Vykladači: Tolkien zakládal spolky
Divák, jenž v Pánu prstenů vidí „jen“ skvělý film, nechápe fanoušky, kteří běží ještě na seminář na téma „zbytkové dobro v postavách skřetů“. Jenže taková je prostě hra, jež ovíjí Tolkienův mýtus a vytváří mýty nové. Kniha Davida Colberta Kouzelný svět Pána prstenů, již vydal BB art, přináší jeden z výkladů, jenž nezasvěcené osvítí a zasvěcené potěší.
Připomíná trochu školní rozbory díla ve stylu Co tím básník chtěl říci, avšak doplněné mnohem zajímavějším pátráním typu Odkud to Mistr vzal?
Třeba hobit Frodo, jenž má za úkol nést zákeřný Prsten na místo jeho zničení, nepřebírá štafetu hlavního hrdiny od svého otce, nýbrž strýce. Důvod? Netřeba pak vysvětlovat, kam se poděla maminka. Starším mýtům se to také osvědčilo: sir Gawain byl třeba synovcem krále Artuše, Roland synovcem Karla Velikého.
Nebo: proč Prsten netřímá rytíř bez bázně a hany, nýbrž malý nenápadný hobit? Tolkien tíhl k hrdinům, kteří se teprve po čase stávají šlechtici ducha - proměnou z ošklivých káčátek v labutě.
O tom, co všechno Pán prstenů připomíná, existují stohy studií. Hlavní inspiraci prý Tolkien našel v eposu Beowulf, jenž spadá k vzácným památkám staré angličtiny čili anglosaštiny, kterou v Oxfordu přednášel. Děj této básně se odehrává ve Skandinávii a její rek bojuje kromě jiných příšer i s drakem, kterému zmizí z pokladu zlatý pohár. Oba motivy, draka i pohár, také Tolkien použil.
Ze severských legend a keltských mýtů zase převzal podobu elfů či trpaslíků a Shakespearovi prý zazlíval, že z těchto bytostí udělal mrňavé hloupé skřítky. „Tolkien měl rád majestátnost a vznešenost,“ vysvětluje Colbert, proč Tolkien shakespearovské pojetí elfů coby maličkých bázlivců prohlásil za neodpustitelné.
|
Speciální přílohu iDNES k filmu Pán prstenů: Dvě věže najdete ZDE. |
Mnohé Tolkienovy prvky proplouvají bájemi od nepaměti. Šalebné zrcadlo se stěhuje od Sněhurky přes čaroděje Merlina k Harrymu Potterovi, putování jeskyněmi sahá k Odysseovi, Orfeovi a vůbec cestám do podsvětí, království smetené obří vlnou připomene Atlantidu. Dobrý čaroděj Gandalf je podle Tolkiena „vlastně anděl vyslaný s tajným posláním do Středozemě“. A smyšlená Středozemě je Evropa. Sídlo hobitů, Hobitín, leží podle Colberta nedaleko Oxfordu, říše lidí Gondor má být nejspíš Itálií a sídlo zla Mordor je „směrem na východ, odkud vždy hrozívá nebezpečí“.
Další zdroj pramení v autorově jazykové zálibě. Od dětství si Tolkien vymýšlel neexistující jazyky a v dospělosti, okouzlen finskou gramatikou, přiznal pokus „přepsat a vylepšit“ finský epos Kalevala. Chtěl Anglii věnovat moderní mytologii utkanou z útržků starých legend, čímž ze svých vykladačů učinil detektivy. Vypátrali, že jméno země Rohan si půjčil od francouzské šlechty. Že zlo zosobněné jediným ohnivým okem dostalo jméno Sauron podle staré norštiny, v níž znamená odporný; ovšem jedno vševidoucí oko symbolizovali i egyptský bůh Ra či keltský Balar. A skřeti čili orkové vzešli prý od římského boha podsvětí zvaného Orcus.
Colbert spřádá i teorie, proč se hrdinům bájí věčně lámou meče či proč je v Pánu prstenů tolik věží. Nejsnáze odhalil, proč své hrdiny autor vehnal do Společenstva Prstenu. Jak prosté: Tolkien sám moc rád zakládal spolky! Patřil k Uhložroutům a Inkoustům!
Mirka Spáčilová
Recesisti: Vždyť my vás vlastně máme rádi, profesore
Zkratka LOTR znamená Lord of the rings - Pán prstenů. To je celkem známo nejen jeho příznivcům. Ale co znamená BOTR, vědí jen vskutku zarytí fanoušci, pro něž - a to je stejně podstatné - není dílo profesora Tolkiena nedotknutelné. Ta zkratka totiž ukrývá počáteční písmena zřejmě nejznámější tolkienovské parodie Bored of the rings - tedy Znuděni z prstenů. V překladu Richarda Podaného a pod titulem Za pár prstenů ji nedávno česky vydalo nakladatelství Talpress.
Autory útlé knížky, která na dvou stovkách stran stihne vylíčit či spíše přelíčit děj celé trilogie, je dvojice humoristů Henry N. Beard a Douglas C. Kenney. Dlouholetí přispěvatelé satirického časopisu Harvard Lampoon, který se proslavil právě parodiemi slavných literárních děl, popsali „Střevozemi“ a především pak putování „chobota“ Fritola a jeho společníků v roce 1969.
Jasné je, jejich parodii si užijí jen zasvěcenci. „Kdo nezná Tolkiena, mohl by s touhle knihou maximálně odhánět mouchy,“ souhlasí překladatel Richard Podaný. Značnou část textu totiž tvoří například zkomoleniny elfských písní.
Také tu vystupují knižní postavy, které se filmem ani nemihnou: dobrácký lesní muž Tom Bombadil proměněný na zdrogovaného hippíka Tima Benzedrina nebo vznešený společník elfky Galadriel Celeborn, jenž se stal nemožným a směšným Celofánem.
Právě převedení jmen bylo pro překladatele nejtěžší. Z Gandalfa je v jeho podání jarmareční čaroděj Šmajdalf, čtveřice hobitů se jmenuje Fritol, Slum, Šmízo a Pepsin, hraničář Aragorn tu vystupuje jako pohraničník Paragon, syn Paracetamolův.
„Byl to chutný překladatelský oříšek. Štvalo mě jediné: zatímco na některá jména se v češtině skoro nedalo vymyslet nic vtipného, na jiná jsem měl srandovních řešení třeba půl tuctu,“ líčí Podaný a jedním dechem přiznává, že si musel dost vymýšlet. „Původní text je skoro čtyřicet let starý a spousta vtipů je v něm právě hippícká jako třeba Tim Benzedrin, což je Timothy Leary jako vyšitý. Takže jsem dost předělával, od čehož se jinak držím stranou.“
Výsledek možná funguje ještě lépe než originál. Každopádně znalec Tolkienova díla nebude tápat jako fanoušek, který si na internetu stěžoval nad anglickou verzí, kde se jeden z hobitů jmenuje Moxie - což prý nepřipomíná nic vtipného, maximálně značku leštidla na podlahu.
Jestliže se tolkienovští nadšenci pídí po prvních výtiscích Pána prstenů, na internetu existují i celé kluby fanoušků BOTR, kteří shánějí první vydání milované parodie. Na stránkách vytvářejí mapy Střevozemě i počítačové hry, zveřejňují portréty oblíbených „antihrdinů“. A jistý R. F. Drushell se cítil dotčen tím, že Beard a Kenney ošidili BOTR o vědecké dodatky, pročež je sám dopsal.
Fandové se navzájem upozorňují i na jiné parodie na fantastickou Tolkienovu krajinu; po síti jich koluje řada. Tajný deník Společenstva má čtenáře přesvědčit, že nejde vůbec o prsten, ale o to, jak se homosexuální členové družiny spolu spárují.
Jiní autoři se vydávají do vyšších literárních pater: k mání jsou případy Sherlocka Holmese ve Středozemi nebo fiktivní cestopis Pohádky od Skákavého poníka, kde najdete i zaručeně pravé fotografie z dolů v Morii. Jedno mají však všichni autoři parodií společné: tvrzení, že Tolkienovo dílo vskutku milují.
Kateřina Kolářová
Milovníci: Jsme obyčejní lidé
Pro tuzemské fanoušky je premiéra Dvou věží spjata s víkendovou akcí Tolkien Con. "Jde o setkání všech, které uchvátilo dílo J. R. R. Tolkiena. Pořádá se k 111. výročí jeho narození a kapacita už je zaplněna," říká jeden z organizátorů Jan Čeřovský ze Společnosti přátel díla profesora Johna Ronalda Reuela Tolkiena.
Kolik je v Česku fanklubů Tolkiena?
Už před více než deseti lety vznikly dva oficiální fankluby. Nejprve Společenstvo, klub J. R. R. Tolkiena, o pár měsíců později Společnost přátel díla profesora Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Dnes se fanoušci pořád častěji scházejí i na specializovaných webech nebo diskusních serverech.
Co děláte na svých akcích?
Společnost organizuje tři pravidelné akce. První je březnová Oslava zničení Prstenu, v květnu následuje bitva Pán Prstenů, v září pak Oslava Bilbových a Frodových narozenin. Sejde se tu vždy velká skupina fanoušků k debatám a měření sil v soubojích na meče. Tolkien Con je akce výjimečná: pořádá se pro širší veřejnost a obsahuje přednášky a semináře, divadelo i poetickou čajovnu.
Filmový Pán prstenů zvýšil zájem o Tolkiena. Jak se liší fanouškové knih od fanoušků filmu?
Film vyvolal obrovskou vlnu zájmu o Tolkiena i v Česku, desetitisíce lidí si přečetly předlohu. Mezi fanoušky se objevilo kastování na ty, kdo knihu znali před filmem, a na ty "horší", kteří jsou od počátku ovlivněni vizí režiséra Petera Jacksona. Panovaly i obavy, že o knihy už nebude zájem, a ti, kdo si je přečtou až po filmu, nebudou spokojeni. Ale většina nových čtenářů uznává, že kniha je ještě lepší než film.
Fanouškové nosí přezdívky podle postav Pána prstenů. Které?
Film vytvořil nové idoly. Fanynky mohou nechat oči na Frodovi a Legolasovi, ti "dospělejší" uznávají Boromira a Aragorna. Na internetu se to projevuje právě v přezdívkách - bezkonkurenčně nejvíce variací je na Legolase včetně Legolasky.
Jak vypadá typický tolkienovec?
Typický fanoušek se popsat nedá. Tolkiena čtou a sledují děti i důchodci, město i venkov. Mužů je o pár procent víc, ale fanynky se nedají zahanbit. Dříve převažovali vysokoškoláci, ale ti stárnou a jezdí na akce se svými dětmi. Jsme obyčejní lidé jako ostatní. Na půlnoční premiéře Dvou věží nás možná uvidíte v kůžích a kroužkových košilích, ale do práce mnozí z nás chodí v obleku. Ve volném čase se nebavíme jen o dobru skřetů, ale posedíme v hospůdce nebo zajdeme do divadla.
Mirka Spáčilová
 Bored Of The Rings. Výřez z obálky anglického vydání knihy. |
