Na muzikál jsem vsadil úplně všechno

  12:20
Kritici ho nikdy neměli rádi. Nelíbil se jim ani v době, kdy na rockovém pódiu házel dlouhými vlasy a děvčata nasazovala zdraví, aby mu byla blíž, ani později, když byl denně vyprodaný jeho muzikál Hamlet. Jistě, Janek Ledecký nedělá umění pro náročné. Ale proč taky? Nikdo z kritiků si nedokázal zařídit tak pohodový život, jako má on.

Speciální stránku iDNES k muzikálu Galielo najdete ZDE.


Karel Gott, Helena Vondráčková a Lucie Bílá... Možná ještě pár dalších zpěváků je tu populárnějších než vy. Ale oni všichni dali na rozdíl od vás k dispozici celé své soukromí, a teď jako by patřili všem - jedni je milují, další nenávidí, a tak nemůžou jít v klidu ani do hospody. Není vám jich líto?

Platí daň, kterou já nejsem ochotný dát. O své rodině prostě nemluvím, stejně mi to zakázala, ale spousta kolegů se rozhodla jinak. Ti tři, které jste jmenoval, si na svou slávu nestěžují, ale mnoho dalších nadává, jak je ztráta soukromí hrozná. To jsou kecy! Kdybych jim mohl popularitu vzít, tak po čtrnácti dnech visí na prvním trámu, který si najdou. Vždyť pro ni dělají všechno, až se mi z toho zvedá kufr. Spolupracují s některými novináři, aby si slávu udrželi uměle, a přitom to jde i jinak - Jarek Nohavica se těch obchodů zásadně neúčastní a jeho koncerty jsou za hodinu vyprodané.

Zkuste ukázat na ty neschopné celebrity přímo.
Vždyť všichni vědí, kdo to je. U poloviny lidí, kteří jsou každý den k vidění na titulních stranách některých novin, si nevzpomenete, čím se ve skutečnosti živí.

Asi vím, o kom mluvíte: o Mahuleně Bočanové, Ivetě Bartošové, Sagvanu Tofim...
Počkejte, Sagvan je mimořádně talentovaný a zrežíroval dva mé nejkrásnější klipy - Ryba rybě a Sliby se maj plnit o Vánocích. Ale když vidím, jak se utápí na VIP večírcích, tak mě to děsí.

I mezi vámi a písničkářem Nohavicou je rozdíl. Jeden příklad: on nemá zapotřebí věnovat některé písničky sponzorům, což vy jste udělal.
Za to se upřímně stydím. Písnička Na křídlech Paegasů je v pohodě, není na ní potřeba změnit ani slovo. Ale máte pravdu - je spojená s mobilním operátorem, i když v ní jde o okřídleného koně. Dali mi peníze na bezvadné turné. Přesto, kdykoli se k té desce vrátím, mrzí mě to.

J e   t o   j e n   z á b a v a

Jste právník, ale na druhou stranu je pravda taková, že jste byl na univerzitě věčně podmínečně vyloučený. Jak se vám studuje teď, skoro po dvaceti letech? Nejprve to byl Shakespeare kvůli Hamletovi a potom Galileo Galilei, který má muzikálovou premiéru za dva týdny.
Opravdu si doplňuju vzdělání. Před Hamletem jsem strávil rok a půl čtením Shakespearových her, vypisoval jsem si z nich metafory... To bylo luxusní období - mám štěstí, že jsem si ho mohl dovolit. Nebylo třeba nervovat se s placením nájmu, když jsem předtím prodal dost desek, a peníze vydržely. A s Galileem to bylo stejné.

Vybavuje se mi, že kvůli Hamletovi jste jel omrknout několik muzikálů na Broadway. Udělal jste něco podobného i teď, před Galileem?
Prvně v životě jsem se dostal do Florencie. Ono je totiž fajn, když člověk rok studuje v knihovně nebo listuje doma v knížkách se starými obrazy a u toho si otevře flašku. Ale pak přijede do Itálie a tam vidí kameny ošlapané ještě od Galilea, v technickém muzeu má před sebou celé patro vynálezů a zařízení jeho dílny... To je zajímavější. Hned nám tam bylo jasné, jak by měla v divadle vypadat scéna.

Jaký máte cíl, když své muzikály píšete? Aby se lidi co nejlíp pobavili?
Určitě. To je princip, na kterém vzniklo a fungovalo divadlo už od antického dramatu. Ale u nás se tahle funkce v posledních sto letech vytrácí, a když se lidi baví, často se tomu říká pokleslý žánr. Pak se ta příliš vážná divadla diví, že mají poloprázdno a publikum jim usíná.

Uvažujete stejně jako ředitel Novy Vladimír Železný: lepší je nabídnout všem zábavu, i když někdy banální, než dávat náročné pořady výhradně pro elitu.
No, děkuju pěkně za srovnání, lidi se přece můžou bavit i kvalitně... Ale počkejte, možná máte pravdu. Je to jako s rokenrolem: Micku Jaggerovi novináři říkali, jak je úžasné, že napsal hymny jedné generace, která s nimi na rtech potom šla do květinové revoluce. Ale on odpovídal: "To je náhoda. Jestli si myslíte, že chci tu generaci předělat, nebo ode mne čekáte nějaké poselství, tak to je úplně špatně... Tohle je rokenrol, zábava. Chceme, aby se lidi bavili, a možná tam shodou okolností dostaneme něco, co je ovlivní. Ale kdyby na koncert vůbec nepřišli, tak k čemu by bylo poselství?"

Ale zatímco Jaggerovu skupinu Rolling Stones si kritici většinou pochvalovali, s vámi mají problém.
Pravda, nikdy jsem nebyl jejich miláčkem. Snad jen první deska Žentouru se líbila, že je underground. A to se stejně týkalo spíš ostatních v kapele, protože já prostě vyrostl na Beatles a Bobu Dylanovi, takže jsem písničkář.

Kritiky vás ve čtyřiceti letech už asi stejně nevzrušují.
Naštve to. Když se v denících, které se označují za renomované, dočtu, že Hamlet nikoho nebude zajímat, protože na Ledeckého už dvanáctileté holčičky nechodí a nikdo jiný to poslouchat nemůže... Pak přišlo víc než tři sta tisíc lidí, a že by to byly dvanáctileté holčičky, to jsem si nevšiml. Běžně chodili lidé staří jako moji rodiče.

Pro Hamleta jste v Praze nejprve musel vybudovat Divadlo Kalich. Nebyla vaše manželka trošku hysterická, když jste při shánění peněz nakonec prodával i oblíbenou motorku?
Vzhledem k tomu, co všechno jsem do toho vrazil, byla motorka za sto tisíc sranda. To byl jen ten poslední detail čtrnáct dní před premiérou. A Zuzana tenkrát uvěřila mému bezbřehému optimismu.

Kritici pak Hamleta moc nechválili, což vás asi nepřekvapilo. Ale co vaši známí, co ostatní umělci? Ti kritizovali?
Občas se s ním někdo neztotožnil, třeba Jaromír Hanzlík. Tehdy mě to nejvíc mrzelo, protože on byl vůbec první Hamlet, kterého jsem viděl, ve vinohradském divadle. Teď se přišel podívat, poděkoval za představení a mně bylo jasné, že ani nemůžu položit otázku: Co vy na to, pane Hanzlíku?

P á d   n a   h u b u

Na poslední desce Žentouru jste zpíval píseň Skončil flám. Změnil se tenkrát počátkem devadesátých let váš život? Skončila doba, kdy jste opilý přelézal v šestém patře z balkonu na balkon, a objevil se nový Janek - odpovědný pracant, který chce finančně zajistit svou rodinu?
Naštěstí jsem nikdy nebyl tlačený do vydělávání peněz. Se Žentourem byly sice koncerty špatně placené, ale postupně se peníze dostavovaly přiměřeně mým narůstajícím potřebám. Tak to bylo dobře: vážně si neumím představit, že bych měl v osmadvaceti, kdy byl Žentour na vrcholu, dnešní peníze. Hrozně by mi to zamotalo hlavu.

Mimochodem, vás tehdejší popularita nezměnila?
První větší úspěch změní k horšímu asi každého. O to jsem vděčnější, že jsem si potom dal na hubu a zase musel nahoru lézt. Když se to povede podruhé, člověku dojde, že kariéra bude pokračovat ve vlnách. Pak už se nepodělá z toho, když se skvěle prodávají desky, nebo je první v hitparádě. A když to nejde, jak by mělo, taky si nezačne řezat žíly a prát si do hlavy nějakou chemii.

Jak jste si tenkrát dal na hubu?
Ke konci to šlo se Žentourem rychle z kopce, byl jsem jen kousek od toho, abych muziky úplně nechal. Najednou jsme hráli na fotbalovém stadionu pro dvě stě lidí... Ale pak se mi povedla deska Na ptáky jsme krátký, což byla klika. Takže skutečně - roku 1992 přišel zásadní zlom. Bylo mi třicet, začal jsem hrát bez kapely a to bylo správné rozhodnutí.

Ale zůstaňme ještě na chvíli u Žentouru. Hrál jste tam s Davidem Kollerem, dnešnímkapelníkem Lucie. Stýkáte se spolu?
Moc často ne. Naposledy jsme se potkali na letišti, když jsem v říjnu letěl do New Jersey natočit anglicky přebásněného Hamleta, a kluci z Lucie mířili na turné po amerických klubech. Dali jsme si s Davidem na letišti kafe, popřáli si štěstí, ale každý jsme pak letěl s jinou společností.

Dělali jste spolu kdysi zkoušky na konzervatoř, ale oba neúspěšně. Proč vás nepřijali?
Oběma nám přišlo jasné vyrozumění, že máme nedostatek talentu.

D e s k u   t e ď   n e c h y s t á m

Jako hlavní hrdina muzikálu Pěna dní jste před deseti lety tvrdil, že vás divadlo baví, ale koncerty jsou číslo jedna.
To je pravda, ale v Pěně dní nebyla moje ani osminková nota nebo jediné slovo. Později jsem si vybudoval vlastní muzikálové divadlo, ale pořád si rád střihnu dva tři koncerty měsíčně.

Nové písničky vám nevycházejí - to dáváte všechny nápady do muzikálů?
Na novou desku skutečně nemyslím. Když mám nějaký dobrý hudební nápad, tak o tom vždycky přemýšlím...

... a řeknete si, že album nikdy nevydělá tolik, co muzikál.
Tak to není, protože deska zase nikdy nemůže tolik prodělat. Problém je, že z ní se vyberou nanejvýš dvě písničky do rádií, a kdo si album nekoupí, tak moji tvorbu nepozná. Zato v Kalichu jsou řady sedaček blízko sebe a těžko se z nich odchází během představení. Lidi poslouchají až do konce.

Jste většinou autorem hudby, textů a zároveň své písně zpíváte. Mohl byste do smrti žít pouze z tantiém?
Kdyby se moje věci hrály v rádiích...

Ale ony se přece hrají: Na ptáky jsme krátký, Všechno bude fajn, Proklínám...
To je pravda. I kdybych už nikdy nevydal žádnou desku, můžu dál luxusně žít, protože asi čtvrtina mých příjmů je z tantiém.

H a m l e t ?   Ž i v o t n í   i n v e s t i c e

S kolika reprízami jste vlastně počítali u Hamleta?
S dvěma sty. Peníze by se nám stejně nevrátily, ale my jsme doufali v zázrak. A ten se nakonec stal - repríz bylo šest set padesát.

Která z nich je nezapomenutelná?
Má úplně poslední byla dost kuriózní. V polovině nám kleknul digitální mixážní pult, který je srdcem hudební složky, a už se nám ho nepodařilo rozchodit. Takže zbytek jsme zpívali bez mikrofonu, jako na opeře. Nakonec ty vypadalo, že nadšení lidé zboří sál.

Dá se říct, že bylo Divadlo Kalich a Hamlet vaší životní investicí?
Jo, tou nejlepší. Vůbec jsem to nečekal, protože jinak jsem dost špatný investor. Až po několika omylech jsem se nakonec rozhodl, že budu dávat peníze do nemovitostí, protože jsem si selským rozumem spočítal, že lidí na zeměkouli přibývá a místa je pořád stejně, takže domy budou potřeba. V Hamletovi jsem se nepřepočítal, tak v tomhle to snad taky vyjde.

Lidi od muzikálů vypadají vždy jako skvělá parta. Jenže ono to je jen naoko, ne? Políbit se, obejmout a za chvíli svého konkurenta pomluvit.
V Kalichu jsme vyhlášení, že nám to klape - to potvrdili lidi, kteří měli za sebou víc muzikálových rodin. Stmelují nás pohodáři jako Bohouš Němec nebo Pepa Vojtek. I rivalita tady nějaká je, samozřejmě... Ale třeba já si rozhodně nekonkuruju s dalšími Galiley. Vždyť jsem je sem vzal právě proto, aby muzikál dobře fungoval, když tu zrovna nebudu.

D o b ř e , ž e  s k o n č i l   f l á m

Vaše hudební vzory fetovaly, snad všichni do jednoho. Zato vám drogy vadí. A málokdo ví, že před deseti lety zemřel váš nevlastní bratr - tam bude, pokud se nepletu, souvislost.
Nepletete. (Dlouhé ticho.) To byla tragédie, předávkoval se... Sám jsem zkoušel spoustu věcí při hledání inspirace, ale prostě mě to odvádí od práce. V naší branži je naprosto běžné kouření marihuany, ale mně asi joint nedává to, co ostatním. Takže si nedám ani trávu. Na rovinu - já už takhle mám dost honičku s tím, abych uhlídal svoji hlavu.

To zní, jako byste navštěvoval psychiatra.
Na jedné besedě jsem se před lety potkal s psychiatrem Cimickým a ten se divil: "Vy jste u mě ještě nebyl?!" Už to chápu. V žádném jiném oboru nejste tolik vystavený odezvě na svou práci jako u nás. My dáváme a publikum buď vrací, nebo ne. Fakt to jsou nervy.

Kdo vás zná od dětství, vypráví: Janek byl vždycky třídní šašek, ale nepatřil do party; odpoledne si doma četl knížky. Tahle povahová vlastnost vám vydržela, nebo jste dnes obklopený spoustou přátel?
Přátelství je silné slovo. Rodina je u mě hlavní, takže nikam nechodím. Po představení si dáme jednoho dva panáky a jen občas se to strhne v závodění a končíme nad ránem - v mém případě tak třikrát do roka. Už si strašně vážím rán, kdy mi není blbě, můžu být v osm na sjezdovce a do jedenácti jezdit na snowboardu. V bouřlivém období se Žentourem byla každá šňůra nepřetržitý mejdan a někdy jsem měl pocit, že koncerty jsou jen záminka. Takhle to má být mezi dvaceti a třiceti. Ale když vidím, jak ze setrvačnosti fičí některé kdysi slavně vypálené rachejtle, co mají pocit, že bez večírků by to už nebyl rokenrol, tak mi to připadá srandovní.

Co vaše děti, školáci Jonáš a Ester? Nechtěly by si zahrát v muzikálu?
Vůbec, a já bych jim v tom stejně lehce bránil. Když vidím, jak někteří kolegové strkají už odmalička děti před sebou, tak nevím... Jsou časopisy, které mi nabízejí za titulní stránku, na které budu s rodinou, dost velké peníze, a jsem šťastný, že je můžu bez přemýšlení odmítnout.

Kolik dávají? Padesát tisíc?
Byla to ještě větší částka.

Jak si představujete svou nejbližší budoucnost?
Už se prodalo přes třicet pět tisíc lístků na Galilea, máme vyprodáno skoro do konce prázdnin. Jinak sám se letos chci naučit jeden obrat po větru na windsurfu, musím zaletět čtyřikrát do Ameriky, kde se chystá Hamlet, udělám vánoční koncerty a taky se budu modlit za nové muzikálové téma. Ale potřebuju si hlavně vyčistit hlavu, takže hlavní bude sport. Když se soustředím na dobrý bekhend, tak nikdy nemyslím na Galilea.

Janek Ledecký

První dva akordy na kytaru ho matka naučila v pěti letech, brzy na to se začal učit hrát klasiku. V patnácti se ale vše změnilo, když slyšel na Pražských jazzových dnech Yo Yo Band. Na Hanspaulce se seznámil i s Ivanem Hlasem, a pak už hrál na kytaru po večírcích. Počátkem osmdesátých let začal zpívat ve velmi úspěšné poprockové skupině Žentour. Ve stejné době taky studoval práva, ale nakonec se rozhodl živit muzikou.
Počátkem devadesátých let vztahy v Žentouru ochladly, ubývalo příznivců a Ledecký se osamostatnil s velmi úspěšným albem Na ptáky jsme krátký. Před deseti lety se také poprvé dostal k muzikálu, když hrál hlavní roli v Pěně dní. Pak vymyslel vlastní muzikál - pomohl vybudovat nové Divadlo Kalich a v něm roku 1999 poprvé uvedl úspěšného Hamleta, v němž si sám zahrál hlavní roli. Na stejné scéně má za čtrnáct dní premiéru jeho další muzikál - Galileo.
Čtyřicetiletý Ledecký má ženu a dvě děti - Jonáše a Ester.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...