Vlado Dobrovodský žije už jeden rok se svým přítelem: bydlí společně, plánují sňatek, a za pár let chtějí dokonce adoptovat dítě z dětského domova. Současné zákony jim však nic takového neumožňují. - více zde
MF DNES: K čemu vlastně potřebujete zákon o registrovaném partnerství?
Abychom spolu mohli žít, a s tím je vlastně spojené všechno. Kdyby třeba náhodou onemocněl můj přítel, abych za ním mohl přijít do nemocnice a zeptat se na jeho zdravotní stav. Chci, aby ten druhý byl zabezpečený pro případ běžných životních situací, které mohou nastat.
Poslankyně Michaela Šojdrová (KDU): Budete díky takovému zákonu šťastnější?
My jsme šťastní samozřejmě už dnes. Ale usnadní nám to život, už nebudeme muset tolik obíhat úřady, vyřizovat nějaká povolení. Ono se to nezdá, ale je toho hodně.
Poslanec Josef Janeček (KDU): Nepotřebujete zvláštní zákon. V nemocnici svého partnera můžete navštívit bez problémů už dnes, lékaři vás budou informovat o zdravotním stavu partnera na základě plné moci.
To je nejčastější argumentace, že se dá všechno řešit současnými zákony. Ale proč je nevylepšovat? Pořád nějaká potvrzení. Já když jsem viděl ve vile Emilovu svatbu, tak na mě dýchla ta atmosféra. Také bych chtěl něco takového jednou zažít.
MF DNES: Jak si tedy představujete svůj život?
Je mi 27 let, nejsem úplně tak vyzrálý, abych byl schopen postarat se dnes o dítě. Po dítěti samozřejmě toužím, nechci být jednou starý a jen venčit psy. V našich ústavech je tolik dětí, že mnohem lepší by bylo, kdyby je vychovávali lidé jako my. Tomu dítěti by to jedině prospělo.
Šojdrová: Víte, že by na osvojené děti mohlo negativně působit, kdyby vyrůstaly v rodinách, kde se opačná sexuální orientace vystavuje na odiv?
To je takový nesmysl, že mě přijde i zbytečné na to odpovídat. To prostě nemůžete ovlivnit, to dělá příroda automaticky. Já to řeknu lidově: v posteli si každý dělá, jak to cítí, a je to jeho věc. Mně se také určité věci nelíbí. Já miluji erotiku, ale mě by třeba také pohoršilo, kdyby tady nějaký pár dělal přede mnou kdovíco.
MF DNES: Pokud zákon poslanci přijmou, stejně neumožňuje adoptovat děti.
Ono se asi všechno musí dělat postupně. Některým lidem určité věci stále nedocházejí, a já to svým způsobem chápu. Když začnete lidem tlačit něco násilně, může je to naopak popudit proti tomu. Ale zase nechceme čekat například třicet čtyřicet let. Jsem optimista, za čas se to povede.
Členka Apoštolské církve Ludmila Hallerová: Je dokázáno, že homosexuálové nemají stálé vztahy, že nemají morální zásady. Je to hřích, ne alternativa k morálnímu vztahu.
Ano, říká se to pořád, že homosexuálové jsou promiskuitní. Oni ukážou v televizi čtyři diskotéky, jak se tam po sobě plazí pár párů, a automaticky jsme pro ostatní všichni promiskuitní. To je stejné, jako když ukážou Romy na ulici, jak dělají něco špatného, a pak se říká, že všichni Romové jsou špatní.
Členka Apoštolské církve Zdeňka Mrkvičková: Vadí mi, že homosexuálové mystifikují společnost, že homosexualita je nevyléčitelná.
To prostě není nemoc, takže nevím, proč by se to mělo léčit. Ano, byla doba, kdy se to léčilo: studenými sprchami a léky, zaplať pánbůh je to pryč.
Poslanec Petr Pleva (ODS): Nechci vaši menšinu zvýhodňovat na úkor jiných menšin.
Nemám rád škatulkování, necítím se jako menšina. Já nechodím jenom mezi naše lidi, bavím se s každým. Doufám, že když jsem byl zavřený ve vile, tak jsem ukázal, jaký jsem: věřím, že lidé pochopili, že žijeme úplně normálně jako všichni ostatní.
MF DNES: Kdy člověk zjistí, že je homosexuál?
To máte vrozené, to se nedá "naučit". Já nemám důvod to zapírat. Chápu ty, co to zapírají, ale já se cítím jako svobodný člověk, takže se nebojím o takových věcech veřejně mluvit. Znám ovšem případy, kdy to gayové tají kvůli práci. Zároveň však vím, že když půjdu a budu křičet "jsem gay, chci svoje práva", že to lidi spíše odpudí.
MF DNES: Jak vaše přiznání vnímalo okolí?
Já měl výhodu. Moje máma to znala z divadla, tam takoví lidé byli. Takže moje matka to neřešila. Řekla mi: Ano, chtěla jsem, abys měl děti, ale co s tím nadělám, když to tak Bůh chtěl, tak to prostě tak je. Ale vím, že se stane, že rodiče v takové situaci vyhodí mladého člověka na ulici.
MF DNES: Byl jste někdy v životě diskriminovaný? Ve škole, v práci?
Ale ježíšikriste! To je a bude. Ale ta naše vila byla krásný příklad toho, že ačkoliv byl každý úplně jiný, dokázali jsme žít pohromadě.
MF DNES: Pokud zákon neprojde, přestěhujete se do Belgie, Švédska či Španělska, kde se homosexuálové smějí brát a adoptovat děti?
Zatím o tom neuvažuji, jsem krátce venku z vily. Jsem optimista. Češi šli vždycky v takovýchto věcech vpředu. Budete se divit, teď mi volají často starší, i sedmdesátileté ženy a říkají, že mně i příteli drží palce.
