Zvonění ukončilo výstavu o architektuře

Hradčany - Výstava Deset století architektury, která po sedm měsíců seznamovala věřejnost s historií architektury v českých zemí, definitivně uzavřela své brány. Symbolické poslední zvonění největšího českého zvonu - Zikmunda na svatovítské katedrále - zaznělo na Hradě ve středu večer za účasti všech kurátorů výstavy. "Výstava se těšila mimořádnému zájmu, již v polovině října návštěvnost přesáhla 134 tisíc osob," řekla za organizátory Dana Macháčková ze Správy Pražského hradu.

Jednotlivé expozice v prostorách Pražského hradu začali v sedm večer chronologicky uzavírat jejich kurátoři.

Výstava skončila ve středu 31. října. Expozice 20. století však již své brány definitivně zavřela minulou neděli. Důvodem byly přípravy oslav státního svátku 28. října. "Od tohoto data bylo proporčně i sníženo vstupné," dodala.

ON-LINE ROZHOVOR:

Rozhovor o výstavě a Pražském hradu

Prodlouženou otevírací dobu mohli lidé podle Macháčkové využít i k romantické procházce večerní Královskou zahradou či ztichlými nádvořími. Správa Pražského hradu řadí výstavu Deset století architektury k monumentálním projektům minulých let věnovaných architektovi Josipu Plečnikovi a císaři Rudolfu II.

Výstava byla rozdělena do šesti expozic, přičemž jednotlivé slohy byly představovány v autentických prostorách.

Architektura románská – kamenné svědectví

Vstupné:

Vstupenku lze zakoupit u vchodů do všech expozic. Základní stojí 240 korun, zlevněná 140 a rodinná 420. Platí dva měsíce, ale do každé části se na ni dá dostat pouze jednou.
Další informace
o vstupném
naleznete ZDE

Projekt začíná ve starobylém románském podlaží Královského paláce, které vybudovala přemyslovská knížata po roce 1135. Všudypřítomná tma, chlad a kamenné zdivo sálů, spolu s fragmenty staveb z období Velké Moravy, bezprostředně navozují představu o době před deseti staletími. Při cestě expozicí se návštěvník může setkat se zbytky původního románského opevnění Pražského hradu a prohlédnout si prostory původní románské kaple, mezi modely je zde rotunda sv. Víta, základ dnešní katedrály, dále první hrady, paláce a měštanské domy, opravdovým skvostem je reliéf z tympanonu přestěhovaný z baziliky sv. Jiří.

Architektura gotická – cesta ke světlu
Z podlaží románského vede přímá cesta do podlaží gotického. Do období gotiky spadá éra rozkvětu českého království a tedy i Pražského hradu. To umožnilo autorům expozice vést její trasu tak, aby se návštěvník procházející jednotlivé sály setkával se stále se vylehčujícími prostory a tvaroslovím dokládajícím obdivuhodný vývoj gotického umění. Zvláštní kapitolou je doba Karla IV. a jeho syna Václava IV. Mimo jiné bude v gotice umístěno sousoší „Hora Olivetská“ a dvě gotické Madony (vystavené mj. v českém pavilonu na expo v Hannoveru). Závěrem expozice je prohlídka Jezdeckých schodů a Vladislavského sálu, jehož některé detaily již předznamenávají příchod dalšího slohu - renesance.

Architektura renesanční – rozum a cit
Na Pražském neexistuje vhodnější místo pro expozici věnovanou renesanci než Letohrádek královny Anny. Po dlouholeté rekonstrukci je, u příležitosti této výstavy, zpřístupněn ve své úplnosti a návštěvníci tak vůbec poprvé mohou nahlédnout i do jeho suterénu. Expozice představuje nejen renesanční skvosty Pražského hradu a celé České republiky, ale také ideály a fantazie předních renesančních architektů. I. Patro představuje tzv. model ideálního renesančního města, vyjadřující kriteria architektury období humanismu v Evropě.

Architektura barokní – hra světla a stínů
Expozice barokní architektury umístěná v Jízdárně Pražského hradu se zaměřuje na práci barokních architektů s krajinou, její záměrné a koncepční propojování se stavbami i s celými areály. Ústředním objektem expozice je proto model ideální podoby Šporkova Kuksu v mimořádném měřítku. Prostor představuje základní témata barokní architektury – kontrast hmot, barvu, geometrii. Expozici kromě exponátů doplňuje i prohlídka terasy Jízdárny s plastikami význačných barokních sochařů a barokní teatrálnost je demonstrována ve velkorozměrné realizaci slavobrány ke svatořečení Jana Nepomuckého.

Architektura 19. století – okouzlení pokrokem
Expozice architektury 19. století byla umístěna do rudolfínské Císařské konírny, tedy, jako jediná, do prostoru slohově neautentického. Architekt ji tak celou vsadil do repliky jedné ze staveb typických pro 19. století - litinového skleníku z Lednice na Moravě. V této „kulise“ je pak návštěvník seznámen s odrazy různých dobových vlivů, které se odrazily v architektuře – romantismus, návrat k historii, krize moderního města, zakládání lázeňských měst…

Architektura 20. století – místo pro náš život
Výstava končí v prostorách upravených na počátku tohoto století Josipem Plečnikem. Samotné prostory patří do reprezentačních míst Pražského hradu, kam běžný návštěvník nemá přístup. Představeny jsou zde nejen mnohdy avantgardní myšlenky význačných světových architektů, ale také tzv. slepé uličky - zaniklé architektonické styly. Hlavní část expozice je věnována stěžejním počinům v české architektuře 20. století – pražská vila Muller Adolfa Loose, brněnská vila Tugendhat či první „mrakodrap“ Vladimíra Karfíka ve Zlíně. Pamětníky potěší originál stříbrná Tatra V8, v níž objěli svět cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund.

Jeden z modelů hradních areálů v gotické expozici.

Busta Karla IV.

Detail apoštola ze sousoší Olivetská hora z kostela sv. Mořice v Olomouci.

Detail tváře Ježíše Krista ze sousoší Olivetská hora z kostela sv. Mořice v Olomouci.

Model románské rotundy sv. Víta z počátků Pražského hradu.

Model ideálního města je součástí rozsáhlé výstavy Deset století architektury.

Model ideálního města je součástí rozsáhlé výstavy Deset století architektury.