Tereza Podařilová září, když je plné hlediště

Bylo to fajn, napsala sólistka baletu Národního divadla a držitelka prestižní Thálie Tereza Podařilová do pamětní knihy iDNES. V redakci trpělivě a s úsměvem na tváři odpovídala přes hodinu na dotazy čtenářů. "Myslím, že pohybem a tancem se dá vyjádřit hrozně moc a já doufám, že se na krásné balety chodit bude", vzkázala drobná baletka čtenářům a dodala, že energii čerpá z přírody a blízkých lidí. A na otázku, zda pije pivo, odpověděla: "Někdy si ho dám, dobře se po něm uvolní svaly a pěkně se spí".

Jméno Terezy Podařilové již nějakou dobu patří v baletním světě mezi naprostou špičku. Od roku 1990 působí v souboru pražského Národního divadla, devět let jako sólistka. Naposledy její umění mohlo publikum obdivovat na úspěšné premiéře Raymondy, známého Glazunova romantického baletu, ve kterém ztvárnila hlavní roli. Tereza Podařilová znovu předvedla vynikající interpretaci a několikrát sklidila potlesk na otevřené scéně.

Tereza Podařilová vystudovala v osmdesátých letech Taneční konzervatoř v Praze, absolvovala stáže na Tanzakademie Köln v Německu. V roce 1990 přišla do baletu Národního divadla a o dva roky později zde získala sólistickou smlouvu. Již letmé nahlédnutí do jejího repertoáru dává tušit, že se se stejnou jistotou a technickou bravurou pohybuje v klasických titulech i v moderním repertoáru, navíc ovšem každý z těchto interpretačně obtížných úkolů dokáže naplnit vnitřním napětím a dramatickým obsahem.

Pozornost na sebe upoutala v hlavní roli baletu Sylvie i jako Kitri v Donu Quijotovi a Princezna Aurora ve Spící krasavici. Diváci ji mohli vidět v ústřední roli Popelky ve

Záznam on-line rozhovoru naleznete ZDE

stejnojmenném Prokofjevově baletu, jako Margaritu v Dámě s kaméliemi, Svanildu v Coppélii, Antoninu v baletu Čajkovkij, Salome v Kruté hře. K nejvýznamnějším úkolům jejího repertoáru patří dvojrole Odetty a Odilie v Labutím jezeru, Šípková Růženka, Marie v Louskáčkovi, Julie v Romeovi a Julii, Isadora – dívka v inscenaci Jozefa Bednárika a Libora Vaculíka Isadora – příběh tanečnice nebo Taťána v Oněginovi. O citu pro komediální nadsázku přesvědčila v představení Někdo to rád…, kde ztvárnila roli Sólistky taneční skupiny.

Dlouhodobá spolupráce s akademickým malířem Janem Kunovským ji inspirovala ke vzniku tanečně-výtvarného projektu Sirael uváděného na scéně Kolowrat. Za rok 1993 obdržela Cenu Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasického tance. Titulní role v baletním představení Carmen jí vynesla Cenu Thálie za rok 1998 a o rok později získala Cenu nejoblíbenější tanečnice. Tereza Podařilová se mnohokrát představila i na zahraničních scénách – například v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Holandsku, Japonsku nebo v USA. V roce 1990 získala I. cenu na Celostátní baletní soutěž a v roce 1993 se jako interpretka zúčastnila Choreografické soutěže v Tokiu.

Tereza Podařilová v představení Raymonda, které uvádí pražské Národní divadlo.

Tereza Podařilová bude hrát ve Zkrocení zlé ženy hlavní roli. Na fotografii v představení Sirael, které rovněž uvádí pražské Národní divadlo.

Tereza Podařilová během on-line rozhovoru z redakce iDNES.

Tereza Podařilová během on-line rozhovoru z redakce iDNES.

Tereza Podařilová během on-line rozhovoru z redakce iDNES.