V Národním experimentují se Shakespearem

26. září 2001 17:07

Hra Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, napsaná pravděpodobně roku 1601, patří k početné skupině Shakespearových svátečních komedií, mezi něž se řadí např. Marná lásky snaha, Jak se vám líbí, Mnoho povyku pro nic, Komedie omylů. Sváteční atmosféru vyvolává již sám originální název hry Twelfth Night or What you will, který označuje dvanáctou noc od narození Páně, tedy 6. leden, svátek Tří králů. Tímto datem vrcholilo a končilo v Shakespearově době dvanáct dnů vánočních, jejichž veselicová atmosféra dobrého jídla a pití, zpěvu, tance, simulovaných námluv a soubojů prostupuje v hojné míře i Shakespearovu komedii.

Lyrické dějové pásmo - zamilování, námluvy, odmítání a zavržení - je rafinovaně propojeno s pásmem komediálním - Viola převlečená za páže se dvoří hraběnce Olivii jménem svého pána Orsina, kterého sama miluje. Olivie se do pážete zamiluje, je odmítána, ale najde útěchu v náruči Violina bratra - dvojčete Sebastiana. Středem komediálního pásma je intrika, kterou vymyslí chytrá služebná Marie: nastraží na nepřejícného hraběnčina správce Malvolia zfalšovaný dopis, v němž mu hraběnka vyznává lásku a vyzývá ho, aby nosil žluté punčochy a podvazky křížem.

Scéna, kdy Malvolio dopis pracně luští komentován ve svém úsilí falstaffovským r

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ William Shakespeare
úprava	Enikö Eszenyi Johana Kudláčková
režie	Enikö Eszenyi
scéna	Jan Štěpánek
kostýmy	Andrea Králová
hudba	Jan P. Muchow
dramaturgie	Johana Kudláčková
Večer tříkrálový osoby a obsazení
Orsino	Filip Blažek
Viola	Jana Janěková ml.
Sebastian	Marek Němec
Antonio	Vilém Udatný
Olivie	Martina Válková
Marie	Hana Ševčíková
Ondřej Třasořitka	Ladislav Mrkvička
Malvolio	Boris Rösner
Fabian	Tomáš Racek
Tobiáš Říhal	Miroslav Donutil

ytířem Tobiášem a jeho kumpány, patří k vrcholným komickým výstupům světové dramatiky. Puritán se promění ve vymóděného šaška a šílence, je potupen a strčen do díry, a když krutý žertík vyjde najevo, vyhrožuje všem svou pomstou. Šašek Feste herní pásmo korunuje. Jeho závěrečná píseň o koloběhu světa a lidského života nejlépe vyjadřuje divadelní počasí Shakespearovy komedie:

„Joj, svět ten dávno započal,
pršelo, joj, těch fujavic,
hra skončila, však svět jde dál,
budeme hrát zas a pořád víc!“

Večer tříkrálový režírovala Maďarka Enikö Eszenyiová a po Mnoho povyku pro nic a Komedii omylů je to její třetí inscenace na prknech Národního divadla. Její osobitá režie zahnala Shakespearův text do postmoderní postkatastrofické scény, do rukou statistů vtiskla kulomety a běžnou domáctnost vybavila Papinovým hrncem.

Inscenace Eszenyiové zachází neohrabaně s humorem původního textu a v třeskuté snaze o aktualizace do něho vkládá vtipy o šíleném hovězím. Zcela do sebe zahleděná inscenace v Národním divadle nenabízí Shakespeara, nabízí jen jakousi moderní variaci, která postrádá humor a potácí se mezi desítkami hluchých minut. Pokud se ozývaly hlasy, že Národní divadlo hazarduje se svojí činoherní pověstí, potom v tomto trendu nepokrytě pokračuje dál.