DÁLE ČTĚTE
Český lev zařval sedmkrát Štěstím
- reportáž + fotografie
Přiběhl jste z divadla jen tak tak...
Hrál jsem v Divadle Na zábradlí v Čechovově hře Platonov je darebák. Stihl jsem to jen díky inspicientovi Zdeňku Janáčkovi (pozn. redakce: manžel Ani Geislerové), který mě pustil ještě před koncem.
Co se Lvem uděláte?
Všechny sošky, které jsem zatím dostal, mám na okně. Dáváme je tam, aby se při průvanu okno nezavíralo nebo neotevíralo. Ale to neznamená, že si cen nevážím. Spíš se teprve zabydlujeme v novém. Časem je někam dám, ale nebude to tak, aby je všichni viděli.
Láká vás Hollywood?
Láká mě dělat filmy s jinými lidmi v zahraničí třeba, ale zatím mě vůbec nenapadá Oskar a Hollywood, to je něco úplně vzdáleného.
Takže spíše evropský film?
Teď jsem byl na Berlinale coby jeden ze Shooting Star, což je akce, která právě mladým evropským hercům pomáhá prorazit, tak jsem o tom přemýšlel. Ale jsem rád, když věci přicházejí přirozeně, a nemám v povaze nějak tlačit na osud. Co bude, to bude, co nebude, tak asi nemá být.
Co dál byste si přál?
Mám všechno, nic mi nechybí. Chtěl bych velkou rodinu a toho se snad ještě dočkám.
Hodně dětí? Kolik?
Kolik uživím, ale nejméně pět. Nechám to na Kristýně.
Troufnete si uživit pět dětí?
Klidně. Dříve i daleko chudší rodiny měly třeba i 12 dětí. Jsme zhýčkaní, je to jen o pohodlnosti.
