Působíte jinak než ostatní české zpěvačky, čím to podle vás je?
Nevím. Já jsem to nijak neplánovala, jen jsem nebyla spokojená s tím, jak se jednu dobu všechno vyvíjelo. Nechtěla jsem být jen mediální hvězda. To není v Čechách vůbec žádný problém. Nic víc.
Jak to myslíte?
Nechtěla jsem prostě být jednou z tisíců tváří, co o nich víte dopodrobna, koho si vzaly, s kým mají dítě, s kým se rozvádějí, s kým budou chovat druhé dítě nebo s kým ho nikdy nebudou mít... A přitom nevíte vůbec, co ten člověk dělá, neslyšela jste od něj jedinou písničku, neviděla jedinou roli, ve které hrál. A pod fotkou je napsáno herec nebo herečka, zpěvák, zpěvačka... Když jsem si uvědomila, že bych tak mohla taky v pohodě dopadnout, zvolila jsem si jinou cestu.
A tak jste vyměnila dobře našlápnutou dráhu popové hvězdy za zakouřené přítmí barů a klubů...
Dobře našlápnutou dráhu pophvězdy? Nemyslím, že bych tak svou kariéru někdy popsala. Spíš jsem vyměnila rychlík za něco příjemnějšího, osobitějšího a pohodlnějšího. Třeba za dodávku nebo starého volkswagena brouka.
Vždycky jsem byla zvyklá nějakou práci odvádět, čímž nechci říct, že bych byla zase nějak šíleně pracovitá holka... Chtěla jsem ale dělat něco, co mě baví, a ne jen povídat něco chytrého o muzice do rozhovoru, potom se fotit, a večer se pak jít předvádět přihlouplého pořadu v televizi. Chtěla jsem hlavně hrát a zpívat, dělat hudbu, a ne jen o ní mluvit.
A to jste celou dobu věřila, že přesto budete mít úspěch?
Vůbec ne. Byla jsem naopak docela přesvědčená, že ho mít nebudu, a bylo mi to jedno. I lidi kolem mě, všichni to viděli černě, říkali mi skoro soucitně: no, ta tvoje Malostranská beseda... A ty se v tom plácáš... Pořád jsme do čtyř do rána řešili, co a jaké písničky, takže jsem kvůli tomu musela úplně změnit... (Anna K. se zamyslí a potom se jí hlas zlomí ve smích)... změnit partnera.
Partnera?
Tím jsem chtěla říct, že jsem přišla o vztah. Ale nebyl v tom žádný kariérismus, já jsem v té době hrozně chtěla mít kapelu, chtěla jsem hrát. V té době jsem se hodně skamarádila s textařem a hudebníkem Filipem Horáčkem a ten mi pomohl postavit mou první hudební skupinu.
To musela být odvaha, změnit úplně styl a k tomu ještě partnera!
Teď to ani za nějak zvlášť odvážný čin nepovažuji. V té době jsem totiž důsledky svého jednání moc nedomýšlela. Neuvažovala jsem o tom, že bych taky mohla skončit někde úplně v zapomnění. Chtěla jsem prostě dělat něco, co mě v té době bavilo. A to, že to lidi ocenili a já jsem se stala snad i populární? To je prostě skvělé.
Pomůže mladé zpěvačce, když chodí s někým z gramofonové firmy?
Vy asi narážíte na Mráze, že jo? (pozn. red. Viktor Mráz - spolumajitel BM Music, s nímž Anna K. před lety chodila) Ale když jsem s ním začala žít, nebyl žádný šéf v gramofonové firmě. A já jsem se tím nijak nechlubila. Kdyby se s tím nechlubil někdo, kdo s ním chodil po mně, ani by se to snad nikdo nedozvěděl. Byla jsem v té době hrozně hrdá a chtěla jsem všechno dokázat úplně sama. Říkala jsem mu: Hele, nechci, aby ses nijak angažoval. A on mě neprotežoval. Možná mu to bylo hodně proti srsti, ale poslechl mě.
Takže když bychom měli mladou a talentovanou zpěvačku, která se chce proslavit, ale nechce přitom s nikým chodit, může se jí to povést? Vy říkáte, že vaše kariéra je příkladem toho, že ano.
To ano, ale mně to trvalo strašně dlouho. Byla to velká náhoda a štěstí... Nevím. Možná opravdu mladé zpěvačky nemají šanci bez známostí. Musí se jich asi hned na začátku někdo ujmout a starat se o ně, samozřejmě někdo šikovný.
A radil vám třeba někdo ze začátku, na které večírky chodit, a na které ne?
Ne. To bych si ani nenechala a v podstatě bych to ani nedokázala. A navíc - nemyslím si, že by mě všichni milovali. A nikdy to nebylo tak, že bych na večírcích sršela humorem a házela vtip za vtipem a měla kolem sebe všechny ty milé, sympatické lidi, kteří mi pak otevřou cestu.
Jsou zpěvačky, které to dělají?
No všechny přece. (smích) Kromě Lenky Dusilky, která je výborná, protože se programově tváří asi takhle... (Anna K. nafoukne tváře a vykulí oči) Ba ne, teď se i ona začala usmívat. Takže ne, všechny ne. Ale většina.
Jak to víte?
Přece z těch časopisů, já si je taky kupuju.
A mají z toho nějaký přímý zisk? To funguje doopravdy tak, že se ukážete v časopise a vzápětí vás osloví firma, a přiveze vám novou ledničku, které budete dělat reklamu tím, že vám stojí v kuchyni?
Přesně tak. Nebo minimálně jste v povědomí lidí, nezapomenou na vás. Vidí vaši tvář a řeknou si: kdo to je? Hm, hm, Machálková, no jo! To je ta s tím nosem... Ta by mohla propagovat třeba ty pneumatiky na té akci v neděli v Brně! Zvednou telefon a zavolají jí.
Ze známé tváře plynou peníze...
Určitě.
A vy se snažíte toho všeho nebýt součástí?
Jo. Řeknu vám třeba proč. Předevčírem jsem byla u své kamarádky, kadeřnice. Šla jsem si na toaletu umýt ruce. Byly tam otevřené dveře na chodbičku, kde seděly dvě paní. Jedna s natáčkami, druhá s barvou a povídaly si tak, jak se u kadeřníka povídá. Četly si přitom takové ty společenské časopisy. A co ty si povídaly: Tu Poloniovou nesnáším, povídala jedna. A druhá: Ale teď vypadá docela dobře. A zas ta první: Ne, já ji nesnáším, ta kdyby si na tu hlavu dala cokoli... Tak jsem si tak myla ty ruce a říkala si - zaplaťpánbu, že pro ně nejsem prodejní jméno. I když se tomu samozřejmě občas nevyhnu, ranila by mě mrtvice, kdybych se viděla obden na titulní stránce.
A jak se na vás dívají ostatní zpěvačky, když vědí, že máte takový názor. Mají vás rády?
Tváří se na mě normálně. Mile. I když možná je to trochu štve, že jsem skoro stejně populární a nemusím se - jak to říct slušně? - prostituovat?
Ale na druhou stranu si myslím, že dělají to, co je baví. Kdyby nechtěly, tak to přece nedělají.
Opravdu si myslíte, že je to baví a chtějí být slavné? Nedělají to jen pro peníze?
Myslím, že ne. Třeba Leona Machálková je dost chytrá a talentovaná holka, znám ji ještě ze Semaforu. Jí to vysloveně baví, dělá přesně to, co chce. Dostala se odněkud z Moravy do Prahy, tady udělala konkurz do Semaforu a už tam se chtěla stát slavnou zpěvačkou. A povedlo se jí to. Teď slavná je, může chodit na večeře s významnými lidmi a kupovat si drahé značkové oblečení. Kdyby zůstala u svého hraní na housle, což jí podle mě šlo skvěle, asi by na tom tak dobře nebyla.
Komu zavoláte vy, když například chcete natočit desku?
Mám smlouvu s gramofonovou firmou, takže pořád těm stejným lidem.
To znamená bývalému příteli.
Ano. Ale on mi do ničeho nemluví... (Anna K. se směje) Mám štěstí na gramofonovou firmu. V jejím týmu je samozřejmě i člověk, který má na starosti tisk a další média. Ale nikoho z nich by nikdy nenapadlo nutit mě, abych šla udělat ten a ten rozhovor do té a té televize.
Ostatní někdo nutí?
Podmínky jsou dané smlouvou, v níž se říká, že například desku musíte v rámci možností propagovat. Gramofirmy mají svou strategii a vždycky si o ní myslí, že právě ta jejich je tou nejlepší. Jste tak trochu jejich majetek. Ale mě se to netýká. S lidmi ze své firmy se znám už deset let, a jak říkám, jsou na mě hodní.
|
ANNA K. |
|
Narodila se 4. ledna 1965 ve Vrchlabí. Začínala jako členka divadla Semafor, kde působila koncem 80 let. Během 90. let se pokoušela o sólovou dráhu ve vydavatelství BM Music, ale nijak výrazně se neprosadila. V té době chodila s jeho spolumajitelem Viktorem Mrázem. Průlomem byl rok 1999 a album Nebe, které mělo nový, rockovější zvuk. Spolupracovala na něm s textařem a hudebníkem Filipem Horáčkem a svým současným přítelem, členem hudební skupiny Kurtizány z 25. avenue, Tomášem Varteckým. V roce 2000 za něj získala cenu Akademie populární hudby Zlatého anděla jako zpěvačka roku. V současné době koncertuje a sbírá písničky pro novou desku. |
A takovou pozici jste měla od začátku, nebo jste si ji musela vybudovat?
Od začátku se ke mně chovali docela slušně, nikdo mi nedával nějaká ultimáta a neříkal: Udělej tohle, nebo nebude svačina. A taky už mám takovou pozici, že můžu trochu vypínat prsa.
Neprojevuje se to potom nějak negativně na prodeji vašich desek?
Desky se obecně málo prodávají. Někteří interpreti se mohou přetrhnout, aby byli dost vidět, a stejně potom prodají třeba jen patnáct set kusů. Tvrdím, že prodej desky nejde ruku v ruce ani s vystupováním v médiích, ani s tím, jak často se hraje v rádiích. Prostě buď lidi vaše hudba zajímá, nebo ne a můžete se třeba na hlavu stavět.
V jednom rozhovoru jste dokonce říkala, že se nikdy nesnížíte k tomu, abyste nazpívala písničku jen podle toho, aby se dobře hrála v rádiu. Pořád na tom trváte?
No jasně, protože takhle napsat písničku prostě nejde a já to dělat nebudu. Jestli se o to někdo snaží, je blázen. Nedá se odhadnout, jak bude která hudba fungovat a jak se bude lidem líbit. V zahraničí je to jinak, tam jsou kolem zpěváků velké skupiny spolupracovníků a hitmakeři, kteří vypočítají hit přesně podle potřeb trhu. U nás nic podobného v takové míře neexistuje.
Hrajete teď hlavně na koncertech v klubech. Tím si vyděláváte na další desku? Nebo o ní rozhoduje vydavatelství bez ohledu na koncerty?
O další desce rozhoduje samozřejmě vydavatelství, a taky ji platí. My si hraním v klubech vyděláváme na život, ne na vydávání desek. Majitelé klubů moc peněz většinou nemají, člen mé kapely dostane za večer třeba dva tisíce korun, takže když dostanu nějakou nabídku hrát na takzvané VIP akci, snažím se tam nacpat i kapelu, aby si kluci taky něco vydělali. Někdy jsou tyhle akce vlastně docela příjemné, lidi s námi paří až do rána a jsou fajn. Tak tam přijedeme klidně zase znovu.
A podle čeho se tedy rozhodnete, kdy je nejlepší doba pro novou desku?
Novou desku vydám, když mám dost nastřádaných písniček. Takových, o nichž jsem přesvědčena, že by je měl slyšet ještě někdo jiný než já doma v obýváku. Materiál na ni vybírám z desítek písniček. Třeba na Nebe jsem jich měla v šuplíku padesát a ke každé jsem měla ještě tři nebo čtyři různé texty.
A do textů nebo do muziky potom nějak zasahujete? Říkáte: Tohle slovo nebo notu vyhoď, to se mi nelíbí, nebo naopak: Sem dej něco silnějšího?
Snažím se nechovat se nijak nabubřele a neodmítat nápady od svých autorů. Na druhou stranu zase chci zpívat jen to, co se mi líbí. Takže hledáme kompromis. Kolikrát si dovymyslím nějaké zpěvové linky nebo kousky textů. Třeba když napíše Filip Horáček víc slov, vyberu si jen některé sloky a ty potom poskládám dohromady.
A jak nakonec poznáte, která verze je ta pravá? Zasahují do toho nějak lidé z vydavatelství? Nebo váš přítel Tomáš Vartecký?
Nejde se rozhodnout jinak než podle toho, jak se mi písnička líbí. I když to, že se líbí mně, neznamená, že z ní bude hit. S lidmi z vydavatelství proto diskutujeme hlavně o tom, která bude singlem do rádia. Do procesu vzniku ale nezasahují. A vlastně ani nikdo jiný. Co se týče vkusu, nejvíc důvěřuju Tomášovi. Ale poslední slovo mám stejně já. Kluci z kapely mi říkají „šéfová“...
|
Proč zrovna "Anna K."? |
|
Pseudonym "Anna K." nemá nic společného s Annou Kareninou, natožpak s Annou Kurnikovovou. Je zkratkou zpěvaččina původního jména Luciana Krecarová. Vybrala si ho předtím, než natočila svou první desku, protože její pravé jméno bylo příliš dlouhé. Luciana se jmenuje po své babičce, která žije ve Špindlerově Mlýně, odkud Anna K. pochází. Všechny zdrobněliny jména Anna má raději, než když ji někdo osloví Lucko nebo Lucie. |
 Přijde teď skoro punková vypalovačka, nebo ploužák? U Anny K. je možné obojí. |
 |
 Zpěvačka Anna K. |
 S Annou K. by vám u skleničky bylo dobře - je bezprostřední a občas se rozesměje na celé kolo. |
 Anna K. řídí ráda rychlá a silná auta, její kariéra ale raketový start neměla. |
