Tajemná pláž a její osudy

30. listopadu 2000 1:31

V roce 1996 vyšla kniha s názvem The Beach od Alexe Garlanda. Okamžitě se stala bestsellerem a sklidila lichotivé kritiky. Jejím hrdinou je mladý Američan Richard, který přijel za dobrodružstvím do Thajska, kde později hledá tajný ostrov. To, co na knihu upozornilo režiséra Dannyho Boyla, bylo doporučení přítele. "Byl jsem fascinován popisem ostrova a jeho tajné komunity," vzpomíná režisér Trainspottingu a Mělkého hrobu. Film Pláž nyní vychází na videokazetách. Soutěžte o videokazetu, soundtrack a čepice ZDE.

Mladý Richard se v levném hotelu v Bangkoku seznámí s francouzským párem, Etiennem a Francoise. Ve stejném hotelu se setkává s pomateným, drogami poznamenaným Daffym, který vypráví Richardovi nepravděpodobný příběh o tajném ostrově, Ráji na zemi s nádhernou pláží neposkvrněnou nájezdy turistů. Druhý den nachází Richard na dveřích připíchnutý cár papíru, kde je Daffym ručně namalovaná mapa ostrova. To rozhodne a Richard se s oběma Francouzi vydává na cestu.

PLÁŽ
režie	Danny Boyle
scénář	John Hodge
kamera	Darius Khondji
hrají	Leonardo DiCaprio Tilda Swintonová Virginie Ledoyenová Robert Carlyle Guillaume Canet
PLÁŽ - premiéry
kina	30. 3. 2000
videopůjčovny	11/2000

Danny Boyle doufá, že si diváci z "Pláže" odnesou dva druhy zážitků. "První polovina filmu je dobrodružná a romantická cesta za rájem. Druhá polovina filmu pak ukazuje jaké problémy a protiklady se sebou ráj přináší. Doufám, že lidé shledají film nejen dobrodružný, ale i jako výzvu k zamyšlení.

Příběh filmu Pláž bývá často srovnáván s filmem Pán much. "Chtěli jsme se od tohoto filmu odlišit". Alexův román je krásným podobenstvím moderního života. Ukazuje, že příroda není něco, co můžeme jen tak uchopit a přetvořit k obrazu svému." Film určitě není o primitivismu. Obyvatelé ostrova vytvořili velmi kultivovaný a vyvinutý svět. Násilí nepřichází skrze nějaký primární pud, ale je způsobeno sofistikovanými podněty, které nás obklopují nejen v tropickém pralese", dodává k filmu jeho režisér.

Pláž předstírá emoce
(recenze Mirky Spáčilové)

Jako by hrdinové filmové Pláže vystoupili ze seriálu Mladí a neklidní: jsou krásní, zdraví, silní, bezstarostní a na cesty, kde vystačí s pár dolary a s rezervním tričkem, je žene touha objevit cosi nového, vzrušujícího, nepoznaného. "Prostě všechno hodíte za hlavu," říká vypravěč a hrdina příběhu Richard v podání malounko zdrsnělého Leonarda DiCapria. Jenže poté, co okusí hadí krve, v obskurním thajském hotýlku, plném podobně rozdychtěných turistů, zhnusen zjistí, že "stejný nápad mají všichni".

A teprve skvělý Robert Carlyle v roličce výstižného štamgasta drogových klubů, blouznivého věrozvěsta mu ukáže nový cíl: jakousi utajenou rajskou pláž pro hrstku vyvolených. Srovnávat knižní hit Alexe Garlanda s jeho filmovým přepisem je možné, ale příliš smyslu to nemá - divák Pláže pravděpodobně nepůjde ani tak na Garlanda jako spíše na Boylea, režiséra kultovního Trainspottingu; pro dívky bude zřejmě hlavním doporučením herecký idol z Titaniku. Když po dobrodružné cestě s poněkud mdlým francouzským párem Richard dorazí do oné skryté laguny, je přijat do místní komunity a při tetování v odlescích ohně vypne vypracovaný ramenní sval, fanynky "božského Lea" se asi vskutku rozechvějí blahem; při scéně nočního sexu v moři zalitém světélkujícím planktonem zase zalknou žárlivostí.

DiCaprio sice v Richardově postavě dává vytušit cosi pokřiveného za fasádou vychloubačného andílka, avšak stále hraje víc na strunu svého sex-appealu než prožitku. Ovšem částečně je bez viny, neboť scénář mu předepisuje jednak literární výlevy typu "Věnuji se jedinému poslání, hledání rozkoše" či "Domov je místo, o němž se neuvažuje", a na druhé straně noční můry kombinované symbolikou bojových počítačových her. Ona celá Pláž je postavena na módním, chladném prototypu hry na hru, tak trochu virtuálně umělém půdorysu, kde i dokumentární nádhera krajiny působí nakonec stejně neskutečně jako prolitá krev či domorodci s obdobou ruské rulety - stejně jako ta zlatá mládež a její činy. Přijeli, odjeli; cokoli se stalo, zůstane fotkou z prázdnin v zaprášeném albu.

Pláž, ač zručná i vděčně fotogenická, je ryze modelovou podívanou. Je založená na uzavřené skupině "kolektivního hrdiny" a skutečnost, že se tu nic moc neděje, musí vykoupit stejně modelovou zvyklostí, podle níž z vůle autorů každá izolovaná komunita zahnívá a rozpadá se zevnitř - ať už se tísní v bojové ponorce, nebo se slastně sluní na hebkém písku. Daná struktura pak může část diváků svádět k rychlému, leč vcelku pochopitelnému soudu: "Proč se mám strachovat o nezralé fracky, povaleče z nudy a pěstitele konopí, co si zahrávají s žraloky a kvůli své nerušené rozkoši nechají umírat kamaráda?"

V téhle generační zprávě totiž novodobí "hippies" sice zpívají tryznu o svobodě, jenže pro ně znamená jen slovo; a možná ještě bezbřehost požitku. Na rozdíl od autentických hrdinů Trainspottingu tihle působí jako figuríny v odosobněné hře určované rafinovaností, ne logikou. Několik jedinečností v paměti utkví: například Richardova reakce na žerty Francouzů "Není divu, že ty vaše ev ropský komedie tolik frčí" nebo štvanice v lánu konopí, "hecířský" skok do vodopádů coby propustka do střeženého ráje, bizarní seznamy nákupů při řídkých výpravách do zavrhované civilizace - a především silná, vtíravá, do spánků bušící hudba. Sálá z ní pot, omamná vůně džungle, strach i pokušení, veškeré podprahové lidské emoce, které film jinak předstírá.