„Měli jsme pozici expertů. To znamenalo záchranářů, pádlérů, dublerů, kaskadérů a nosičů v jednom. Musím uznat, že jsme se nenudili,“ shrnuje své zážitky.
Na bosenskou Unu, kde se točila většina divoké vody, jezdí už od dob, kdy prý jen dojet k řece bylo velké dobrodružství. Kazík tam v poslední době vedl několik školení místních průvodců pro mezinárodní licence na rafting, takže znal tamní lidi stejně jako vodu.
„Una je poměrně bezpečná řeka, pokud neskáčete vodopád na raftu, netopíte se ve válcích pod Štrbački Bukem nebo se na ní nesnažíte srazit pramici s raftem,“ vysvětluje. Jenže tohle všechno s filmaři dělali. Jak to zvládli?
Nejdříve vymýšleli, jak, kde a zda vůbec se dají režisérovy představy uskutečnit. Třeba kde se dá převrátit raft, kde je možné trápit herce pod vodou či jak vybrat místo odrazu a dopadu pro scénu, kdy se raft vrhá z vodopádů. „Bláznivé věci, ale udělané odpovědně,“ popisuje Kazík výsledný kompromis.
Jinak vypadá rafting na Uně v létě za nízkého stavu, jinak zjara za velké vody, kdy i speciální výpravy cestovních kanceláří občas nasedají až pod prvními peřejemi. A to ještě rozbouřený tok nehrozil profesionálům, nýbrž hercům, které bylo třeba při riskantních akcích zabezpečit - ale tak, aby to na plátně nebylo znát.
Jak to herci zvládli?
„Čekali jsme salonní primadony, ale naštěstí to nebylo tak horké. Naopak se nebáli riskovat a navzdory počasí trpět s úsměvem. Občas někdo odnesl šokem, když ho řeka stáhla pod hladinu, ale v zásadě jsme skoro nic nedublovali. Herci se dokázali i převrátit na raftu ze dvou metrů rovnou do vodního válce nebo skočit pod vodopád a předstírat tam boj o život,“ uznává Kazík. Pro něj by prý stejný horor představovala recitace na jevišti.
Nejvíce přemýšlení daly zdánlivě „jednoduché“ situace. Třeba když se dívka bez neoprenu a plovací vesty topí v peřeji, raft má jet stejně rychle a technika na něm se nesmí namočit. Nebo když musí v proudu s rychlostí pět metrů za vteřinu proplavat herci těsně kolem kamery a ještě stihnout dialog.
A vodopád? „Není jednoduché skočit ze skoro dvaceti metrů z padajícího raftu, trefit se do prostoru 6 x 8 metrů, ale ne do kolegů, a ještě dopadnout na hladinu tak, aby se nikomu nic nestalo,“ líčí vrcholný okamžik filmu.
Adrenalin na rozdávání
Zažili pár horkých chvilek. Jednou rumunský herec zmizel pod hladinou na dlouho a Kazíkův tým nemohl zasáhnout, protože by se s lany octl v záběru. Rumunská herečka dostala šok z podchlazení, protože se měla topit jen v lehkém prádle.
A nastala i takováhle situace: Miroslava Krobota věšeli nad vodopád, Lucii Šipošovou pouštěli na laně pod válec, Jiří Langmajer skákal z vodopádu, Filip Blažek se převracel v raftu a zrovna to nevyšlo, kolegu trefili padajícím raftem.
„Taky se mi povedlo skočit z velkého vodopádu tak, že jsem si zpřeházel žebírka,“ přiznal se nakonec Kazík. Adrenalinu si podle něj všichni užili na rok dopředu.
