Oscarový Kingsley je už navždy Gándhím

Kingsley vzpomíná na emotivní scénu Gándhího pohřbu, při jejímž natáčení chtěl nejprve režisér použít figurínu. Nakonec nechal Kingsleyho, který se jen tak přišel podívat, svléknout, nalíčit a položit na vůz. Scénu natáčelo devět štábů.

"Na místě, ze kterého jsme vycházeli, bylo čtyřicet tisíc komparsistů. Celkově stálo v ulicích Nového Dillí čtyři sta tisíc lidí, kteří volali Gándhího jméno, plakali a házeli na vůz květiny," vypráví herec. Nesměl se hýbat, jenom díky tomu, že praktikuje jógu, uměl zpomalit veškeré životní funkce a požadavkům režiséra dostát. Po tříhodinovém natáčení slezl a nedokázal zastavit třas celého těla, tak silný emotivní zážitek to byl. "A to jsem se teprve po natáčení z anonymního dopisu dozvěděl, že mě chtěl nějaký blázen zastřelit. Kdybych to věděl předem, asi bych si na ten vůz nelehl," říká herec s typickým britským humorem.

Oscarový úspěch otevřel tehdy devětatřicetiletému herci, který měl za sebou jen pár filmů a televizních pořadů a velkou divadelní kariéru v Royal Shakespeare Company, dveře do Hollywoodu. Kingsley tuto příležitost využil beze zbytku. V mnoha dalších rolích potvrdil svou všestrannost. Dnes má na svém kontě několik desítek filmů a další nominaci na Oscara za gangsterku Bugsy, kde hrál pokladníka mafie Meyera Lanského.

Jako velká hvězda se však nechová, i když i on má své vrtochy. Potvrdil to na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde strávil celou dobu. Bydlel sice v prezidentském apartmá Grandhotelu Pupp, ale jediný požadavek, který měl, byly dvě pětikilové činky. O své tělo totiž pečuje. "Žiju na venkově, denně chodím pěšky, plavu a mám osobního trenéra," prozradil na sebe. Kondici dokázal mimo jiné tím, že na závěrečném ceremoniálu předvedl přímo na pódiu stojku.

Tvrdé požadavky uplatňoval pouze na fotografy. Přál si, aby ho fotografovalo jen pár vybraných, aby měl předtím k dispozici vizážistu, mohl vybrat místo a schválit fotky předtím, než se použijí v tisku.

Indická, židovská a ruská krev

Předtím, než přijel na festival, pobýval v Praze letos na jaře, aby ztvárnil postavu Otto Franka ve čtyřhodinové americké minisérii Deník Anny Frankové. Tematika holocaustu se Kingsleyho filmografií táhne jako červená nit. Po matce, britské módní návrhářce, má totiž i židovské a ruské předky, jeho otec byl indický lékař. O své víře, která je zřejmě blíž východní filozofii, odmítá veřejně mluvit, ale zájem o osud Židů za války ho nikdy neopustil.

"Když jsem točil Schindlerův seznam, měl jsem v náprsní kapse kostýmu, přímo pod židovskou hvězdou, fotografii malého černovlasého děvčátka jako talisman. Ta holčička byla Anna Franková. Je osudovou náhodou, že po osmi letech jsem hrál v jiném filmu otce tohoto děvčátka," vyprávěl Ben Kingsley studentům na přednášce, kterou uskutečnil v rámci festivalu.

Roli v Schindlerově seznamu Stevenu Spielbergovi nejprve pětkrát odmítl. Nakonec si sedli proti sobě a Kingsley se amerického režiséra zeptal: "Co chceš od mé postavy?" Spielberg odpověděl: "Aby byla svědkem událostí a svědomím lidstva." Izák Stern měl totiž svůj předobraz ve známém poválečném lovci nacistů Simonu Wiesenthalovi.

S tím Kingsley strávil hodiny a hodiny povídáním už čtrnáct let před Schindlerovým seznamem, kdy s ním točil dokument pro HBO Vrazi mezi námi: Příběh Simona Wiesenthala.

"Je úplně jedno, jestli ztvárňuji postavy, které opravdu žily, nebo třeba Hamleta. Mým úkolem je použít intuici a vytvořit živoucí a uvěřitelnou postavu," odpovídá na otázku, jestli je v tom nějaký rozdíl. Jediné, co odmítá používat, jsou vlastní zážitky a vlastní minulost. "Herec je hlas, tělo a fantazie. Nemusím být psychopatem ani chodit do hospod v jižním Londýně pozorovat jiné psychopaty, když mám nějakého hrát. Umím si to představit a vcítit se do toho," tvrdí v narážce na svou roli ve filmu Sexy bestie, který právě přichází do českých kin.

Život mu změnil Richard

Ben Kingsley se původně chtěl stát lékařem, pracoval jako chemický laborant. Jeho životní dráhu však vychýlil jediný divadelní zážitek: Shakespearův Richard III. ve Stratfordu nad Avonem. To mu ještě nebylo dvacet. Rozhodl se studovat herectví a ke zkouškám přistoupil pod svým původním indickým jménem Krišna Bhandží. "Pak volali nějakou Kristýnu Bendžovou a mně nedošlo, že vlastně chtějí mě."

Formální herecké vzdělání proto nezískal, zato začal hrát. Nejprve v regionálních divadlech, koncem šedesátých let debutoval v Londýně a brzy se dostal do Královské shakespearovské společnosti. Hrál Hamleta, Jaga a další velké postavy. V herectví se našel. "Nikdy nepřestávám být hercem," tvrdí. "Hraní mi zabere obrovskou spoustu času - nejen samo natáčení, ale také příprava. V podstatě pořád na něčem pracuji, a kdybych někdy třeba jen načas přestal být hercem, vůbec bych nevěděl, co dělat. Asi bych těžce onemocněl."

Ben Kingsley může vyprávět o mnoha režisérských osobnostech, s nimiž se setkal. Kromě Richarda Attenborougha a Stevena Spielberga rád vzpomíná i na Romana Polanského, s nímž natočil drama Smrt a dívka. Hraje v něm lékaře, v němž hlavní hrdinka v podání Sigourney Weaverové pozná po hlase při náhodném setkání svého dávného mučitele. Příběh má nejednoznačný konec - nevysvětlí se, zda je to opravdu tak, nebo to je jen choromyslný výplod poznamenané ženy. "Roman Polanski mě před natáčením zatáhl do kouta a řekl, udělal to. Odpověděl jsem, že si to nemyslím. A on na to, skvělé, ale nikomu to neříkej."

Jinak je Kingsley ve svém hodnocení režisérů poměrně tvrdý. Jejich hlavní starostí má podle něj být to, kde stojí kamera a jaké mají světlo. "Potřebuju se dozvědět, kde bude stát kamera, ne co mám před ní dělat," tvrdí. Zároveň potřebuje vědět, že si ho režisér vybral. Proto nechodí na konkursy. Sám prý nikdy ambici režírovat neměl. Plně ho uspokojuje hraní. Na otázku, proč se stal hercem, odpovídá víc než jednoduše: "Abych byl vidět a slyšet."