O vášních, psech a lidech

Kdo miloval české Knoflíkáře a americkou Magnólii, najde třetí podobný svět - tentokrát na mexický způsob ve snímku Amores perros - Láska je kurva. Příbuznost netkví jen ve stavbě vyprávění, která proplétá více samostatných příběhů k osudovému styčnému bodu, ať jej zrodila náhoda či vyšší řád. Osou všech těchto filmů jsou i různé podoby vztahů, citů a vášní; posedlost, která zraňuje; vykoupení, jež není bez otazníků.
Také ze tří povídek filmu Amores perros si každý vybere tu svou, jejíž hrdinové jsou mu nejbližší. Také zde se osudy lidí kříží zprvu útržkovitě, teprve postupně v různých úhlech pohledu se vyjevuje, že zběsilá honička aut z prvé epizody vyústila v tragickou nehodu, jež svedla dohromady další aktéry filmu. Ale v popředí stojí jeden prvek zcela původní a vyznívající až neskutečně silně - psi jako hybatelé všech dějů, jejich svědci i oběti.

Hned v prvé epizodě mají psi roli krutě trpitelskou, z pohledu svých pragmatických "páníčků" až děsivě přezíravou a v téměř dokumentární věrnosti trýznivě syrovou. Vydělávají svým majitelům, životním ztracencům z chudé periferie, na živobytí v psích zápasech. Sází se na vítěze, krvavá těla poražených se bez sentimentu odtáhnou a jde se do dalšího kola; se stejnou bezvýchodností se odvíjí život dívky, kterou manžel týrá a jeho zamilovaný bratr tajně přemlouvá ke společnému útěku. I kdyby jim pes vydělal na nový začátek - cožpak se dá utéct před vlastním údělem, neurvalou tchyní, sexem bez soukromí, před dalším těhotenstvím a dalšími dluhy?

V té galerce marnosti, kde psi i milenci jsou předem odsouzeni k porážce, je tak úzko, že se člověk upne ke kratičkým prostřihům - předzvěstem druhé povídky. Ta slibuje lidi více civilizované, dobře situované a psíka hýčkaného v náruči krásné modelky, kvůli níž se její přítel právě rozvedl. Tady se přece nemůže nic zlého stát - ale... Hraje se variace na Bergmana, stupňovaná studie vztahu odvíjená od jedinečného nápadu. Modelce nehybné po úrazu spadne psík do díry v podlaze a nemůže zpět; jeho noční kníkání a cupitání v temném bludišti plném krys se stává rozbuškou groteskních hádek odcizující se dvojice. Teprve pozdní lítost se pokusí o záchranu zvířete a snad i lásky.

Ve středu závěrečné historky stojí bezdomovec, novodobý praotec Noe vždy oklopený smečkou psích nalezenců, které krmí hromadami sendvičů. Zvláštní spasitel býval profesorem, pak revolucionářem a kriminálníkem, nyní zabíjí za peníze. Desperát - a přitom sešlá, tudíž neviditelná figurka, součást koloritu ulice; tak ho lidé míjejí, zatímco on se snaží kradmo přiblížit ke své dceři...

Uhrančivá nálada a důmysl, s nímž tvůrci propojují nitky osudů, udržují navzdory délce filmu napětí i tajemství až do konce. Ale hlavně spoutávají dvěma toky emocí: vnímavým porozuměním pro lidské vášně a soucitem se psy, tak nesobecky oddanými, jak člověk být nedokáže. Vyhrocené obrazy rozdírají všechny smysly, až se chce radši odejít; ale právě to tenhle mistrný film nedovolí.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.


,