Kladenské divadlo ukončilo sezónu komedií

Středočeské divadlo Kladno uvedlo jako poslední premiéru sezóny komedii Ťululum, která v roce 1991 dostala v novém překladu Evy Bezděkové název Ten, kdo utře nos. Vypráví o počestné manželce Lucienne, která odmítá milostné návrhy svého ctitele do okamžiku, než se dozví o manželově nevěře. Vzplane vášní po pomstě, a aby to byla pomsta sladká, je rozhodnuta oplatit manželovu nevěru stejnou mincí. Kladenské představení režíruje Lída Engelová.

Do osidel plánované Lucienniny pomsty jsou postupně vtahovány další manželské páry, spojené mezi sebou tu přátelstvím, tu nevěrou, tu dílem náhody. Spletitá hra milostných podvodů, nedorozumění, dostaveníček a rozchodů vrcholí, aby nakonec hlavní manželský pár došel ke sladkému smíření.

Schopnost navazovat intriky a stupňovat výstředně komické scény s matematickou přesností, která působí dojmem lehké improvizace, zajistila Feydeauovým komediím nesmrtelnost. Vždyť vzájemné vztahy mezi osobami ženského a mužského pohlaví je téma vděčné a věčné, stejně jako je věčná touha diváků po smíchu v hledišti.

Rodilý Pařížan Georges Feydeau (1862-1921) se divadlu věnoval čtyřiadvacet let. Zanechal po sobě na padesát komedií a jednoaktových frašek, z nichž mnohé se

TEN, KDO UTŘE NOS
Středočeské divadlo Kladno

režie Lída Engelová
dramaturgie Mojslava Sehnalová
scéna Ivo Žídek
kostýmy Irena Greifová
hudební
spolupráce
Zdeněk Šikola
hrají Lukáš Jurek
Zdeněk Dolanský
Ondřej Kavan
Miroslav Večerka
Vladimír Volek
Zdeněk Kopal
Jan Ludvík
Jan Krafka
Zuzana Mixová
Monika A. Fingerová
Jana Jiskrová
Lilian Malkina j. h.
Jana Gýrová
Pavlína Cejnarová
Lenka Zbranková
premiérá 15. června 2001
objevují na jevištích celého světa dodnes. Ještě za svého života byl svědkem svého autorského úspěchu mimo Francii. Pražské Národní divadlo s autorem seznámilo své diváky již v roce 1889 a komedii Dáma od Maxima měla na repertoáru většina českých kočujících společností. Po roce 1945 hry Feydeaua z českého jeviště zmizely. Bulvární komedie se nehodily k budovatelskému nadšení. Ale v roce 1963 zažil Feydeau jako autor slavný návrat v tehdejším pražském divadle S. K.
Neumanna a od té doby jeho hry repertoár českých divadel neopustily.

Vzájemné vztahy mezi osobami mužského a ženského pohlaví v rozmanitých mileneckých, manželských či mimomanželských podobách nabízely dramatikům vděčné a věčné komediální téma již v dobách Starého Řecka. Přišlo sice období, kdy tělesnost a smyslnost byly na divadle zapovězeny, ale jakmile divadlo opustilo prostory chrámů a kostelů a věnovalo svou pozornost více životu než církevnímu učení, lidská přirozenost opět přišla na scénu. A byla to právě "lehkonohá" Paříž, která přes vrásky pohoršení na čele mravokárců, okusila v divadle chuť zapovídaného ovoce. Od 30. let 19. století projevovali francouzští dramatikové na početných vaudevillových scénách a v divadlech na bulvárech svůj důmysl ve vymýšlení zápletek na toto téma a ve snaze pobavit diváky se nevyhýbali ani lechtivým situacím.

Zuzana Mixová, Lukáš Jurek a Monika A. Fingerová v kostýmech z představení Středočeského divadla Kladno Ten, kdo utře nos.

Zuzana Mixová v kostýmu z představení Středočeského divadla Kladno Ten, kdo utře nos.

Monika A. Fingerová v kostýmu z představení Středočeského divadla Kladno Ten, kdo utře nos.

Lukáš Jurek v kostýmu z představení Středočeského divadla Kladno Ten, kdo utře nos.