Ovšem dnes už to nemusí být zcela pravda. Nebo je stále ještě vrcholkem vkusu stanice, kde páteční večery na ČT 1 zahlcují Blbouny, Policejní akademií a jinými spotřebními filmy, jež soukromé kanály odkládají na odpolední časy? Pravda, jako jediná vyrábí ČT původní dramatická díla. Ale podle jakého klíče, jestliže v téže skupině, která nedávno představila seriál Hotel Herbich, vznikne vzápětí Český Robinson - tedy třídílná varianta téže tematiky, opět s Miroslavem Donutilem v jedné z hlavních rolí, ovšem s daleko slabším scénářem.
Emigrantsko-restituční příběh, jenž se minulý týden uzavřel, byl dokonalou sbírkou klišé a banalit, přehlídkou ušlechtilých lidí s ušlechtilými zálibami (opera) a dobrými úmysly (péče o uprchlíky v rolích statistů), proti nimž stojí karikatury podnikatelů a tchán s tchyní, zlí černokněžníci ze Švýcar. Světélko naděje nesou oddaný vesnický opilec, a hlavně spásné děti, dobří to skřítkové, kteří rozkolísanou rodinu svedou opět dohromady - včetně kýčovitého setkání rodičů na hraničním přechodu. I kdyby televizní akademie přála Kavčím horám sebevíc, takovému melodramatu může udělit nanejvýš cenu za kostýmy, konkrétně za "šik" garderobu hrdinovy švýcarské manželky.
A kdo by vyhrál třeba kategorii pořadů pro děti? Bohužel tahle cena by se musela vézt do Ameriky: odtud pochází Populární mechanika pro děti, vzorový doklad toho, že i naučný pořad lze dělat napínavě, přitažlivě, názorně, a přitom s humorem. Oblast publicistiky by ČT vyhrát mohla, i když má dost silnou konkurenci v Nově i Primě; tedy vyhrát by mohla, kdyby místo pražské nudy nasadila do boje ostravské studio. Tamní Klekánice už dávno udává krok, naposled třeba případem o hvězdných knihách vydávaných bez vědomí a svolení dotyčných hvězd. Také nový cyklus Osudové okamžiky slouží coby příklad, že i pamětnické látky umí Ostrava prodat zajímavě a moderně, skoro jako detektivku.
A co zábava: může mít na akademické půdě šanci například lidový bavič Petr Novotný proti vytříbenému stylu Marka Ebena? Proč ne? Časy se mění. Novoty skončily, příští Novotného pořad se třeba povznese k uměleckým výšinám. A Eben, ačkoli opět TýTý uváděl s noblesou a vtipem, dvakrát uklouzl pod svou úroveň. Slovník revoluce na Kavčích horách jej svedl k výrazu "bobošiky", což není fér. A také hra s ruštinou, již tu vedl s představitelkou Nastěnky z Mrazíka, přišla po sezoně. Takové žerty se nosily krátce po roce 1989 na zájezdových estrádách.
Odborné hodnocení všichni vítají
Deset let výkony televizních protagonistů hodnotili diváci, respektive čtenáři Týdeníku Televize, kteří hlasují o vítězích cen TýTý. Letos poprvé - v listopadu v přímém přenosu ČT 1 - udělí trofeje za televizní tvorbu také odborníci, Česká filmová a televizní akademie. Jak se spolu budou snášet ceny za popularitu a za kvalitu? Vylučují se navzájem, konkurují si, nebo se zdravě doplňují? Na to odpovídali hosté a vítězové sobotního večera TýTý.
RADEK JOHN: Sice o těch nových cenách akademie nic nevím, ale obecně je vítám, jsem pro. Ovšem záleží na tom, jestli porota nebude podplacená. Nebo snad znáte v Česku nepodjatou porotu?
HALINA PAWLOWSKÁ: Já bych samozřejmě chtěla obě první ceny, od diváků i od akademie, beztak to podle mě nejde od sebe oddělit. Odborné hodnocení a popularita jdou ruku v ruce jako forma a obsah, jak nás kdysi učili.
BOLEK POLÍVKA: Rozhodně se ty ceny navzájem nevylučují, i když odborný názor se od názoru lidu často liší. Ostatně popularita vznikla od slova populus, lid, čili jde vlastně o zlidovění. Jako valašský král dodávám, že ideálem každého vladaře je stav, kdy je lid zároveň odborníkem.
KAREL GOTT: Každou takovou akci vítám, věřím, že reakce většiny lidí z branže jsou upřímné, spontánní a bez zášti, že se těšíme na všechny příležitosti, kdy se sejdeme. Takže ceny akademie - proč ne, ostatně sám teď hraju ve filmu, a kdysi jsem byl dokonce nominován za tanec... Jen se člověk nesmí ze všech těch anket a cen zbláznit, nakonec stejně rozhoduje trh, ten ukáže pravdu - i když uznávám, že to zní velmi neromanticky.
JIŘINA BOHDALOVÁ: Ano, jsem pro, konečně se bude oceňovat konkrétní výkon. TýTý vypovídají o oblibě, věrnosti, to je širší pojem, ale ceny akademie mluví o výkonu a úsilí v jednom roce. Televizní tvorba je masovější než filmová, ale bohužel prošumí moc rychle, po odvysílání se na ni zapomíná. Pokud teď akademie televizní výkony vyzdvihne, dodá nám chuť znovu se přičinit.
VALÉRIE ZAWADSKÁ: Určitě je to dobře, jako každá pozornost tvůrčí práci. Dokud na TýTý nebyla kategorie dabérů, měli jsme jediné útočiště v Přelouči, kde udílejí ceny za dabing. Tam zase logicky zrušili cenu diváků, jakmile ji zavedlo TýTý, a já doufám, že ceny akademie mohou přinést zase něco jiného.
MIROSLAV DONUTIL: Je to samozřejmě odlišná hodnota, jedna věc je odborné hledisko, druhá zase hlasování diváků o tom, jak si vás oblíbili. Poté, co mi diváci čtyřikrát vzkázali, že mě mají rádi, bude pro mě zajímavé, co mi vzkáže porota profesionálů.
PETR NOVOTNÝ: Mně se ta myšlenka líbí, akademie to měla dělat už dávno, má větší vážnost než nadšený divák. Myslím, že ti, kteří v anketách popularity byli první, skončí u akademiků hluboko v poli poražených; samozřejmě i naopak, a to je podle mě naprosto v pořádku. Pokud se ocitnu někde mezi osmnáctou a dvaadvacátou pozicí v žebříčku akademie, budu spokojen, to je moje místo.
Emigrantsko-restituční příběh, jenž se minulý týden uzavřel, byl dokonalou sbírkou klišé a banalit, přehlídkou ušlechtilých lidí s ušlechtilými zálibami (opera) a dobrými úmysly (péče o uprchlíky v rolích statistů), proti nimž stojí karikatury podnikatelů a tchán s tchyní, zlí černokněžníci ze Švýcar. Světélko naděje nesou oddaný vesnický opilec, a hlavně spásné děti, dobří to skřítkové, kteří rozkolísanou rodinu svedou opět dohromady - včetně kýčovitého setkání rodičů na hraničním přechodu. I kdyby televizní akademie přála Kavčím horám sebevíc, takovému melodramatu může udělit nanejvýš cenu za kostýmy, konkrétně za "šik" garderobu hrdinovy švýcarské manželky.
A kdo by vyhrál třeba kategorii pořadů pro děti? Bohužel tahle cena by se musela vézt do Ameriky: odtud pochází Populární mechanika pro děti, vzorový doklad toho, že i naučný pořad lze dělat napínavě, přitažlivě, názorně, a přitom s humorem. Oblast publicistiky by ČT vyhrát mohla, i když má dost silnou konkurenci v Nově i Primě; tedy vyhrát by mohla, kdyby místo pražské nudy nasadila do boje ostravské studio. Tamní Klekánice už dávno udává krok, naposled třeba případem o hvězdných knihách vydávaných bez vědomí a svolení dotyčných hvězd. Také nový cyklus Osudové okamžiky slouží coby příklad, že i pamětnické látky umí Ostrava prodat zajímavě a moderně, skoro jako detektivku.
A co zábava: může mít na akademické půdě šanci například lidový bavič Petr Novotný proti vytříbenému stylu Marka Ebena? Proč ne? Časy se mění. Novoty skončily, příští Novotného pořad se třeba povznese k uměleckým výšinám. A Eben, ačkoli opět TýTý uváděl s noblesou a vtipem, dvakrát uklouzl pod svou úroveň. Slovník revoluce na Kavčích horách jej svedl k výrazu "bobošiky", což není fér. A také hra s ruštinou, již tu vedl s představitelkou Nastěnky z Mrazíka, přišla po sezoně. Takové žerty se nosily krátce po roce 1989 na zájezdových estrádách.
Odborné hodnocení všichni vítají
Deset let výkony televizních protagonistů hodnotili diváci, respektive čtenáři Týdeníku Televize, kteří hlasují o vítězích cen TýTý. Letos poprvé - v listopadu v přímém přenosu ČT 1 - udělí trofeje za televizní tvorbu také odborníci, Česká filmová a televizní akademie. Jak se spolu budou snášet ceny za popularitu a za kvalitu? Vylučují se navzájem, konkurují si, nebo se zdravě doplňují? Na to odpovídali hosté a vítězové sobotního večera TýTý.
RADEK JOHN: Sice o těch nových cenách akademie nic nevím, ale obecně je vítám, jsem pro. Ovšem záleží na tom, jestli porota nebude podplacená. Nebo snad znáte v Česku nepodjatou porotu?
HALINA PAWLOWSKÁ: Já bych samozřejmě chtěla obě první ceny, od diváků i od akademie, beztak to podle mě nejde od sebe oddělit. Odborné hodnocení a popularita jdou ruku v ruce jako forma a obsah, jak nás kdysi učili.
BOLEK POLÍVKA: Rozhodně se ty ceny navzájem nevylučují, i když odborný názor se od názoru lidu často liší. Ostatně popularita vznikla od slova populus, lid, čili jde vlastně o zlidovění. Jako valašský král dodávám, že ideálem každého vladaře je stav, kdy je lid zároveň odborníkem.
KAREL GOTT: Každou takovou akci vítám, věřím, že reakce většiny lidí z branže jsou upřímné, spontánní a bez zášti, že se těšíme na všechny příležitosti, kdy se sejdeme. Takže ceny akademie - proč ne, ostatně sám teď hraju ve filmu, a kdysi jsem byl dokonce nominován za tanec... Jen se člověk nesmí ze všech těch anket a cen zbláznit, nakonec stejně rozhoduje trh, ten ukáže pravdu - i když uznávám, že to zní velmi neromanticky.
JIŘINA BOHDALOVÁ: Ano, jsem pro, konečně se bude oceňovat konkrétní výkon. TýTý vypovídají o oblibě, věrnosti, to je širší pojem, ale ceny akademie mluví o výkonu a úsilí v jednom roce. Televizní tvorba je masovější než filmová, ale bohužel prošumí moc rychle, po odvysílání se na ni zapomíná. Pokud teď akademie televizní výkony vyzdvihne, dodá nám chuť znovu se přičinit.
VALÉRIE ZAWADSKÁ: Určitě je to dobře, jako každá pozornost tvůrčí práci. Dokud na TýTý nebyla kategorie dabérů, měli jsme jediné útočiště v Přelouči, kde udílejí ceny za dabing. Tam zase logicky zrušili cenu diváků, jakmile ji zavedlo TýTý, a já doufám, že ceny akademie mohou přinést zase něco jiného.
MIROSLAV DONUTIL: Je to samozřejmě odlišná hodnota, jedna věc je odborné hledisko, druhá zase hlasování diváků o tom, jak si vás oblíbili. Poté, co mi diváci čtyřikrát vzkázali, že mě mají rádi, bude pro mě zajímavé, co mi vzkáže porota profesionálů.
PETR NOVOTNÝ: Mně se ta myšlenka líbí, akademie to měla dělat už dávno, má větší vážnost než nadšený divák. Myslím, že ti, kteří v anketách popularity byli první, skončí u akademiků hluboko v poli poražených; samozřejmě i naopak, a to je podle mě naprosto v pořádku. Pokud se ocitnu někde mezi osmnáctou a dvaadvacátou pozicí v žebříčku akademie, budu spokojen, to je moje místo.
