Kdo je herec Javier Bardem? Horkokrevný Španěl, rozhodný, výbušný, vážný i zábavný najednou. Žertuje, že má se svou postavou fanatického mnicha Lorenza ve Formanově filmu Goyovy přízraky hodně společného.
"Ale vážně. Na pivo bych s ním nešel. On ztělesňuje temnou stránku našich dějin," dodává vzápětí. Zato Goyu obdivuje.
"Myslím, že byl prvním opravdovým protiválečným malířem na světě. Ukazoval horor bez příkras. Všechny jeho obrazy jsou jako živé. Jste do nich vtaženi, protože je v nich zachycen pohyb, tep," popisuje. A jasný názor má na všechno.
Co vás nejvíc lákalo na natáčení Goyových přízraků? Režisér, scénář nebo téma?
Asi všechno. Miloš Forman je pro mě něco jako živá legenda. A když jsem četl scénář, nadchla mě možnost ztvárnit dvě rozdílné postavy v jedné.
RECENZE MIRKY SPÁČILOVÉNezklamaly vás pověsti o režisérské legendě?
Miloš je jedinečná osobnost. Kromě toho, že je milý a nenucený, má skvělý smysl pro humor. Umí si dělat legraci sám ze sebe. Každého se snažil uvolnit. Všichni se bavili, přestože svědomitě odváděli svou práci. A to v první řadě právě on. Ale když se věci dělají příliš seriózně, lidé se naštvou – a v tom já jsem mimochodem velmi dobrý. Forman je první, který řekne, poslouchejte, tohle je hra, zábava, něco, co by nás mělo bavit. Pak se pracuje úplně jinak.
Nerozzlobilo vás třeba, že jste byl vybrán pro roli Goyi, a pak se to změnilo na bratra Lorenza?
Vlastně to tak nebylo. Dostal jsem scénář a Forman mi řekl, že neuvažoval o tom, že bych měl hrát Goyu, ale pokud chci, tak si o tom promluvíme. Ale že si myslí, že by se mi víc líbila role bratra Lorenza. Když jsem si scénář přečetl, okamžitě jsem souhlasil.
Proč?
Protože to bylo proti všem očekáváním. Všichni předpokládali, že budu hrát Goyu. Myslím, že nehrát ho bylo docela riskantní, a já rád riskuji.
Nejste teď za to kritizován?
Lidé si možná říkali, že bych měl hrát Goyu už jen proto, že jsem Španěl. Ale to je směšné, protože v tom není žádný rozdíl. Dokonce mám pocit, že mnohem víc španělskosti má v sobě právě postava Lorenza. Myslím tím, co se týče jeho ambicí, vztahu k moci i k církvi.
NA ČESKÉ ZRŮDY SI NETROUFÁAsi to bylo i zábavnější hrát spíše antihrdinu než obdivovaného malíře.
To je pravda. A navíc Goya je postava, která se ve filmu dívá mýma – tedy Lorenzovýma očima. Což je více nebo méně podobné roli Salieriho ve vztahu k Mozartovi v Amadeovi. Je to úžasná role.
Jako Lorenzo mluvíte velmi zdrženlivě...
Nevím, jestli to byla dobrá, nebo špatná volba. Někomu se to líbí, někomu ne. Byl to způsob, jak zobrazit kontrast mezi tím, jak tyto postavy vystupují a co dělají. I když se chovají často jako mírné ovečky, je za tím spousta nenávisti. Všechno Lorenzovo jednání je hrubé, násilné, zločinné. I proto nemám rád církev.
Asi pro to máte více důvodů.
Respektuji to, čemu kdo věří, ale nerespektuji škody, které jsou ve jménu víry napáchány. A myslím, že církev jako instituce jich má na svědomí hodně. Například v těchto dnech ve Španělsku, konkrétně v reakcích na tento film ze strany církevních médií, tedy z novin a rádií kontrolovaných církví, to vypadalo skoro jako za časů inkvizice. Tolik urážek, zuřivosti. Ale nikoho z těch lidí neuslyšíte mluvit vzrušeně. Všichni mluví tiše, klidně, mírně.
PODÍVEJTE SE NA VIDEOMáte pochopení pro jednání svého hrdiny, který se ocitá mezi citem a rozumem?
Tuším, že to má hodně společného s jeho ctižádostí. Nemyslím, že v něco věří. Dokonce ani v Boha ne. Věří pouze v to, v co musí – tedy v udržování moci. Proto je velmi racionální, až do úplného závěru, kdy naopak podle mě jedná emotivně. A pak teprve udělá jediné dobré rozhodnutí v životě.
V historickém filmu se musíte podřídit koloritu dané doby. Je to pro herce svazující?
Někdy se necítíte pohodlně, ale má to i své plus. V normálním filmu řešíte, jak moc se odráží váš charakter v dané postavě, a naopak kolik z té postavy je ve vás. Ale v historickém filmu je všechno jasné.
Studoval jste hlouběji toto období?
Četl jsem, ponořil se do toho. V minulosti hodně lidí přijíždělo do Španělska, aby nám "natrhlo prdel". A nás to těšilo, protože jsme měli pocit, že sami nejsme dost dobří. Předávali jsem dobrovolně moc druhým. Když Napoleonovi Francouzi přijeli do Španělska, vítali jsme je s otevřenou náručí, než jsme si uvědomili, že je všechno jinak. Je to jako dnes válka v Iráku.
Jaký je váš postoj k hollywoodským filmům v porovnání s evropskými?
Hollywoodskému filmu jsem se přiblížil jedenkrát – ve snímku Collateral Michaela Manna. Ale myslím, že je to stejné: stejná akce, strach i kecy. Jediný rozdíl je v tom, že v Hollywoodu mají mnohem víc peněz. Ne talentu, ale financí, které vám dávají čas na přemýšlení. Takže se můžete lépe připravit.
Prý budete hrát v připravovaném snímku Martina Scorseseho Silence.
To naneštěstí není pravda. Také jsem to na webu četl a říkal jsem si wow! Ale nikdo se mi neozval.
