Ukázky z CD najdete v audiogalerii.
Snímky kapely najdete ve fotogalerii.
Klip k písni Rosenrot najdete ve videogalerii.
Z výroků kapely je zřejmé, že nejméně polovina skladeb vznikla už v průběhu práce na Reise Reise, ale do koncepce tohoto alba se nehodily. Evidentně proto, že je v nich více elektronických zvuků než bylo záhodno pro desku, která byla postavena především na zvuku elektrických kytar.
Ale přes úvodní energický singl Benzin je Rosenrot jiný i z jiného důvodu. Vzdáleně směřuje stejným směrem jako hudba jejich kolegů ze světa industriální hudby Einstürzende Neubauten, kteří se rovněž pokoušejí o jakýsi novodobý elektronický šanson, pro nějž hledají inspiraci v německé kultuře konce dvacátých let minulého století.
Už jen fakt, že zvukově brutální kapela parafrázuje Goethovy verše nebo že zpěvák Till Lindeman spíš recituje a šeptá než zpívá melodie, jež připomínají písně německých kabaretů, naznačuje, že album je překvapivě křehké a místy by se dalo říci i lyrické. I když se občas topí v klišé surových kontrastů mezi tichými úvodními slokami a hrubým refrénem, je to emotivně nejsilnější deska, kterou Rammstein zatím vydali.
Například balada Wo bist du, v níž hostuje zpěvačka skupiny Texas Sharleen Spíteri, má v sobě krásu andersenovského zimního království. Rosenrot však postrádá silné hity, což jen potvrzuje, že album vyšlo příliš brzy a chybí mu dlouhodobější zrání. I tak je to pozoruhodná deska.
Podle očekávání angloamerická metalová kritika Rosenrot nepochopila. Není to první případ podobného postoje ke kontinentální hudbě. Ukazuje to, že vzniká velký rozdíl mezi oběma scénami. Už jednou k podobnému jevu došlo, když se na začátku sedmdesátých let rodila dnes už klasická německá elektronická scéna. Bude se situace opakovat?
