Ona

Ivanka z Křehkých vztahů: I zmrzlinu jíme jen bio

  • 200
Rodina pod jejím vlivem sportuje a nakupuje hlavně bio potraviny. "Jsem až moc přísná máma," říká o sobě Zdeňka Žádníková- Volencová alias seriálová Ivanka z Velmi křehkých vztahů.


Jaká jste máma?
Přísná. Někdy až moc. Ale jinak to neumím. Jsem zastáncem toho, že liberální výchova je cesta do pekel.

Plánovala jste si v těhotenství, jak budete děti vychovávat?
Ne, to přišlo až s nimi. Oni jsou roztomilí, když se narodí, jsou to bezbranní tvorečkové a vy máte ten pocit zodpovědnosti, který je neskutečně silný a z počátku vás skoro paralyzuje. A jak ta miminka postupně rostou, přirozeně si dovolují víc a víc. Potřebují ovšem hranice, a když je mají vymezené, jsou šťastné. Když mohou všechno, je to špatně.

Jsou podle Vás vzteklé scény a dětské vydírání záležitostí genů, nebo výchovy?
Také nás to postihlo. Andrejka si lehla na zem, ukázkově dupala a všichni se koukali. V chytrých knížkách jsem se dočetla, že musím zůstat klidná, tak jsem se zhluboka nadechla, usmála a řekla: "Andrejko, přidej. Tamhleta paní vepředu tě neslyší, jak tady dupeš. A ještě to tady těma kalhotama vytři. Stejně ti to nekoupím. Když myslíš, že to potřebuješ, tak si tady dupej. Ale stejně nebude po tvém. Až tě to přejde, tak přijď…."

Jste vůči dětem zásadová?
Obě naše děti jsou zvyklé na chůvu, kamarádku Mílu, a té ony všechno řeknou, například minulý týden: "U mámy to nemá cenu, ta mi to stejně nekoupí." Předevčírem mi Andrejka řekla: "Věřím ti, protože ty vždycky splníš, co slíbíš. Když něco řekneš, tak to platí." Jak je teď ta starší sestra, tak pronáší poslední dobou velká moudra. Vlastně mě tím pochválila.

Vy jste Andrejku pojmenovala po své mladší sestře, proč?
Mám ji moc ráda. Zůstaly jsme bez maminky, to nás hodně sblížilo. Ona, přestože je mladší, byla ta naše maminka, má větší vnitřní sílu. A ta mladší je zase pojmenovaná podle Karafiátových Broučků, protože Janinka byla hodná a všichni ji měli rádi a je to krásné jméno.

Máte recept na šťastný domov?
Nemám. My jsme se s mým mužem našli. A já se snažím žít podle "Přej a bude ti přáno" a "Nedělej nikomu nic, co nechceš, aby dělal tobě".

Jaké rituály jste si přinesla ze svého domova?
Určitě vánoční jako například koledy u klavíru, že nejmladší rozdává pěkně pomalu a po jednom dárečky…také jednou až dvakrát za rok u nás v obýváku nebo na zahradě pořádáme koncert a zveme sousedy. Na ty máme štěstí, velmi často a rádi se navštěvujeme.

Holky budu honit

Vy se i nadále věnujete hře na příčnou flétnu…
Aspoň každý druhý pátek dopoledne mám hodiny. A pak zkouším v kvartetu Syrinx, toho si moc vážím. Jsem ráda, že můžeme i koncertovat, z 80% hrajeme na charitativních akcích včetně domovů důchodců. Hudba je opravdu můj velký koníček a jsem ráda, že jsem se ho nevzdala.

S manželem jste založili i nadační fond. Proč?
To je takové naše třetí miminko, a docela náročné. Přivedla nás k tomu osobní zkušenost. Na týden jsme měli hospitalizovanou Andrejku na oddělení, kde na vás ze zdi sem tam koukal krteček nebo sto let stará reprodukce květinového zátiší. Proto jsme se rozhodli hledat sponzory a v chrudimské nemocnici realizovat pilotní projekt. Neosobní prostory se proměnily v krásně vymalovanou pohádku. Je to o tom uvědomit si, že máte jméno, které může pomoct, pak vůli a důležité odborné zázemí. Tak proč toho nevyužít, když to může mít perfektní výsledek. Chystáme kalendář, dvě dětské knížky, rozjíždí se nám dlouhodobější spolupráce se sponzory, je to radost. Více se můžete dozvědět  zde  nebo  zde.

Ráda cvičíte, věnovala jste se sportu i během těhotenství?
S Andrejkou ano, s Janou méně, protože jsme dokončovali dům a řešila jsem dlaždičky, podlahy... A cvičila jsem moc ráda, protože mně i miminku to dělalo dobře. Chodila jsem na gravid jógu a do posilovny.

Vedete i děti ke sportu?
Andrejka má dvakrát týdně tenis a jednou má přípravku tanečního aerobiku. Budu honit obě.

A k hudbě?
Starší přihlásíme k mé paní profesorce na hudební nástroj za rok. Teď zatím tříská do zvonkohry, klavíru i fouká do flétny. Hudební sluch má, zpívá velmi dobře.

Pouštěla jste jim v těhotenství hudbu?
Andrejce jsem přikládala i sluchátka na břicho, ta dostávala svoji pravidelnou dávku Mozarta i relaxační hudby pro miminka. A Janě zase, protože jsme hodně s dcerou jezdily autem, jsme zpívaly. Takže Jana teď, jak sedneme do auta a pustíme cédéčko, si hned začne broukat. Myslím, že to tedy stoprocentně funguje.

Jsem bio máma

Podle čeho sestavujete rodinný jídelníček?
Hlavně se řídím svým časem. Většinou nakupuji přes internet. A pak nárazově v bio potravinách. Bydlíme nedaleko Dobříše, kde je bio krámek a tam jsem stálým zákazníkem. Velké nákupy jednou za čas pak řeším v hypermarketu, tam je sice nabídka biopotravin menší, ale nakupuji tam převážně bio maso, ryby, v žádném případě ale zeleninu.

Jaká jídla jsou u Vás na stole nejčastěji?
Myslím, že docela dobře umím ryby a nákypy, zeleninu dělám na nejrůznější způsoby; restovanou, na způsob thajské kuchyně. Na tom se docela vyřádím. Já vlastně celý rok dělám taková letní jídla.

Vaří někdy manžel?
Pstruhy a lososa umí famózně.

Který jednoduchý recept vaříte ráda?
Takový nejjednodušší, který s oblibou dělám, je: rozpálit palmový červený olej v pánvi wok. Nepřepaluje se. Dát tam cibulku, slunečnicová semínka, pórek, cuketu, mraženou zeleninu, bambusové výhonky a cokoliv, na co máte chuť. Můžete přidat trošičku hovězího bujonu (bez glutamanu) nebo würzl (bio zeleninový bujon), dodat trochu koření a je to vynikající.

Jak na bio stravu reaguje rodina?
Manžel je rád. Malá Jana je schopná sníst klidně pět rajčat denně, v tom je na svůj věk (14 měsíců) neuvěřitelná. Neustále chroustá nějakou zeleninu nebo něco zdravého, a přesto je to takový střízlíček. S Andrejkou je to horší, té v podstatě musím ty zdravé potraviny skrývat. Mám ale štěstí, že nemusí moc sladké. Jediné, co miluje, je čokoláda. Kupuji proto tu s nejvyšším obsahem kakaa a dostává ji za odměnu. Na ní funguje promyšlený motivační program, např. mrkvový salát jí, aby byla chytrá jako zajíček, a tatínek ho nesmí, aby nebyl chytrý jako Andrejka. Vymýšlím takové hry…papriku ano, protože je protistrašidlová. Okurku a brokolicovou pomazánku jí dobrovolně, to má strašně ráda. Jinak o sobě už vehementně tvrdí, že je masová a omáčková. A že maminka to neumí.

Copak omáčky a maso nejí ve školce?
Určitě ano. I naše babička dělá omáčky. A výborné.

Máte přesto šanci ohlídat, zda jí, nebo nejí ve školce zdravě?
Na Dobříši chodí do školky, kde jsou do jídelníčku zařazeny zdravé potraviny. Když jsem tam s Andrejkou přišla, hned mi kuchařky hlásily, že dětem dávají zdravé pomazánky, celozrnné chlebíčky…. Myslím, že je to školka, která má k dětem nadstandardní přístup. Vegetariánskou stravu nevyžaduji. Myslím, že děti by maso jíst měly. Vyjma kuřecího.

Jaké maso v kuchyni používáte?
Ryby a bio hovězí, občas krůtí a králíka. A ze zvěřiny umím dobře jelení guláš. Vepřové nedělám, asi bych ho zkazila a hlavně nás neoslovuje.

A dovolíte rodince mlsat?
Samozřejmě. Kupuji bio zmrzlinu. Není nejlevnější, ale nemá žádné stabilizátory. Mám tak jistotu, že po tom dětem nenaskáčou vyrážky. Hranolky a podobné blbosti u nás neexistují. To Andrejka ví, že by jí pak bolelo bříško.

A co když chuť třeba na ty hranolky přijde…
Tak je udělám z brambor a upeču je v troubě. V dubnu jsme byli na dovolené a potkávali jsme tam spoustu obézních dětí a ty si ke stolům pořád nosily hranolky, špagety s kečupem a jejich rodiče jedli saláty a steaky. Takový pěkný kontrast a muž mi říkal, tak jí je aspoň jednou dopřej. A já říkám ne, nic, to není kategorie odměna, to je prostě humus a Andrejka za mnou přišla, ukázala na ten olej a řekla: "Maminko, pamatuješ si, jak mě bolelo bříško?" "Ano, pamatuji." "Nebudu je tady papat, ale až přijedu domů, uděláš mi ty naše hranolky? Prosím Tě!" A když jsme přiletěli domů, v sobotu ráno vstala a měla hranolky k snídani, obědu i večeři. Byla šťastná, že jsem jí splnila svůj slib. Není to o tom, že bych jim něco zakazovala. Jen jim to vřele nedoporučím a najdu alternativu. Není to o tom, že nesmíš a dost, to nemá cenu.

Jak jste své chutě řešila v těhotenství?
Já mám docela pevnou vůli, takže pro mě to nebyl problém. Jen třikrát jsem se přejedla a vždy po třech měsících. Poprvé domácích jitrnic, protože jsem na ně měla nepřekonatelnou, nezvladatelnou chuť, podruhé to bylo suši a napotřetí rýžovým nákypem, po tom se "můžu utlouct". A i kdybych měla chuť na něco nezdravého, tak si to prostě nedám, protože jsem za to miminko zodpovědná. Já ho přece nemohu ohrozit jen proto, že bych měla chuť na smažený, nebo ještě hůř, nakládaný hermelín.

Ivanka není jen papírová

Jste pro zákaz kouření na veřejných místech?
Určitě, stoprocentně. Kouření mi je nepříjemné. Za jako lichý argument považuji, když se lidi brání rušení kouření v restauracích kvůli úbytku zákazníků. Byla jsem v Irsku, v Itálii v době, kdy tam již platil zákaz kouření. Hospody a kluby byly narvané. Kdo má chuť, jde na cigaretu ven. V jednu ráno vyjdete z rockového klubu do ulic a nesmrdíte kouřem, to je paráda.

U domu máte zahradu. Chytlo Vás zahradničení?
Už v dětství jsem se zapřísáhla, protože jsme jezdili pracovat na zahradu, že nikdy v životě nechci být otrokem zahrady! Můj muž tvrdil, že ta naše bude jen a jen okrasná, a přesto už tam máme dva záhony. Ale pěstujeme rajčata a jsou výborná. Dokonce Andrejka chtěla pořád něco pěstovat, tak jsem jí zasadila kedlubny a ty neskutečně vyrostly. Má z toho obrovskou radost.

Vystudovala jste herectví. Co vám DAMU dala?
Dala mi bezvadné spolužáky a to, že jsme měli možnost se setkat s výbornými pedagogy. Ty čtyři roky považuji za smysluplné. V podstatě to nasměrovalo můj život do Dejvického divadla a dál.

A herectví jako takové?
Baví mě hrát si na někoho jiného, mít jiný osud, rozvíjet cizí příběhy. Přijde mi to napínavé.

Kterou z rolí jste si opravdu užila?
Kateřina Ivanovna z Bratrů Karamazových – dáma, která bojuje mezi touhou po muži, a zároveň je konzervativně vychovaná i neskutečně sobecká. A také Olívie ve Večeru Tříkrálovém nebo Tamara v Love story, žena, která se vrátí z koncentračního tábora, přišla o dvě děti. Jak se může chovat, jaký může mít humor, může ji něco rozesmát, je sarkastická...atd. Baví mě přemýšlet nad detaily, jejich chováním, jednáním, rekvizitami.

Jak do toho zapadají seriály?
Myslím si, že je vidět, když v seriálu začne hrát divadelní herec, který je zvyklý s rolí pracovat, a není to pouze obsazený typ, který přijde, nalíčí ho a on "přirozeně" odříká text.

Co Vaše Ivanka z Velmi křehkých vztahů?
Je to role, která má svůj svébytný, doufám, že nezaměnitelný charakter. A přiznám se, že za celou tu dobu natáčení jsem nenatočila scénu doslova podle scénáře.

Příjemná, mladá dáma vystudovala herectví na ALD DAMU. Je členkou souboru Dejvického divadla a hraje na příčnou flétnu s ženským kvartetem Syrinx. Do povědomí široké veřejnosti se dostala jako seriálová Ivanka Kučerová. S manželem nedaleko Dobříše vychovává dvě dcery Andreu a Janu. S rodinou vyznává zdravý životní styl, upřednostňuje bio potraviny a aktivní odpočinek.