Jon Fosse se narodil v roce 1952 v Haugesundu na západním pobřeží Norska. Studoval sociologii, filosofii a literární vědu v Bergenu, kde žije dodnes.
V mládí byl rockovým kytaristou a novinářem na volné noze. Přednášel na Akademii tvůrčího psaní v Hordalandu.
Většinu svého života se živí jako spisovatel z povolání. Píše jazykem nynorsk (=nová norština, lingvisty uměle vytvořený jazyk v minulém století, dnes druhý oficiální norský jazyk).
Debutoval v roce 1983 románem Červeně a černě a od té doby napsal na třicet knih. Věnuje se románu, povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice, dětské literatuře. Za dvojromán Melancholie I a II byl v roce 1996 nominován na prestižní Cenu Severské rady a první díl se dočkal i francouzské divadelní verze.
Jedna z nejnovějších Fosseho próz Ráno a večer vznikla v roce 2000. Pracuje také jako překladatel. Spolu se spisovatelem Janem Kjaerstadem vydával literární časopis BOK.
K divadlu byl zpočátku spíše kritický a podezřívavý, tím více se však stalo psaní her jednou z jeho nejbytostnějších aktivit a poměrně záhy se jako významný dramatik dokázal prosadit v celé Evropě.
Debutoval v roce 1994 hrou A nikdy se nerozejdeme, kterou napsal pro Národní scénu v Bergenu. Následovaly hry Jméno (1995), Někdo přijde (1996), Dítě (1996), Matka a dítě (1997), Syn (1997), Noc zpívá své písně (1997), Jednoho letního dne (1997), Kytarista (1997) a Sen o podzimu (1998). O rok později vznikly hry Zatímco se stmívá a všechno černá, Návštěva, Spinkej můj maličký.
Z roku 2000 pocházejí hry Zima a Odpoledne. Hru Krásně uvedlo na jaře roku 2001 Det Norske Teatret v Oslu. Na podzim téhož roku měla v Národním v Oslo premiéru hra Variace na smrt.. Prozatím nejnovější Fosseho hry jsou Mrtví psi, Dívka na pohovce a Lilla.
Jon Fosse obvykle pracuje s malým počtem postav, které shromažďuje do jediného místa. Příběh se odvíjí bez časových skoků. Navzdory této jednotě děje, času a místa se Fosseho texty nijak nepodobají klasické hře. Pohnutky postav jsou redukovány na minimum. Klíčové věty se, jako leitmotiv v hudebním díle, často opakují.
Takto Fosse vytváří na divadle to, co se ve filmu nazývá velký detail a zpomalený film. Až nato, že Fosse nepoužívá tyto prostředky jako pravidlo. Vytváří z nich svůj styl úzkosti a samoty, onen stav mezi životem a smrtí, v němž jeho postavy běží světem a objevují v něm svůj výraz.
 Matěj Dadák v představení Noc zpívá své písně. |
 Lenka Skopalová v představení Noc zpívá své písně. |
