Šéf hokejového svazu navrhoval, abyste reprezentaci vedl spolu s Hadamczikem. Proč jste se na tom s bývalým vítkovickým trenérem nedomluvili?
Máme spolu tak silně vyhraněné názory na hokej, že by mohlo docházet ke střetům. A to by neprospělo. Ale jinak ho velmi respektuji.
Koho si tedy za asistenty vyberete?
Chtěl bych Vláďu Růžičku a Tondu Stavjaňu. Oba jsou mně hokejově velmi blízcí a pozorně jsem sledoval jejich práci. Také se mi líbí hokej, který jejich týmy v extralize předvádějí. Růžička má blízko k útočníkům, Stavjaňa zase k obráncům. Toho bychom mohli využít.
Co chcete u národního týmu změnit?
Především se musí zintenzivnit kontakt nejen s českou ligou, ale i evropskou. Mám takovou vizi, že bych spolupracoval i s dalšími trenéry, kteří by se s reprezentací zúčastňovali vybraných turnajů. Třeba na Baltiku bych rád vzal Radima Rulíka. Pomáhal by nám získávat zprávy z ruské ligy, zapojil by se s námi i do tréninků. Alespoň by takhle trenéři získali představu, jak to funguje u nároďáku.
A co komunikace s hráči ze zámoří?
Ta musí být také lepší. S hokejisty musíme být více v kontaktu, dávat jim najevo, že o nich víme. A že o ně stojíme. Už třeba v říjnu nebo v listopadu jim musíme dát vědět, že bychom s nimi počítali pro šampionát. Říct jim to v době, kdy vypadnou ze Stanley Cupu, to je hodně pozdě.
To chcete všechny hráče kontaktovat sám?
Rád bych měl k sobě další spolupracovníky, takové konzultanty. Ti by celému realizačnímu týmu pomáhali s hráči mluvit.
To jsou dost velké finanční náklady. Myslíte si, že na to svaz bude mít?
Chápu, že si koupíte takové auto, na které máte. Ale pokud to bude ekonomicky možné, tvrdě do toho půjdeme.
Vyhrál jste o jediný hlas. Nemáte obavy z toho, že vaše pozice nemusí být tak pevná?
Dostal jsem prostě důvěru. Bylo to hodně těsné, ale taková je realita. Je to jako v hokeji, o úspěchu rozhodují maličkosti.
Diskutuje se o smlouvě, kterou vám svaz nabídne. Přijal byste i jednoletou s roční opcí?
Dopředu jsem byl s panem Gutem domluvený, že v případě mého zvolení dostanu dvouletý kontrakt. Chci zažít s národním týmem hned tři vrcholy - tedy následující dva světové šampionáty a Světový pohárv roce 2004.
U reprezentace jste byl už jako asistent. Cítíte se teď dost silný na post hlavního kouče?
Už v době asistenta jsem dělal všechno proto, abych byl týmu prospěšný. A troufám si říct, že i na zlatu ve Vídni mám svůj podíl. Tehdy jsem se realizoval maximálně, stejně jako na olympiádě v Naganu. Teď je to ale o stupínek výš. Věřím, že splním to, co se ode mě očekává.
Ale kritiků máte dost. Hlavně naráží na to, že jste jako hráč nic nedokázal...
A já právě chci dokázat, že člověk nemusí být úspěšný hráč, aby byl úspěšný trenér. A takových příkladů je dost.
Ani s funkcí hlavního trenéra ale nemáte příliš velké zkušenosti.
Dvanáct let v kuse jsem stál na střídačce. Není mnoho lidí, komu se podaří vydržet sedm let v NHL, dva roky ve Spartě nebo takovou dobu u národního mužstva. Takže zkušeností mám dost, ale samozřejmě neříkám, že jsem ideální trenér.
Mohlo to trochu vypadat, že na funkci hlavního trenéra už předem myslíte. Odmítl jste několik nabídek z extraligy i ze zámoří...
Fakt jsem na to nemyslel. I během hokejového šampionátu jsem věřil, že to týmu vyjde. Byl skvěle poskládaný. A ještě jedna věc dokazuje, že jsem o nároďáku nepřemýšlel: vždyť jsem kývl na to, že budu během mistrovství spolukomentovat pro Českou televizi. A přitom se člověk dostane do konfliktních situací. Takže kdybych něco tušil, rozhodně bych tu televizi odmítl.
Uplynulou sezonu jste trenéra nedělal. Už vám to chybělo?
Těším se. Chyběl trochu ten adrenalin. Byl bych moc rád, kdyby teď celý realizační tým vcucla taková ta pravá pracovní atmosféra a vydrželo to až na světový šampionát. Stát na střídačce, to mně chybělo.
Změníte se nějak?
Ne podstatně. Člověk musí v zásadě zůstat stejný. Vstřícný postoj k hráčům budu mít stále, mou silnou stránkou vždy byla kvalitní teoretická příprava. Ale nesmí se to přehánět, hráčům se nesmí nutit něco, co jim není vlastní.
 Slavomír Lener se zdraví s předsedou Českého svazu ledního hokeje Karlem Gutem. |
