Vojnárovi Lesní chodci volí život outsiderů

25. února 2003 15:57

Nový český film režiséra Ivana Vojnára vypráví osud lidí, kteří raději než život ve světě stísněném realitou a mocí volí druhou alternativu - žití na pokraji společnosti, na vlastní pěst i po boku outsiderů. Nádražní vágusové Rufus a Čerčil kráčejí životem společně i každý zvlášť a v jejich stopách, ročními dobami zoufalství i naděje, kráčejí i jejich děti.
Ukázky z filmu najdete pod ikonkou video.

Rufuse (Jiří Schmitzer) a Čerčila (Zdeněk Novák) pojí letité přátelství a život na straně outsiderů. Rufus žije se sestrou (Lenka Volfová), která pracuje v továrně, kde byl kdysi zaměstnán i on.

Čerčil, s nímž se Rufus nejraději schází ve své oblíbené nádražní hospodě, se na rozdíl od něj naprosto odmítá vázat: jeho světem jsou vlaky, které mu dodávají pocit svobody.

V zastavárně, kam chce dát svou starou kytaru, se Rufus seznámí s Kateřinou (Jitka Prosperi), které později začne přezdívat Puklice. Čerčil se zase dá dohromady s dívkou Grétou (Petra Poláková).

Čtveřice začne uvažovat o emigraci. Nakonec však odjede jen Čerčil, přestože tak opustí Grétu, kterou zhoršující se problémy dostanou do psychiatrické léčebny. Rufus zůstává, protože Puklice je těhotná, a najde si práci jako asfaltér.

Speciální stránku iDNES k filmu najdete ZDE.

Po čase se Čerčil vrací z Austrálie. Znovu se setká s Grétou, která nyní pracuje v psím útulku. Ta za čas otěhotní a porodí Čerčilovi dceru. Psychické problémy, které se po porodu znovu objeví, ji však přivedou zpět na psychiatrii. Odtud později beze stopy zmizí. Čerčilovi už není nic platné, že má výčitky svědomí. Jeho dcera, které se říká Malá Gréta, vyrůstá u dědečka.

Puklice i se synem - Malým Rufusem - opustí věčně nespokojeného muže, se kterým

Recenzi filmu najdete ZDE.

se marně pokoušela u jeho sestry žít "normální" život. Rufus, který syna začne brát na své toulky, se jí stále víc vzdaluje. On a Čerčil ve furiantské touze stvrdit své životní směřování potomky zasnoubí, když jsou ještě dětmi.

Malé Gréta a Malý Rufus dospějí a z jejich setkání po letech vzejde hořká naděje - když už ne pro jejich rodiče, tedy pro ně samé.

Děj filmu podle scénáře Martina Ryšavého (předloha vyšla nedávno knižně) zasadil

Lesní chodci ČR/SR/Francie, 2002
režie	Ivan Vojnár
scénář a kniha	Martin Ryšavý
kamera	Ramunas Greičius
střih	Šárka Němcová
zvuk	Jiří Klenka
hrají	Jiří Schmitzer Jitka Prosperi Zdeněk Novák Petra Poláková Miroslav Bambušek Ester Hocke Lenka Volfová Josef Vinklář Jana Holcová a další
hudba	Irena a Vojtěch Havlovi
délka	95 minut
Lesní chodci - premiéra
kina	20. února 2003

zkušený dokumentarista Ivan Vojnár (celovečerní hraný film Cesta pustým lesem, 1997) do zvláštní krajiny severních Čech - poprvé od dob filmových přepisů Páralových románů ze 60. a 70. let. Oba tuláci procházejí podivně neměnnou městskou zástavbou Ústí nad Labem a dalších měst aglomerace.

Vojnárův film se vzdává konkrétních historických paralel. Přesto však v příběhu dvou generací, hledajících ve svých životech pevný bod, nabízí úvahu o možnostech úniku z reality místa, času a lidské zodpovědnosti.

Natáčení Lesních chodců probíhalo od května 2001 do dubna 2002. Herce si Vojnár vybíral především s ohledem na to, aby jako osobnosti vyhovovali jeho představě o postavách.

Ve filmu pak spojil profesionální herce i amatéry, kteří za sebou měli jen pár hereckých zkušeností. Vojnárovi však především šlo o zachycení autentičnosti příběhu. Říká, že "amatéřští herci možná chvílemi nejsou úplně dobří, ale stále jsou autentičtí".

Všichni herci dostávali text těsně před natočením scény, jejíž podobu pak ovlivňovaly jejich vlastní osudy a prožitky - svůj part měli převyprávět vlastními slovy. Režisér jim často nabídl jen rámec, v němž mohli improvizovat.

Výrazným prvkem filmu jsou také monology jednotlivých postav. "Jsou to v podstatě vlastní životy herců," říká o nich Vojnár a doplňuje: "Herci dali své osobní příběhy darem svým postavám."