Francouzský autor Marivaux psal texty zejména pro Comédie-Italienne, jejíž herecký styl se mnohem lépe hodil k autorově typické jemné hře citů. Naprostá většina Marivauxových her se totiž zabývá probouzením lásky, podobně jako Spor.
Ten však navíc v mnohém předběhl svou dobu. Hra je fikcí, modelem prvního setkání muže a ženy a setkání dvou párů navzájem, skrze které autor s humorem i hořkostí nahlíží ženský a mužský svět - typické vlastnosti a vzájemné vztahy těchto světů.
Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux
Jeden z nejslavnějších francouzských osvícenských autorů se narodil roku 1688 jako syn ředitele mincovního ústavu. Nebyl to špatný začátek. Jeho otec hodně cestoval a díky tomu mladý Marivaux strávil velkou část svého mládí v Itálii, kolébce comedie dell´arte.
V roce 1717 se výhodně oženil s bohatou, o něco starší dámou, ale tento krok se ukázal jako ne zrovna šťastný a tak zkusil jinou cestu – divadlo. Francie v té době prožívala divadelní mánii. Bylo tu více než třicet divadelních společností.
Herci a herečky byli na jedné straně chápáni jako existence na okraji společnosti (nesměli se například ženit a vdávat v kostele), na straně druhé se stávali miláčky publika, měli šanci „dostávat se nahoru“, být slavnými, pobývat ve vyšších kruzích...
|
S P O R | |
| režie, výprava | Aleš Bergman |
| překlad | Hana Hájková |
| dramaturgie | Pavlína Morávková |
|
Osoby a obsazení | |
| Carise, černoška, služka |
Jana Hermachová |
| Mesrou, její bratr, sluha |
Jaroslav Vlach |
| Églé | Petra Hřebíčková |
| Azor | Martin Písařík |
| Adine | Klára Jandová / Zuzana Kainarová |
| Mesrin | Miroslav Hrabě / Jiří Ressler |
| premiéra | 4. a 5. 10. 2002 |
Marivaux se stal uznávaným a slavným. Jeho popularita rostla. Ve svých 54 letech byl zvolen členem Francouzské akademie. Bohužel to přijal jako morální závazek vůči francouzské kultuře, rozešel se s Comédií-Italienne a začal s vědomím velké zodpovědnosti psát „národní“ hry pro francouzské divadlo. Dnes jsou většinou zapomenuty.
Jednou z mála her, kterou však autorův akademický titul nepoznamenal, a která v mnoha ohledech předběhla svou dobu, je právě Spor (1744). Na českých jevištích nemá Spor příliš dlouhou historii, premiéru zde měl v roce 1990, ale od té doby se v českém divadle trvale zabydluje.
Marivaux je rovněž znám svým výrazným stylem, často nazývaným marivaudage. Zdůrazněním citu Marivaux výrazně přispěl k rozvoji sentimentalismu, ale šarm a vtip ho povznášejí vysoko nad jeho současníky. Pierre de Marivaux zemřel roku 1763.
Aleš Bergman
Narodil se v Brně roku 1966. O 25 let později absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Už v době studia pracoval jako dramaturg v HaDivadle. Pohostinsky režíroval v Městském divadle v Brně, kde uvedl Marivauxův Spor v české premiéře. Režíroval i Zlaté Jezero E. Thomsona ve Zlíně, českou premiéru hry E. Bergera Šaty dělají mrtvoly v Uherském Hradišti nebo hru Markéta nebo Dagmar M. Klímy v karlovarském divadle Dagmar (rovněž v české premiéře).
V roce 1992 nastoupil jako režisér do angažmá v Městském divadle Zlín, kde během tří let mimo jiné uvedl tituly Proradné lásky (Marivaux), Čarodějka (M. Waltari), Luční harfa (T. Capotte).
Od roku 1991 byl externím pedagogem JAMU a po třech letech se stal pedagogem řádným. Vyučuje hereckou tvorbu, teorie a metody herecké tvorby, teoretickou a praktickou dramaturgii. Od roku 2001 je vedoucím ateliéru činoherního herectví DiFa JAMU.
Se studenty spolupracuje i ve školním studiu Marta, kde režíroval například vlastní úpravu známého muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. V Divadle ABC nastudoval v sezoně 2000-2001 Bulgakovovu dramatizaci Gogolova románu Mrtvé duše.
 Spor, divadlo ABC, Praha. Fotografie z inscenace. |
 Spor, divadlo ABC, Praha. Fotografie z inscenace. |
 Spor, divadlo ABC, Praha. Fotografie z inscenace. |
