Manželé Pachnerovi, Josef a Barbora, žili v Havlíčkově Brodě už před válkou. Měli sedm dětí. Války se dožily čtyři a jen jeden - František Pachner - válku přežil. A právě jeho vnuka se devíti žákyním z 8. a 9. ročníku podařilo vypátrat. Stačilo přitom tak málo - do vyhledávače zadaly slovo "pachner".
"Jedné z nás to nakonec nedalo a na všechny mailové adresy, které k tomuto jménu našla na internetu, napsala zdvořilý mail o tom, kdo jsme a co děláme," vypráví Eliška Konupková ze Základní školy Štoky.
Po několika neúspěšných odpovědích se dívkám ozval skutečný potomek Pachnerových.
Jak to všechno začalo?
Pátrání dívky rozjely loni v létě. "Neměly jsme ale představu, kde začít. Zrovna téma Štoky a Židé je zpracované místním historikem. Ze Štoků je to ale blízko do Havlíčkova Brodu. Tady se prakticky nikdo o toto téma nezajímal," vysvětluje Eliška Konupková. Žákyním se pak během minulého školního roku podařilo sestavit příběh rodiny Pachnerů před, během i těsně po válce.
"O projektu Zmizelí sousedé si myslím, že to je užitečná věc, protože školní mládež pozná, co je to holokaust. Osobně mám radost z toho, že jsem se dozvěděl něco o svých předcích," říká vnuk Františka Pachnera.
Více informací najdete na stránkách školy www.zsstoky.com.
Projekt Zmizelí sousedé vyhlásilo už v roce 1999 Vzdělávací a kulturní centrum při pražském Židovském muzeu. O šest let později spustili další projekt Zmizelí sousedé - Pocta dětským obětem holokaustu. Každý rok se do pátrání po osudech Židů zapojí kolem deseti škol.
"Cílem projektu je, aby mladí lidé hledali v minulosti a v jejich nejbližším okolí a pak své pátrání zdokumentovali," vysvětluje koordinátorka projektu Marta Vančurová z Židovského muzea.
Mělničtí studenti hledali židovské gymnazisty
Své "sousedy" hledali i studenti historického semináře na Gymnáziu Jana Palacha v Mělníku. Zajímali se o osudy svých židovských kolegů z gymnázia, kteří skončili za války v Terezíně.
"Hledali jsme ty, kteří s židovskými studenty na gymnáziu studovali, znali je a mohli nám o nich něco říci. Po kouscích a nepatrných vzpomínkách jsme dávali dohromady životy studentů, kteří bydleli v Mělníku nebo v okolí a byli v lednu 1943 posláni do Terezína. Byla to taková detektivní práce," vzpomíná Ilona Němcová, která na Gymnáziu Jana Palacha učí a studentům s projektem pomáhala.
Studentům mělnického gymnázia se povedlo vypátrat osud Evy Metzgerové. "Studovala na místním reálném gymnáziu až do školního roku 1939-40, kdy byla donucena gymnázium opustit. V té době chodila do sedmé třídy," vypráví Němcová.
Eva se musela přestěhovat do Prahy. 15. května 1942 byla i se sestrou a maminkou odvezena do Terezína. Odtud pak v září 1943 odjela transportem do Osvětimi. Domů se už nevrátila.
Studentům se podařilo kontaktovat Evinu kamarádku, která nyní bydlí ve Švédsku. "Napsali jí dopis a ona jim odepsala. V dopise vypráví o životě Evy Metzgerové, jak spolu v Mělníku hrály tenis nebo chodily do tanečních," říká Němcová.
Projekt může pomoci i učitelům
Zmizelí sousedé pomáhají i učitelům zapojit se do současné školské reformy. Místo učení zbytečností a biflování se děti podle autorů projektu naučí komunikovat, vyhledávat informace a samostatně je zpracovávat.
"Informace se k mladým lidem dostávají ve smysluplných souvislostech, které nenacházejí zpracované v knihách, ale přímo kolem sebe u lidí, čerpají je přímo z památek, v archivech, na místních úřadech a od pamětníků," vysvětluje koordinátorka projektu Marta Vančurová.
Židovské muzeum půjčuje školám i kamery, aby mohly své pátrání natáčet. Školy mají také možnost vytvořit si webové stránky s výsledky pátrání.
Webové stránky škol o pátrání
|
