Cítíte se tedy fotbalově mladší, tolik neopotřebovaný?
"Po této stránce by mi bylo tak pětadvacet let. Fotbal hraju celý život, tréninky, zápasy, hráči jsou okopaní. Kromě jednoho zranění kotníku jsem měl problém jen s kolenem. Kdyby nebylo kolena, tak jsem prakticky zdravý."
Byla o vás péče vždycky na nejvyšší možné úrovni?
"Věda šla za těch devět let nahoru. Dřív jsem ještě nebyl tak známý hráč, aby se mi dostalo takové péče. Ze začátku to léčení určitě nebylo ideální. Doktoři dělali, co se dalo. Kdyby se mi to stalo teď, byla by péče lepší. Ale podívejte se, co je s Ronaldem. To je hráč takové úrovně, že mu může být poskytnuta nejlepší péče na světě, a stejně má problémy."
Měl jste někdy pochyby, že kvůli chronickým potížím s kolenem už nikdy nebude hrát fotbal na nejvyšší úrovni?
"Obavy přicházely, nejvíc právě minulý rok, kdy mi koleno začalo hodně otékat. To byl velký problém, před tím to takové nebylo. Je jasné, že už koleno nikdy nebude stoprocentní, bylo pětkrát operováné. Ale zase vím, že bych snad ještě pár let měl hrát."
Když jste byl v Ostravě, potíže jste měl v posledních letech stále. Chvíli jste hrál, pak zase ne. Byl přestup do Sparty určitým vysvobozením?
"Důležité to bylo hlavně v tom, že už se to muselo řešit. Kdybych zůstal v Ostravě, podstoupil bych určitě také operaci, ale Sparta mi slíbila, že odjedu do Vailu k doktorovi Steadmanovi."
Měl jste radost, že vás bude operovat tak vyhlášený odborník?
"Že jsem měl radost se nedá říct. Na druhou stranu jsem věděl, jaké hvězdy doktor Steadman operoval. Výsledky za ním byly."
Bylo hned po operaci ve Vailu jasné, že budete naprosto v pořádku?
"Nic jsem předem nevěděl. Doktor řekl, že se nejdřív do kolena podívá a pak se teprve rozhodne, co v něm bude dělat. Pak už záleželo na mě, jak se k tomu postavím. Léčení se protáhlo, myslel jsem si, že už budu hrát na podzim, ale stále to bolelo. Nechtěl jsem nic riskovat, věděl jsem, že tohle je moje poslední šance se uzdravit. Jsem rád, že mi Sparta dala prostor na doléčení."
Zapochyboval jste někdy, zda cesta do Spojených států na operaci nebyla marná?
"Byly dny, kdy jsem byl skeptický, ale pořád jsem věřil, že se vrátím na hřiště. Dělal jsem pro to všechno."
Kdo vám dával tu víru?
"Rodina, přátelé, a také to, že fotbal mám strašně rád."
Když je fotbalista takhle dlouho mimo hru, je pro něj důležitější být zdravý a třeba fotbal už nehrát, nebo ho nezajímá nic jiného, než to, jak se zase vrátí na hřiště?
"Fotbal mám rád, nic jiného jsem neznal. Chodil jsem na učňák s maturitou, v práci jsem byl ani ne rok, pak už jsem hrál jen fotbal. Když jsem udělal maturitu, už jsem podepisoval profesionální smlouvu. Fotbal mě bavil a ještě živil. Kdybych musel skončit, nevím, jak bych se s tím srovnal."
Přemýšlel jste už o tom, co byste dělal, kdyby se operace nezdařila a vy jste musel s vrcholovým sportem skončit?
"Bylo to dost aktuální. V Opavě mám obchod s elektronikou. Na peníze si musím počkat, hodně se investovalo. Takže snad tohle, i když bych chtěl zůstat u fotbalu."
Chtěl byste se stát trenérem?
"Šanci trénovat ligu má jen pár vyvolených, tohle povolání je moc složité. Navíc mi vadí, když se třikrát čtyřikrát prohraje, hned je trenér u nás vyhozen. Ale neříkám, že ne."
Vy jste se však vrátil na hřiště, navíc s velkou pompou. Čekal jste to?
"Nevěřil jsem, že to ze začátku hned takhle půjde. Trochu jsem se bál. Všude jsem slyšel, že odešel Rosický, a je tady Slončík, aby ho nahradil. Jenže rok jsem nehrál. Kolem Rosického se všechno točilo, on obejde čtyři hráče, já jsem jiný. Udělám kličku jednomu hráči, pak přihraju a naběhnu si."
Jenže srovnáním s ním se nevyhnete. Můžete být pro Spartu tím, čím byl on?
"Těžko říct. Nikdy jsem to takhle nebral, chtěl jsem hrát tak, jak umím."
Rosický bavil lidi, oni chodili na něj. Budou chodit i na Slončíka?
"Musím dělat to nejlepší pro tým, když pak bude prostor pro bavení lidí, rád to udělám."
Když trenér fotbalové reprezentace Jozef Chovanec oznámil nominaci, řekl že si nechává ještě dvě volná místa. Tušil jste, že by volba mohla padnout na vás?
"Tak to vůbec ne. Měl jsem dopředu naplánovanou cestu do Šumperka k rodičům a přátelům. Byl jsem rád, že jsem zvládl v lize dva zápasy. Mluvilo se o Ulichovi, který hraje stále dobře, nebo Galáskovi. Ten je stabilním hráčem Ajaxu. Myslel jsem si, že jde o vtip, když mi to v neděli řekl jeden novinář. Až když jsem své jméno viděl na teletextu, uvěřil jsem."
Jste hráčem Sparty víc než rok, ale kdy jste se poprvé objevil v kabině mezi spoluhráči?
"Bylo to někdy v červenci. Před tím to ani nemělo cenu, stejně bych s mužstvem nemohl být. Chodil jsem do posilovny, nebo do bazénu. Až někdy v září jsem s klukama šel poprvé na hřiště."
Očekávání sparťanské veřejnosti před vaší jarní premiérou bylo velké. Jak vám psychicky pomohlo, když trenér Ivan Hašek prohlásil, že Slončík bude hrát tak, že všichni fanoušci budou spokojeni?
"Bylo to moc pěkné, potěší, když člověk ví, že mu věří. Teď to musím trenérovi vrátit a nezklamat ho."
Těsně před začátkem jarní části jste si natáhl úpon, zmeškal jste dva zápasy a nastoupil až v Českých Budějovicích. Jaká byla premiéra v rudém dresu?
"Nemám rád čekání na zápas, ta doba je pro mě hrozná. Cítil jsem takové napětí, bylo to v televizi, byl jsem poprvé v základu. Ale vyhrálo se. To mi pomohlo."
A jak jste prožil první zápas na Letné, navíc derby?
"Letná má své kouzlo, bylo to víc, než můj úplně první zápas za Spartu. Mělo se potvrdit, zda na to opravdu mám. Mám rád takové zápasy, kdy je hodně lidí."
Poznal jste už krásnější chvíle kariéry, než prožíváte nyní?
"Asi to tu ještě nebylo. I když jsem v Ostravě zahrál skvělý zápas, tolik se o tom nemluvilo. Oproti Praze je to velký mediální rozdíl. Tlak na hráče je větší, od lidí, od novinářů, od trenérů, prostě od všech. Máme velkou zodpovědnost, ve Spartě jsou nejlepší podmínky a my si jich musíme vážit."
Co pro vás znamená reprezentace?
"Jsem rád, že tam jsem, i když jsem teď potřeboval trénovat. Když si vezmete, kolik je českých fotbalistů a vy se dostanete mezi dvacet nejlepších, je to nejvyšší ocenění."
Zůstanete ve Spartě do konce své kariéry, nebo toužíte ještě po zahraničním angažmá?
"Chci hrát ve Spartě, pak se uvidí."
