Ani Morávkův Romeo nezapadne

Romeo a Julie se vrátili do Národního divadla po dlouhých čtyřiceti letech: posledními představiteli věčných milenců byli Jan Tříska a Marie Tomášová v proslulé a často připomínané inscenaci Otomara Krejči. Takové vědomí inscenátory zavazuje, ale zároveň nutí hledat vlastní cestu.Režisér Vladimír Morávek se reminiscencím na šedesátá léta vyhnul: jeho hrdinové jsou současní i nadčasoví, byť nosí bohaté alžbětinské róby.

Romeo a Julie vůbec skýtá velkou podívanou: nejen kostýmy, ale i scéna a hudba Daniela Fikejze nabízejí smyslovou hostinu pro zrak i sluch. Morávkův styl je bohatý a ornamentální - i v Romeovi a Julii se po scéně koulí ovoce, na holé scéně trčí rudé růže.

Režisér pracuje se symbolikou barev: černá jako smutek i zášť, bílá jako nevinnost a rudá coby láska, krev, agrese. V zadním plánu procházejí postavy v maskách, zjevují se duchové a královna Mab.

Přesto jindy hýřivý Morávek ukazuje umírněnou polohu, všechny použité efekty jsou ústrojné. Lze tak odpustit poněkud mechanické přeříkávání scénických poznámek, se kterými po každé scéně přicházejí černé sudičky.

Namísto prologu inscenace začíná snově vystavěnou scénou, ve které se Romeo, Merkucio a Benvolio chystají na ples ke Kapuletům. Jakmile se Romeo rozhodne vstoupit do Kapuletova domu, roztáčejí se kola osudu, která již nejde zastavit. Fátum je všudypřítomné, i v komických či lyrických scénách cítíme neodvratitelnost blížící se tragédie.

Morávkova Verona, to je město ovládané násilím, byť bublá pod povrchem. Montekové i Kapuleti jsou stále připraveni tasit své meče - jen se na plese dotknou poprvé rty milenců a dlaně přítomných mužů sjíždějí ke zbrani. Ale zároveň se také zachvějí stonky růží, připomínající do země zabodlé, ještě drnčící Amorovy šípy.

Zábava u Kapuletů se vůbec nenese v duchu bezstarostného mumraje, na kterém dovádí veronská mládež. Strnulý pohyb tanečníků na scéně je bezmála přízračný, navíc celý sál ukrytý za maskami milence špehuje. Ale oni to nevidí - neboť mají oči již zaslepené láskou.

William Shakespeare ROMEO A JULIE Stavovské divadlo
překlad	Josef Topol
režie	Vladimír Morávek
scéna	Jan Chocholoušek
hudba	Daniel Fikejz
dramaturgie	Daria Ullrichová
kostýmy	Eva Morávková
hrají	František Němec Ondřej Pavelka Ladislav Mrkvička Miroslav Donutil Jan Budař/Pavel Liška Tomáš Petřík/Richard Krajčo Jan Kačer Kateřina Winterová Iva Janžurová a další
Premiéra	23. ledna 2003

Pavel Liška jako Romeo je obsazen očividně proti svému typu: je to milovník, který se zajíká, věty o lásce deklamuje až prostodušně, bojuje s veršem. Přímost a naivita z něj činí outsidera, který je však schopen absolutního citu, vroucnosti a jímavosti. Když slyší, ještě nezpozorován, pod balkonem Juliino vyznání, stěží ovládá třas, málem ani nedýchá. Je to Romeo, který šetří hysterickými výbuchy, o to víc pak rozdírá jeho nářek nad domněle mrtvou Julií, podobající se křiku raněného a zoufalého zvířete. Naopak Kateřina Winterová je typově přesná Julie: zjevem skoro dítě, křehká, půvabná a neustále napjatá i vysílená vlastními citovými vzněty. Takhle může člověk milovat jenom ve čtrnácti!

Protipólem Julie bývá chůva, kterou bravurně zahrála Iva Janžurová - je to nejkomičtější a zároveň i nejtragičtější postava v celé inscenaci. Janžurové chůva, směšná i dojemná, není sprostou kuplířkou, ale skutečně milující důvěrnicí. Pocit, že Julii zklamala, chůvu zlomí. Pouze ona z Kapuletů nad nehybnou dívkou pláče,

Kapuletova rodina je chladná, mezi oběma manželi v podání Miroslava Donutila a Evy Salzmannové panuje dusivá atmosféra. Zároveň tušíme, že za chladem manželů stojí i jakési zákulisní boje a skrývané obavy, které nutí Kapuleta dceru rychle provdat za Parise (Ondřej Pavelka): blazeovaného, lehce degenerovaného, ale zřejmě mocného muže. Zklamáním je Merkucio Tomáše Petříka: precizně stavěná postava, jejíž energie zůstala pouze vnějšková.

Dramaturgii Národního divadla se povedl chytrý tah, když nasadila tento romantický i tragický titul a režii svěřilo Vladimíru Morávkovi, jenž se suverénně pohybuje v obou polohách. I na tyto veronské milence se bude po letech vzpomínat.

Výslech Pavla Lišky, herce

Ve čtvrtek jste poprvé hrál na scéně pražského Národního divadla Romea. Jaký to byl zážitek?
Divnej, protože to bylo poprvé v životě.

Původně jste chtěl roli Romea dokonce odmítnout?
To je pravda. Nepočítal jsem s tím, že si režisér Vladimír Morávek vybere jako Romea zrovna mě.

Měl jste možnost tuto tragédii zhlédnout v jiném divadle?
Nikdy.

Nedávno v Praze uvedlo Romea a Julii Středočeské divadlo Kladno. Nelákalo vás srovnání?
Ne.

Zajdete někdy jen tak do divadla?
Ne.

Jakému typu divadla dáváte přednost - klasikům, nebo modernímu dramatu?Momentálně Williamu Shakespearovi, jinak chodím nejraději do kina.

A v kinech vyhledáváte hity, jako je Pán prstenů, nebo spíš klubové záležitosti?
Obojí.

Na čem jste byl naposledy?
Na Felliniho Amarcordu. A musel jsem samozřejmě zajít i na Pána prstenů.

Kde si film více užijete. V klubovém kině, nebo v multiplexu?
Miluju krásná stará kina.

Zajdete někdy na výstavu?
To jde mimo mě.

Pořídil byste si domů výtvarný originál?
Ano. Přál bych si něco od Jiřího Trnky.

Jakou hudbu si naladíte v autě?
Já teď nikam autem nejezdím.

Jakou hudbu máte rád?
Povzbuzující.

Například?
Nemám žádnou oblíbenou kapelu.

Líbí se vám muzika, kterou dělá vaše partnerka na jevišti Kateřina Winterová, která hraje Julii a zároveň tvoří část skupiny Extasy of St. Theresa?
Dostal jsem od Kateřiny cédéčko a na jeho poslech se teprve chystám.

Co byl váš největší kulturní zážitek v nedávno uplynulém roce?
Díky vaší otázce jsem zjistil, že mi největší kulturní zážitek minulého roku asi ušel.
(MF Dnes, kol)

Pavel Liška jako Romeo a Kateřina Winterová jako Julie v inscenaci slavného Shakespearova díla, kterou činohra Národního divadla uvádí na scéně Stavovského divadla.