Nikdy se ale neomlouval za nedostatek elegance. 'Běhání není gymnastika nebo krasobruslení,' říkával. Často míval při běhu na nohou vojenské boty, aby se pak na dráze cítil lehčí nebo kvůli zvýšení kapacity plic zadržoval dech, a byl pak blízko zhroucení," dodal list.
Britský deník připomněl, jak se Zátopek jako nováček na olympijské maratonské trati v Helsinkách 1952 představoval zkušeným maratoncům. Byl mezi nimi i britský držitel světového rekordu Jim Peters. Zátopek se ho držel patnáct kilometrů, než se optal: "Jime, neběžíme moc rychle?" Když mu Peters žertem řekl: "Naopak, Emile, moc pomalu!", Zátopek reagoval tím, že Peterse jednoduše předběhl a sám se vydal za třetím olympijským zlatem na hrách.
"Po svém posledním závodě v roce 1957 zůstal Zátopek národním symbolem. Z roků náročného tréninku a také z propuštění z armády po roce 1968 si odnesl nepravidelný srdeční rytmus," upozornil Daily Telegraph.
"Zemřel možná nejlepší a určitě nejneobratnější vytrvalec historie," uvedl americký deník New York Times v článku, jehož rozsah byl na neamerického sportovce ojedinělý.
Timesy také podotkly, že britský vytrvalec Roger Bannister nazval Zátopka největším atletem poválečné doby.
"Zátopek (čtěte Zat-oh-peck) při běhu tak vrávoral, že vypadalo neuvěřitelně, že by mohl doběhnout aspoň jediné kolo, natož pak zlomit osmnáct světových rekordů během sedmnáctileté kariéry," přidal deník.
Pamětník Red Smith z někdejšího listu The New York Herald-Tribune uvedl: "Zátopek běžel, jako by měl kolem krku smyčku a byl blízko uškrcení. On si z toho ale nic nedělal. 'Nebyl jsem tolik talentovaný, abych běžel a ještě se u toho smál,' říkával." Šlachovitý muž s velkou hrudí a bojovnou tváří. Byl upřímný, měl hodně energie a smyslu pro humor. Také mluvil devíti jazyky, vyjmenovaly Timesy a rovněž oprášily běžcův proslulý dril.
"V noci pobíhal po lese se svítilnou, běhával na místě v koupelně nebo jezdil na kole se závažím na nohou. Dokázal prostát pětihodinovou cestu vlakem nebo zaspat v autě cestou k závodu, kde pak překonal světový rekord na deset kilometrů," obdivuje Zátopka prestižní americký deník a také zmiňuje, že se běžec stal v roce 1975 prvním československým držitelem Ceny Pierra de Coubertina za podporu ducha fair play.
"Byl hrdinou československého národa. Když se od něho po roce 1968 odvrátil režim, lidé ho objímali ještě víc," uzavřely New York Times.
"Zátopek, symbol svobody a čtyř olympijských vítězství, zemřel. Šibalský úsměv je navždy pryč," lituje mezi širokými ohlasy německých deníků Die Welt. "Aspoň poslední přání, zažít ještě olympijské hry v Sydney, mu vyšlo." Komentátor, olympijský vítěz Martin Lauer, vzpomněl mimo jiné Zátopkovu veselou mysl.
"Manželé Zátopkovi se ve stejný den narodili a také získali olympijské zlato v Helsinkách. Ale to je už staré téma, namítal Emil a divil se: 'Proč nikdo nenapíše, že jsme se ve stejný den i vzali?'"
ZÁTOPEK BUDE POHŘBEN NA VALAŠSKÉM SLAVÍNĚ
Urna s ostatky Emila Zátopka, rodáka z Kopřivnice, který zemřel v úterý večer ve střešovické nemocnici v Praze ve věku 78 let, bude s největší pravděpodobností uložena ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Tamějšímu hřbitovu se říká Valašský Slavín a jsou na něm pochovány významné osobnosti regionu - například další atlet a olympijský vítěz diskař Ludvík Daněk, který zemřel před dvěma lety. Poslední rozloučení se čtyřnásobným olympijským vítězem Emilem Zátopkem se uskuteční ve středu 6. prosince od 11.00 v Národním divadle v Praze. Následný pohřeb se uskuteční výhradně v rodinném kruhu s vyloučením veřejnosti.
 Emil Zátopek byl šestným hostem atletického ME 1994 v Helsinkách |
 Emil Zátopek na autogramiádě v Helsinkách v roce 1994 |
 Dana a Emil Zátopkovi na atletickém ME 1994 v Helsinkách |
 Jeden z nejslavnějších Zátopkových závodů, vítězství v maratonu na OH 1952 v Helsinkách |
 Manželé Zátopkovi se stali hvězdami olympiády v roce 1952, kdy v jednom dnu oba získali zlatou medaili |
