Loď se potopila u chorvatského pobřeží v červnu roku 1918 po zásahu italskými torpédy.
"I když jsme znali přesnou polohu vraku, měl jsem z jeho nalezení ohromnou radost. Byl jsem u monitoru sonaru, když se na něm Szent István objevil - leží dnem vzhůru a připadal mi obrovský," líčí Boris Gol z Pardubic své první setkání se 140 metrů dlouhým vrakem, jehož jméno v češtině znamená Svatý Štěpán.
Potápěči, kteří se před několika dny vrátili domů, chtějí ve středu veřejnost s výsledky expedice seznámit.
Výprava používala podmořské skútry. Díky nim mohli žabí muži nafilmovat a vyfotografovat celou loď, což se předtím nikomu nepovedlo.
"Ušetřily nám spoustu času. Vrak leží v hloubce 67 metrů a potápěči mají na práci v jeho blízkosti pouze 35 minut, pak se musí kvůli dekompresi začít pomalu vynořovat. Zdokumentovat celý trup bez skútrů by trvalo velmi dlouho," vysvětluje Gol.
Italové poslali Szent István ke dnu dvěma torpédy. "Loď hladinou klesala přídí napřed, když vrak dosedl na dno, tak se loď pod váhou jeho zádě nalomila. V průběhu let se oddělila od zbytku trupu úplně," říká Gol.
Díky rozlomenému trupu mohli potápěči podle Gola nahlédnout i do nitra lodě. "Loď je plná munice. Nafilmovali jsme skladiště torpéd a 305 milimetrových granátů pro lodní děla, která vyrobily Škodovy závody v Plzni."
