Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení kandidáti,
Uvědomil jsem si, že i já jsem tak trochu pamětník, i já k vám hovořím popáté. Minule jsem začal svůj projev slovy, že úřad prezidenta se těší mimořádné úctě a parlament nikoli.
Minulá volba a chování některých politických stran v ní i po ní mé obavy potvrdily, ba předčily. Snažme se dnes, prosím, všichni o návrat důstojnosti, která by k volbě prezidenta republiky snad měla patřit. Zkusme se vrátit k prvorepublikové tradici. K tradici, v níž hlava státu symbolizuje naši státnost. K tradici prezidenta, který stojí nad stranami a jejich aktuálními problémy. K tradici, v níž je instituce prezidenta nadčasovým svorníkem a respektovaným reprezentantem všech občanů. My tu dnes neřešíme něčí vnitrostranické problémy. Neřešíme ani rehabilitaci jisté posttotalitní strany. Neřešíme vztah mezi vládou a opozicí. Neřešíme ani poměry uvnitř vládní koalice. Neřešíme tu poplatky ve zdravotnictví ani radarovou základnu. A tak tu neřešme žádný z aktuálních politických problémů!
Vážení zákonodárci - milí volitelé, my tu volíme hlavu státu na příštích pět let. Za těch pět let si na naše dnešní starosti přece nikdo ani nevzpomene. Nikdo si nevzpomene na to, co kdo chtěl komu v tomto sále dokazovat. Nikdo si nevzpomene, co tu kdo říkal, zapomenuty budou všechny výčitky, ostrá slova, spekulace, výmysly, dehonestační kampaně a mediální výkřiky. Aspoň doufám. Zkusme se podívat dál. Za horizont této volby, za zdi Španělského sálu. Za naše momentální zájmy. Za hranice našich mandátů. Dívejme se do budoucnosti a mějme přitom na mysli všechny obyvatele této země. Protože, jak řekl Franklin D. Roosevelt, „pravými vládci v demokracii nejsou prezident, senátoři nebo poslanci, nýbrž voliči“. Každý se ptá prezidentských kandidátů, jaké jsou jejich názory na aktuální otázky. Zda dnes, v tuto chvíli, podporují konkrétní postoje jednotlivých stran. Pro co, či proti čemu jsou, případně by mohli být. Zda jsou ochotni změnit názor výměnou za hlasy. To jsme opravdu přesvědčení, že právě toto je důležité, zásadní a že právě toto jsou ty správné a korektní otázky? Ne, ne, ne. To jsou naopak otázky, které rozdělují, nikoli spojují.
Vážení zákonodárci, hledejme raději společná východiska, společné hodnoty, společnou dlouhodobou vizi. Naplňme přání T.G. Masaryka, který vždy žádal po stranách více svornosti. Náš první prezident napsal: "Myslím, že i straník velice urputný bude s jinými stranami ve mnohém souhlasit, mají-li stejné cíle a jsou–li dosti vzdělány, aby je pochopily a nalezly prostředky k nim. Vznikne pak taková zvláštní součinnost stran."
Zkusme hledat ony "stejné cíle", onu "zvláštní součinnost stran". Jaká bude a má být Česká republika? Jaká je vize pro deset a půl milionu občanů na příštích dvacet pět let? Jaký prezident ji bude v následujících pěti letech nejlépe naplňovat? To jsou otázky, které si kladu já a které si musíme klást my všichni.
A já na ně dnes odpovím jako předseda vlády. Vlády, která je připravena s příštím prezidentem sdílet onu vizi. Která je připravena na ní v příštích pěti letech pracovat. Jaká je ta moje vize? Jaká má být ta naše Česká republika? Musí to být svobodná země s vlastní identitou. Země s vysokou mírou občanských práv, sebevědomá, zodpovědná, otevřená ekonomicky i myšlenkově. Musí to být země, v níž neosobní pravidla stojí nad momentálními politickými zájmy. Země, v níž se ctí ústavní zvyklosti a platí fair play. Musí to být země, která rozvíjí svůj hospodářský, vzdělanostní a technologický potenciál. Země, která přitom aktivně chrání své kulturní, historické a přírodní bohatství. Země, která naváže na prvorepublikové postavení 6. nejrozvinutější ekonomiky světa. Musí to být země, která podporuje aktivní a stará se o ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Země, která nikoho nediskriminuje a je solidární s potřebnými. Musí to být země, která je opřena o tradici a hledí k budoucnosti. Země, která ctí osvědčené hodnoty západní křesťanské civilizace a neustále znovu je vykládá, aby obstála v moderním světě.
Toto jsou hodnoty, které v české politice dlouhodobě prosazuje Václav Klaus. Jeho znovuzvolení prezidentem, či potvrzení jeho mandátu, je potvrzením platnosti těchto hodnot. Hodnot, které může sdílet každý občan České republiky. Hodnot, které nejsou jen pro mne, které nejsou jen pro některé, které jsou pro všechny. Uplatňování takových hodnot vyžaduje specifické politické zkušenosti, hlubokou odbornost, lidskou zralost a nadhled. Prezidentský úřad je vrcholem politické kariéry, nemůže být jejím počátkem!
Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen, že se všichni můžeme ztotožnit s vizí a kandidátem, které jsem zde nabídl. Prezidentská volba není a nesmí být volbou proti něčemu. Volbou protestní, volbou obstrukční. Nevolíme totiž pro sebe, pro dnešek. Ale pro všechny občany a pro budoucnost. Hledejme a nalézejme schopnost překonat to, co nás rozděluje. Najděme v sobě sílu, která nás sjednocuje. Která nás sjednotí i v dnešní volbě. Přeji vám šťastnou ruku!
Mirek Topolánek,
Španělský sál, Pražský hrad, 15. února 2008
