Pohádková Divočina je jako z plyše

Jestliže disneyovka Divočina přichází rok po Madagaskaru, působí bohužel jako jeho kopie - a ještě k tomu slabší.

Madagaskar nebyl zrovna zázrak moderní animace, ale své nadšené publikum si hlavně mezi dětmi našel, takže druhý díl už vzniká.

To se dá pochopit. Ale co dělali průmysloví špioni, že tu zprávu včas nedonesli konkurenční společnosti Walt Disney?

Výtvarně zajímavou, až přízračnou podobu mají v Divočině jen vychloubačné lovecké historky, které lví otec líčí svému synovi hned v úvodu.

Jenže vzápětí děj skočí do reality, tedy do newyorské zoologické zahrady, a výtvarně do líbivých dětských omalovánek se zvířátky jako z plyše. Včetně krále zvířat, jenž by mohl české filmové anticeně Plyšový lev od hodiny stát modelem.

Na spoustu kvičení, štěbetání a rozplácávání je člověk u dětské pohádky připraven, nicméně podobnost s Madagaskarem překousnout asi nedokáže.

I v Divočině se totiž hrdinové odchovaní v bavlnce dostanou poprvé do volné přírody, rovněž putují kousek přes džungli velkoměsta, kousek lodí přes oceán, rovněž si nevědí rady, když poprvé pocítí dávné pudy včetně hladu, ale žádný krmič není nablízku, a rovněž si uvědomí, jak potřebují přátele.

Kromě toho si Divočina půjčila i hlavní motiv z hitu Hledá se Nemo, neboť otec jde s pomocí zvířecích kamarádů zachraňovat ztraceného potomka, a nerovný milostný vztah, zde veverčáka k žirafě, zase už využila Doba ledová 2.

Jedině v polidštěných detailech se snímek liší. Malé nápady potěší i přesto, či právě proto, že se dají spočítat na prstech. Tak třeba obyvatelé zoo hrají po nocích turnaj v curlingu, přičemž po ledě místo kamenů strkají želvou.

Nebo chtějí od koaly podpisy na suvenýrovou figurku s její podobou. Nebo holub, trhlý hazardní hráč, používá k vrhu kostek sluníčka sedmitečná. A koala opravdu roztomile napodobuje sochu Svobody.

Víc se z paměti opravdu vyškrábat nedá. Ale vysvětlujte dětem, ať si raději počkají do roku 2008 na druhý Madagaskar!

Divočina
USA, režie Steve „Spaz“ Williams, v českém znění mluví Martin Preiss, Jiří Hromada, David Prachař, 94 minut
Hodnocení MF DNES:

,