Zatracení si ten film nezaslouží

čtvrtek 7. února 2002

Zatracení, první tuzemská premiéra roku, nese všechny ctnosti i nectnosti zdejší kinematografie v jednom uzlíčku. Velké ambice, velká snaha, velká energie - a výsledek tak padesát na padesát. A jen proto, že široko daleko nešel kolem pořádný dramaturg! Může se to stát i tobě, vzkazuje podtitul příběhu o tom, že zaplést se do pašování drog je až svůdně snadné. Týmiž slovy by mohl scenárista a režisér Dan Svátek varovat kolegy - mladé debutanty: za šanci točit leckdy obětují kus tvůrčí svobody.

Speciální přílohu k filmu Zatracení najdete ZDE

Lidé z branže vytuší, že třeba volbu prkenných hereček asi vymyslel někdo jiný, ale diváka to nemusí zajímat; ten zkrátka vidí, že hrají špatně. Zatratit však kvůli tomu Zatracené šmahem je nespravedlivé. Výtečnou hudbu dodal Roman Holý, dobře si vede kameraman Tomáš Sysel. Navíc pasáže natočené digitální kamerou, kterou mnohé filmy užívají z nouze či pro zdání experimentu, tady mají své opodstatnění - coby věrně "neumělá" podoba běžného domácího videa z rodinné dovolené, jímž se hrdina baví a jež se po jeho zatčení stává předmětem doličným.

Tyhle těkavé videopohlednice, uvolněné mejdany v Amsterdamu i bezstarostné jízdy asijskou exotikou mají až příliš prostoru, nicméně odrážejí náladu i styl rozjařené komunity na cestách. Počínaje slovníkem, kdy je všecko "bomba" a "super", a konče znepokojivým tušením, že cosi visí ve vzduchu. Dva problémy v sobě nese sama látka. Předně vliv publicistiky: divák má pocit, že o takových případech už všechno ví, že je viděl, slyšel, četl o nich; stejně jako v americkém thrilleru Téměř bez šance tu proto postrádá jedinečnost.

Další sporný bod sdílí Svátkův film s dicapriovskou Pláží - fakt, že hrdinové jsou veselí zpovykaní požitkáři, nic víc. K srdci nepřirostou. Přesto: Jan Plouhar v hlavní

Zatracení ČR, 2001
Scénář, režie	Dan Svátek
Producent	Whisconti
Koproducent	ČT, Holiday Films
Kamera	Tomáš Sysel
Hudba	Roman Holý
Hrají	Jan Plouhar Jan Révai Isabela Bencová Dana Vávrová John Comer Michaela Kuklová Jaroslava Obermaierová a další
Žánr	Drama
Délka	100 minut
Premiéra
Kina	7. února 2002

roli získává cenné body, zejména ve scénách z vězení, jež patří k nejsilnějším i režijně. Vydechují dusno, krutost, špínu, beznaděj, kradmé oťukávání spoluvězňů, ubohoučké radosti, strach, stesk. Vůbec, ač to zní paradoxně, dokud děj sleduje vzdálené a vypjaté asijské motivy, je daleko zdařilejší než tehdy, kdy zamíří do klidného Česka.

Pak je zle. Linii "doma" totiž vládne Jan Révai v úloze tak statické a nečitelné, že by z ní i ostřílený herec dostal osypky: sedí, kouří, dumá. Tak převážně vypadá jeho pátrání po skutečném pozadí případu, za nějž Plouharův hrdina sedí za mřížemi. Ale proč to pro něho dělá, nakolik jsou si vnitřně blízcí, že se tak obětuje, to zůstává záhadou. Podobně celá "detektivka", kterou zpětně rozplétá, skončí v rozplizlém otazníku, že to mohlo být úplně jinak.

V zasněžené chaloupce pátrač přemítá zřejmě jen kvůli kontrastu s vyprahlým vězeňským dvorem kdesi v Asii, ovšem vyrazí-li do akce, přijdou ještě slabší místa, jako třeba naivní komunální satira při jeho jednáních s televizí či poslancem. Čili: realizace není tak zlá, chabý scénář bez motivací mohl spasit dobrý dramaturg. Kolikrát tuhle zbytečnou výčitku český film ještě uslyší? Zatracení nejsou první a zřejmě ani poslední.