Šestadvacetiletá dcera absolvovala prestižní Princeton, o tři roky mladší syn navštěvoval virginskou univerzitu.
I když je těžké říci, zda právě toto naplňovalo "americký sen", za nímž se rodina vydala z Jižní Koreje do dalekého neznáma, její příslušníci nijak nestrádali. Ba naopak. Pak přišel šok.
Syn Čo Sung-hu postřílel desítky svých kolegů. Jeho příbuzným se zhroutil veškerý tvrdě budovaný svět. Rodiče vraha skončili v nemocnici a kdo ví, co s nimi bude dál.
Vždycky je poháněla naděje. Nuzný život na periferii jihokorejského Soulu v bytě o 33 metrech čtverečních Čo Sung-taea a jeho rodinu neuspokojoval. Toužili udělat víc hlavně pro své děti. A necouvli ani před radikálním řezem: rozhodli se odejít do Ameriky. Snili svůj americký sen.
"Odešli do Států s tím, že chtějí pořádně vychovat své děti. Doufali, že budou schopni poskytnout jim v USA dobré vzdělání," vyprávěl deníku Hankjorej sinmun jedenaosmdesátiletý dědeček vraha z Blacksburgu. Asi se trochu styděl, chtěl, aby byl uveden jen jako pan Kim.
Dodnes žije v provincii Kjonggido nedaleko Soulu. "Před vycestováním do USA provozovali v hlavním městě antikvariát. Koupili si ten krámek za peníze, které můj zeť vydělal v Saúdské Arábii, než se oženil."
Emigrace dcery s rodinou podle něj nebyla nijak snadná. Do USA je pozvali příbuzní ze zeťovy rodiny. Přiletěli jen s trochou peněz v roce 1992. O to více měli představ o lepším životě v "zemi zaslíbené". Čo Sung-huovi bylo tenkrát osm.
Poté, co se rodina usadila v Americe, neměl prý Kim častý kontakt se svou dcerou, matkou střelce z Blacksburgu. Pokaždé, když s ní mluvil, prý mu jen s radostí vyprávěla o synovi a dceři.
V tom se s ním shodují i sousedé Čoovy rodiny. "Vzorně se starali o děti. Otec vždycky na počátku semestru vozil syna na univerzitu, i když to pro něho představovalo osmihodinovou jízdu," řekla listu Washington Post Linda Liba, která bydlí přes ulici. I ostatní popisují Čoovy jako slušné a dobré lidi.
Když se dědeček dozvěděl o masakru na univerzitě, který spáchal jeho vnuk, pocítil zármutek, bolest a lítost. "Song-hu dělal rodičům starosti, když byl malý, protože nemluvil, ale byl způsobný. Nevím, jak mohu odčinit svou odpovědnost za to, co se stalo," řekl Kim deníku Dong-a ilbo.
Rodiče střelce odešli do daleké země a tvrdě pracovali. Pro lepší život svůj, ale hlavně svých dětí. Teď si marně kladou otázku, co udělali špatně. Odpověď možná nenajdou už nikdy.
