Dostat se až na dostřel

Do kin zítra vstupují dvě hrané válečné fikce - Harrisonovy květy a Nepřítel před branami. Obě vytvořili francouzští režiséři s ho llywoodskými herci, obě se přidržují skutečnosti. První film, o balkánském konfliktu, vznikal v Milovicích, druhý, o bitvě u Stalingradu, se točil u Berlína. První v titulcích připomíná novináře zabité za války v Jugoslávii, druhý vojenské řády svého skutečného hrdiny Vasilije Zajceva. Ale tím podobnost končí.
Nepřítele před branami natočil slavný Jean-Jacques Annaud, ale nedosahuje zdaleka tak věrných emocí jako jeho méně známý kolega Elie Chouraqui v Harrisonových květech. Ten své svědectví o běsu, chaosu, zběsilosti, krutosti, neuchopitelnosti a nepřehlednosti balkánské řeže podává prostřednictvím zmateného vnímání zahraničních fotoreportérů téměř dokumentárně až k "nesnesení". Málo na tom mění občasná úleva, již přinášejí zpětné výpovědi hrdinů naznačující, kdo přežil, či americké hraní na rodinné city. Vedle téhle linie má však Chouraquiho snímek i zajímavý motiv profesní: averzi řadových novinářů vůči těm elitním, kteří všude byli, všechno viděli, výbuch na Balkáně tipují na místní šarvátky, létají první třídou, bydlí v drahých hotelích a za své fotografie si vzájemně rozdávají ceny na večírcích. Válka na Balkáně, bez pravidel a řádu, jako by tyhle stavovské rozdíly setřela.

NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI
(VB, Německo, Irsko - 2001)

Režie: Jean-Jacques Annaud
Scénář: Jean-Jacques Annaud, Alain Godard
Kamera: Robert Fraisse
Hudba: James Horner
Hrají: Joseph Fiennes (Danilov), Jude Law (Vasilij Zajcev), Rachel Weiszová (Tána Cernovová), Ed Harris (major Konig), Bob Hoskins (Nikita Sergejevič Chruščov)
Délka: 133 min.
Premiéra: 5.4.2001
Působivý je první šok Andie MacDowellové coby manželky hlavního hrdiny - zkušeného válečného zpravodaje, po němž ona pátrá se skupinou jeho kolegů. Ještě sugestivnější je ovšem bloudění těchhle Američanů ulicemi Vukovaru mezi výjevy poprav, vražd, výbuchů - bezděčných aktů zla bez ohledu na novinářské průkazy, bílé prapory, děti, nemocnici. I novinářská otrlost se zlomí v obyčejném lidském šoku, to je válka podle Chouraquiho.

Jinou metodu zvolil Annaud v Nepříteli před branami. Svůj dar obraznosti "vystřílel" hned úvodní vzpomínkou z dob míru, kdy protagonista míří na vlka: vůkol jen sníh, bílý kůň coby návnada a vypjaté ticho bušící do spánků. Tak silného napětí už pak nedocílí, přestože týž ruský "lovec vlků od Uralu" má na mušce elitního střelce z bavorské šlechty v podání Eda Harrise. Annaud rozložil "svou" válku ve tři odlišné kapitoly. Začne obrovskou bitevní freskou, disharmonií řevu, explozí, krve, zmatku bez úniku, kdy jsou bezmocní Rusové vystaveni německým jatkám a při ústupu dostanou kulku do zad od vlastních lidí. Zjevně tu chtěl Annaud zopakovat, ba překonat scény ze Spielbergova Ryana, jenže marně, neboť pro efektní celek opomíjí moc detailu. Pak přijde prvek politicko-milostný: ostrostřelce Zajceva hýčká za účelem propagandy armádní politruk, leč jejich přátelství nalomí láska k téže dívce.

HARRISONOVY KVĚTY
(Francie - 2000)

Režie: Elie Chouraqui
Scénář: Elie Chouraqui, Isabel Ellsen, Michael Katims, Didier Le
Kamera: Nicola Pecorini
Hrají: Andie MacDowell (Sarah), David Strathairn (Harrison), Elias Koteas (Yeager), Adrien Brody (Kyle), Brendan Gleeson (Stevenson)
Délka: 126 min.
Premiéra: 5. 4. 2001
Rozhodující dějová linka pak zúží bitvu tisíců na osobní záležitost, "sportovní utkání" špičkových ostřelovačů - čímž se žánr ocitá mezi thrillerem typu Šakala a klasickým westernem, až po závěrečný souboj muže proti muži za svítání na opuštěném nádraží. Annaud toho stíhá příliš, Chruščova, sex i holocaust. Duní hrdinnými symfoniemi, romantizuje balalajkami, ale urputnost "lovců na čekané" utápí v monotónních kulisách továrenských trosek, z níž se vymyká jen situační hra se střepy, v nichž se skrytí střelci sledují jako v zrcadle.

Navzdory Annaudově vypravěčské zručnosti a obřím nákladům - prý je to nejdražší evropský snímek - zůstal Nepřítel před branami jen jedním z válečných filmů. Harrisonovy květy se přiblížily pravé válce na dostřel, ne-li na dosah.

Annaud pojal válku jako souboj střelců

Autentický příběh hrdiny Sovětského svazu Vasilije Zajceva, respektive okolnosti jeho duelu s německým důstojníkem Königem během bitvy o Stalingrad, se objevily nejprve v knize Williama Craiga Nepřítel před branami a poté i ve stejnojmenném filmu, kvůli kterému podnikli režisér Jean-Jacques Annaud a scenárista a spisovatel Alain Godard "výzkumnou cestu" za původními dokumenty do dnešního Volgogradu. Zajcevova ostřelovačská puška je vystavena v tamním Muzeu historie, jeho vítěznou kořist - součást protivníkovy zbraně - uchovává zase moskevské Vojenské muzeum. A jak to bývá, skutečný Zajcevův osud je těžké oddělit od nánosů různých výkladů a mýtů.

Podle Annauda bylo podstatné, že je to "dokonalý hrdina" a že souboj dvou osamělých střelců s prstem na spoušti symbolizuje bitvu statisíců bezejmenných. Pro postavu Zajceva si režisér vybral Judea Lawa, představitelem Königa je Ed Harris, o němž tvůrci prohlašují, že jeho "užaslé oči jako by beze slova sdělovaly tu obrovskou míru nebezpečí, jaká provázela Stalingradem každého vojáka". Natáčelo se v areálu jezdecké školy německého vojska, nicméně hluk filmových explozí doléhal až do blízkého města Fahrland. "Museli jsme místní lidi získat na svou stranu - a tak jsme jich prostě spoustu u filmu zaměstnali, od elektrikářů přes požárníky až po dodavatele různého zboží," vysvětlila produkce.

Epický velkofilm Nepřítel před branami měl premiéru při zahájení letošního Berlinale. Ředitel festivalu snímek vítal jako důkaz, že se evropská koprodukce umí plně vyrovnat nákladným americkým podívaným, ale německá kritika film příliš nechválila


 

Harrisonovy květy

Nepřítel před branami

Nepřítel před branami

Nepřítel před branami

Nepřítel před branami

Nepřítel před branami