skončit?
Přemýšlím nad tím už nějakou dobu, ale rozhodnutý ještě nejsem. Těmhle myšlenkám dalo podnět právě zranění. A pak to, že nemám dost času na rodinu, utíkají mi nejkrásnější roky dětí. Navíc končí trenér Brückner, to je další důležitá věc.

O zranění už jsme se bavili, pojďme teď probrat další dva důvody pro případný konec. Rodina by byla ráda, kdybyste v nároďáku skončil?
Přála by si, abych s ní trávil víc času, ale konečné rozhodnutí nechává na mně.

. Marek Jankulovski

V reprezentaci vládce levé strany obrany, jeden z nejdůležitějších mužů české sestavy. Odchovanec fotbalové Ostravy byl do národního týmu poprvé a překvapivě nominován na Euro 2000. "Spekulovalo se tehdy, že jdu do nároďáku jen proto, abych se prodal ven. Ale snad už jsem dokázal, že je to nesmysl," říká Jankulovski, který z mužstva už prakticky nikdy nevypadl. Kromě defenzivy je užitečný i svými výpady po straně a přesnou střelbou: ač obránce, dal už v národním týmu 10 gólů. Svou vrcholnou kariéru spojil Jankulovski s Itálií – přes Neapol a Udine se dostal do hvězdného AC Milán. Nyní uvažuje, že po evropském šampionátu s reprezentací skončí.

Vaše dcery žadoní, abyste zůstal s nimi, když odjíždíte za fotbalem?
Karolínce je už deset, a tak se ptá: Tati, proč zase někam jedeš? Poslední roky hraju téměř pořád v rytmu neděle – středa – neděle, přijde mi, že jsem na hřišti víc než doma.

A není na vás Karolínka pyšná, když vás vidí reprezentovat?
Už to bere jako zvyk. To ta mladší, dvouapůlletá, nemůže ještě pochopit, jak to, že je táta v sobotu v televizi a v neděli doma. Ale tím, že jsou to holčičky, tak fotbal neprožívají, u nás spíš jedou panenky. Kdybych měl kluka, asi by to bylo něco jiného.

Chcete ještě kluka?
Netoužím po něm. Neříkám, že nemůže přijít třetí miminko, ale stejně jsem vnitřně přesvědčen, že by to zase byla holka. Tušil jsem to správně i u dětí, které už mám.

Nějak jsme zamluvili třetí důvod případného konce: je pro vás trenér Brückner hodně důležitá osoba?
Když to vezmu i s jedenadvacítkou, je mým trenérem u reprezentace nějakých 11 let. Začínat teď znovu pod někým jiným? Nevím... Od trenéra Brücknera přesně vím, co mohu čekat, známe se perfektně navzájem. On toho hodně dokázal a kritika, která se na něj před nějakým časem sypala, byla dost přehnaná.

Vás se osobně dotkla, že? Jeden čas to na vás bylo vidět.
Mrzelo mě to. Kvalifikaci na Euro jsme vyhráli z prvního místa a nikdy jsme nebyli mimo postup. Samozřejmě, nepředváděli jsme výkony jako dřív, ale řekněme si pravdu do očí: nemáme už takový mančaft jako s Nedvědem, Poborákem, Šmícou. S nimi odešla nejvyšší kvalita. A tak mě překvapilo, když jsme porazili 3:0 Němce v Mnichově a někteří bývalí reprezentanti nám vzkazovali: Nemějte nosy nahoru! My je přece nahoře nemáme, ale můj názor je, že kritiky bylo až moc. Vůbec si nedovedu představit, co by se dělo, kdybychom nepostoupili.

. Očima prvního trenéra

Zdeněk Kosňovský, Baník Ostrava

Marek byl nadprůměrný už v žáčcích, byl to levák a to je vždycky nedostatkové zboží. Jako kluka ho nejprve trochu limitovala drobná postava, vytáhl se až později. Dnes je z něj obránce, ale ještě v dorostu jsme ho využívali jako záložníka nebo útočníka, střílel opravdu hodně gólů. A navíc byl chladnokrevný: vzpomínám na zápas o mistra Československa, který jsme s Baníkem hráli proti Nitře. Došlo až na penalty, za stavu 4:4 v páté sérii soupeř neproměnil, pak šel k míči Marek a suverénně a bez nervů nám zajistil titul. Vedl jsem i jeho bratra Dragana, ale Marek byl talentovanější. Měl ale i svou hlavu. Když se mu jednou něco z mých pokynů nelíbilo, odsekl mi: "Trenére, my si asi nebudeme rozumět!"

Postoupilo se, a tak se chci zeptat, jestli na vaše rozhodování, zda končit, či nekončit, může mít vliv to, jak Euro dopadne.
Nepostoupit na Euru ze skupiny, to by bylo velké zklamání. A samozřejmě, když se naopak uspěje, člověk hned přemýšlí pozitivněji. Ale na mé rozhodnutí to vliv mít nebude.

Co tedy hraje pro pokračování? Vyhlídka na mistrovství světa 2010?
Tahle motivace tam je. Mistrovství světa je pro hráče maximum. Navíc tím, že jsme na šampionátu v Německu neuspěli, beru další mistrovství jako výzvu. V roce 2010 mi bude 33, což je možná pro obránce ideální věk. Mistrovství světa by byl poslední a nádherný vrchol.

A další důvody, proč v týmu zůstat?
Především už teď vím, že by mi reprezentace chyběla. Pro fotbal jsem udělal všechno, a když se rozhodnu skončit, bude mi líto, že už si za nároďák nikdy nezahraju. Ale teď se hlavně strašně těším na Euro.

Jaký je před ním podle vás stav týmu?
Není ideální. Nejvážnější je zranění Tomáše Rosického. On je pro nároďák strašně důležitý a neví se, jestli pojede. Ani se vlastně neví, co mu přesně je, to mi přijde zvláštní a zarážející. Hraje v takovém klubu, jako je Arsenal, jezdí po všemožných vyšetřeních, a stejně asi nikdo pořádně netuší, co Rosa má a jak to léčit.

Jak hrát bez něj?
Všichni si přejeme, aby Rosa na Euru byl. Ale co vím, zatím ani netrénuje a turnaj je za dveřmi... Nahradíte obránce, útočníky, ale hráče jako Rosa, který vám dělá celou hru? Náhradu nevidím, vyjma návratu Pavla Nedvěda, což necháme na něm.

Úcta k reprezentaci už dneska není

Marku, v pátek vám bude 31 let. Přijde vám, že čas letí?
Strašně letí. S italskými spoluhráči z AC, Gattusem nebo Pirlem vzpomínáme, jak jsme proti sobě hráli na Slovensku finále mistrovství Evropy do 21 let. Kdo by řekl, že od té doby uplynulo už osm roků.

Vy jste byl po tom turnaji nečekaně nominován na Euro 2000, a tím začala vaše kariéra v reprezentačním áčku.
Byl jsem tenkrát v šoku, vůbec jsem to nečekal. A cítil jsem velký respekt k mazákům, kteří v týmu byli. Němce, Srníčka, Šmícu jsem do té doby znal jen z televize. Nevěděl jsem dokonce, jestli je mám oslovit čau, nebo dobrý den.

Jak to dopadlo?
Nakonec z toho bylo samozřejmě tykání, ale úcta byla z mé strany velká. Dnes už tohle není, je jiná doba.

Vážně? Z čeho tak soudíte?
Někteří berou reprezentaci jako samozřejmost. Hodně se například mluví o útočnících, že nemají potřebnou formu. A pak vidíte, že jistí hráči si v rozhovorech stěžují, že v reprezentaci nejsou. Říkají: Stejně mě trenér nepovolá, nezavolá mi, protože má pořád stejné koně. Takové řeči docela zamrzí. Mě by nenapadlo říct do novin, aniž jsem předtím něco pořádného odehrál: Ty jo, mám formu, proč nejsem v nároďáku?! Já se jako reprezentační nováček skoro bál přijít do kabiny.

Zato teď už jste mazák. Není vám líto, jak to uteklo?
Není. Spíš mě těší, že jsem dal fotbalu maximum a on mi to vrátil. Dnes jsem na vrcholu.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko