ČTĚTE TAKÉ:
Roztočil si útěkem z vězení vymohl nový proces
Němci odmítli na začátku prosince 2005 Roztočila vydat zpět do Česka k trestnímu stíhání. Byl na svobodě, pracoval v zásobovací firmě a trénoval mladé hokejisty.
Včera se vypravil do Česka - nechat se zatknout. O půl deváté večer přiletěl do Prahy a už na letištní ploše na něj, coby uprchlého vraha, čekala policejní eskorta. - více zde
Roztočil se vrátil, aby dosáhl obnovy procesu a dokázal svou nevinu. MF DNES s Roztočilem udělala rozhovor u něj doma, krátce před cestou do Česka.
Před čtvrtstoletím vás jako emigranta v nepřítomnosti odsoudili za vraždu. Vy tvrdíte, že jste nic neudělal. Egypťana, který měl být zavražděn, jste znal?
Ne. Já jsem se o tom případu dozvěděl až z médií v Rakousku, kam jsem emigroval.
Opravdu? V době vraždy jste pracoval jako taxikář a vozil jste často cizince. A ten Egypťan si prý přivydělával vekslováním stejně jako vy.
Já nepopírám, že jsem veksloval. Dostal jsem za to několik trestů. V té době to dělali všichni taxikáři a úřady i policajti to dobře věděli. Většinou nás nechávali v klidu. Toho cizince jsem ale neznal.
Proč vás tedy odsoudili za vraždu?
Nevím. Možná si mě s někým spletli. Je také možné, že se policii hodilo, že jsem v zahraničí. Nemůžu ani vyloučit, že to na mě celé nastražila StB.
Lidé, kteří stojí na vaší straně, naznačují, že za vraždou egyptského studenta stál jiný taxikář. Policie však nakonec z vraždy obvinila vás.
Já to také slyšel. Ale prostě se to pak nějak zaměnilo. Nevím proč, když policie při vyšetřování prohledala i moje auto, ve kterém jsme měli toho Egypťana podle spisu brutálně napadnout a zabít. Žádné stopy krve tam kriminalisté nenašli.
Mluvil jste o StB. Na vaši stranu se postavil spolek Šalamoun, který se zabývá nejasnostmi v některých případech. A jeho představitelé sami uvedli, že si nejsou jistí, zda jste sám s StB nějakým způsobem nespolupracoval.
V rakouských novinách se dokonce objevily v době, kdy mě československé úřady obvinily z té vraždy, titulky, kde se spekulovalo, zda jsem vrah, nebo špion. Ono to souviselo především s tím, že se do Rakouska dostaly poměrně rychle mé děti. Bylo to rychlejší než v jiných případech a řada lidí mě podezírala, že jsem musel mít něco s StB, že to byla svým způsobem nějaká odměna. Já s tou organizací nic společného neměl. Naopak jsem dovezl do Rakouska určité dokumenty, díky kterým jsem dostal poměrně rychle azyl.
Právě hodnotu těchto dokumentů ale lidé ze Šalamouna zpochybňují. Vy jste o nich mluvil hned po svém útěku z vězení a říkal jste, že jste je měl z doby, kdy jste byl na vojně. Jenže to bylo v roce 1968 a emigroval jste přitom až v roce 1980. Takže ty dokumenty byly dost staré.
Uvědomuji si, že některé věci vzbuzují dohady. A netýká se to jen těch dokumentů. Před tím úspěšným útěkem do zahraničí jsem si třeba sehnal padělaný pas a i díky němu se mi podařilo dostat do Rakouska. Jenže tomu, že je padělaný, nevěřili ani rakouští policisté. Považovali ho za originál, který měl zakrýt mou totožnost a měla ho nechat vyrobit StB. Znovu však opakuji - já s ní nic neměl.
A byl tedy ten případ vraždy podle vás nějak politicky ovlivněn?
Nějaké politické pozadí to mělo. Ukazuje na to řada podivností. Já ty věci ale znám jen z doslechu. Třeba to, že ten údajný arabský student se v Česku zabýval atomovou fyzikou, což v době studené války byl velmi zajímavý obor. Pak není také úplně jasné, komu patřila ta nalezená mrtvola. Podle zubů a lebky to ten cizinec nebyl. Egyptská ambasáda navíc tvrdila, že žádného svého občana nepohřešovala.
Ptám se na to, protože vaším případem se na žádost spolku Šalamoun zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. A jeho závěr byl, že ta kauza politicky ovlivněná nebyla.
Můžu k tomu jen říct, že v době, kdy jsem byl už ve Vídni, se mě kvůli tomu snažily kontaktovat některé osoby. Zvaly mě na československou ambasádu a skrývaly to pod záminkou, že bez toho už nemám šanci vidět své děti.
Jaké vůbec v úterý přednesete před soudem důkazy o své nevině?
Já ale nemusím dokazovat svou nevinu. Důkazy musí předkládat ti, kteří tvrdí, že jsem to udělal. Já ale o té vraždě vůbec nevěděl a neměl s ní nic společného.
A dozvěděl jste se tedy o ní kdy?
Někdy v roce 1993, kdy Československo požádalo Rakousko o mé vydání. Rakouské úřady to odmítly, stejně jako později německé. Soudy v obou státech řekly, že důkazy v mém případě nejsou přesvědčivé, a není důvod mě tedy vydávat.
Vy jste začal nakonec do Česka sám v roce 1993 jezdit. A dokonce vám úřady vydaly nový pas.
Celkem jsem dostal tři pasy - postupně, jak se měnila federace a vznikl nový stát.
Kolikrát jste byl v Česku, než vás zatkli?
Přesně to nevím, každý rok zhruba dvakrát třikrát. Jezdil jsem do Česka s mladými hokejisty na soustředění. Nikdy žádné problémy na hranicích nebyly. Až v září 2000, kdy mě zatkli. Přišlo mi to, že na mě přímo na hranicích policisté čekali.
Dovedete si představit, že se vrátíte do vězení? Z toho devatenáctiletého trestu jste si odseděl jen pět let, a navíc vám hrozí, že dostanete nějaký trest za útěk.
No, představit... Ta možnost tu pochopitelně je. Musely by se ale najít nějaké důkazy. Ty neexistují, s tou vraždou nemám opravdu nic společného. Byla by to proto stejná kamufláž, jako byl ten první proces. A já nevěřím, že se to stane.
Soud v tomto týdnu nebude řešit, zda jste, či nejste nevinný, ale pouze to, jestli se justice k vašemu případu vrátí. Nebylo tedy zbytečné utíkat?
Nebylo. Teď se mě konečně soudkyně zeptá, zda souhlasím s tím verdiktem. Já s ním pochopitelně nesouhlasím a byl jsem navíc odsouzen ve své nepřítomnosti, takže ona bude muset podle zákona rozhodnout, že se líčení obnovuje. Maximálně pak bude rozhodovat o tom, zda mě do doby, než to obnovené líčení začne, vezme do vazby. K tomu ale není důvod.
Takže když vás nechá na svobodě, tak k dalším líčením chodit budete?
Já se před ničím neskrývám, takže k jednání jezdit budu. Chci ten soud mít za sebou co nejdříve.
