Zkusit smířit sen a skutečnost

12. října 2001 10:04

Nejlepším z filmů Stevena Spielberga asi A. I. - Umělá inteligence nebude. Čistě rozumově na něm spousta věcí vadí. Nadměrná délka. Stylový rozpad ve tři různé "skorofilmy" s několika konci, přičemž ten poslední se může jevit zbytečný. Vědecké vysvětlivky rušící to podstatnější, totiž pocitové chápání. A přece je to film, který člověka nahlodá, dlouze v něm přežívá, zneklidňuje ho a současně podmaňuje. Dokáže rozplakat, aniž slzy provází trapnost, ale zároveň, i proti divákově vůli, provokuje přemýšlení.

Na rozdíl od "strašidelných lidovek", jak Spielberg nazývá své výlety do Jurských parků, A. I. nepatří k příběhům pro jedno použití. Nelze jej setřást ani zapomenout; vzdor sporným detailům je působivý, neodbytně zvláštní, i moudrý. Nemá smysl spekulovat, jak by stejnou látku natočil Stanley Kubrick, po němž ji Spielberg převzal. Možná že nelítostněji, ve fantaskních vizích krutěji; ale sám zběsilý obraz technokratické budoucnosti světa nic neřeší - a po stovkách "béčkových" sci-fi snad už ani neděsí. Spielberg zkusil to nejtěžší a možná nemožné - totiž smířit sen se skutečností; vložit dar vykoupení, vlastní pouze pohádkám, i do rukou vědy, byť pouze té fantastické a jen na okamžik.

Odtud plynou rozpaky nad závěrečnou třetinou snímku: není to ani čistý happy end, ani čirý zmar, jen iluze štěstí na dobu určitou. Spielberg-humanista přebil Spielberga-ctitele žánru sci-fi; radši poruší pravidla, než aby nechal svého malého hrdinu zhola napospas logickému zjištění, že zázraky se nedějí. Ostatně za martyrium oněch tří různých "filmů", kterými uměle vyrobený "chlapec" David projde, si alespoň stín lásky zaslouží. V úvodní části, nezvykle komorní, a přitom nejsilnější, se stane náhradním dítětem rodičů, jejichž vlastní syn umírá. Ale ten se uzdraví a dává mechanickému vetřelci jasně najevo, že je jen "superhračkou", stejně jako pohozený mluvící medvídek, pozdější Davidův souputník cesty za zázrakem.

A. I. - UMĚLÁ INTELIGENCE (USA, drama/sci-fi,
režie	Steven Spielberg
scénář	Stanley Kubrick
kamera	Janusz Kaminski
hudba	John Williams
hrají	Haley Joel Osment Jude Law William Hurt Sam Robards Jake Thomas Frances O´Connor
A. I. - Umělá inteligence premiéry
kina	11. října 2001
DVD	4/2002
video půjčovny	4/2002

Rafinovaná dětská krutost a žárlivost při hrách i zmatené reakce rodičů, kteří se nechtějí chovat necivilizovaně, a přece chovají, to vše v příšeří bytu, s rozpaky, výbuchy smíchu i studu, líčí mistrný mikropříběh o odpovědnosti člověka za veškeré bytosti, které k sobě připoutá. Neboť dospělí mohou "vzít zpátečku" - ale dítě, byť k lásce "naprogramované", miluje oddaně a navždy. Ve druhé části se David stává vyhnancem putujícím za svou touhou - vílou Modrovláskou, jež by ho stejně jako v maminčině pohádce o Pinocchiovi proměnila v "opravdického" chlapce.

Tady se sen a realita počnou drtivě srážet: měsíc ze záhlaví Davidovy postýlky (připomínající snivý znak Spielbergovy firmy Dream-Works) může být skutečný, ale také mít krycí podobu vzducholodě, z níž lidé pořádají zběsilé štvanice na vysloužilé roboty. S celým hrůzným panoptikem bizarních trosek zlámaných figurín se David dostane do futurologické arény, kde ječící dav uprostřed metalové show předhazuje své křesťany lvům: roboti jsou popravováni ve velkém coby pouťová atrakce. Zde potká "Kolja" svého "Svěráka" - ovšem originálnějšího, neboť Davidův dočasný druh, groteskní gigolo v podání Juda Lawa, je umělý "sexrobot", užitkový nadsamec, který ví o ženách vše - a o lidském druhu až cynicky mnoho.

Přesto Davida provází do křiklavé počítačové poradny, reklamní verze Effelova vousatého pánbíčka, a odtud dál, až na konec světa. A tím je ponurý, rozbitý Manhattan, v současných souvislostech ještě děsivější. Tady má David místo dobré víly poznat zlou pravdu - a nutno uznat, že i v teskně bezmocném výkřiku "Maminko!" dokazuje malý H. J. Osment, že je opravdu víc hercem než sladkou dětskou hvězdou. Nicméně ještě jednou dostává naději: přijde ona sporná třetí část, obrazově nádherná, teď už doslova galaktická. Ale bohužel dlouho vysvětluje, než uzavře původní rodinný kruh. Opět měkce, jako zatoulané pápěří, jako sen.