RECENZE: Zelená míle - Vězeňské drama, a tříhodinové?

V domově s pečovatelskou službou začíná Paul vyprávět svůj 60 let starý příběh, který ještě nikomu nesvěřil. Kolem roku 1935 pracoval coby dozorce ve vězení pro těžké zločince v Louisianě. Odtud byli všichni posíláni rovnou na smrt. Paul ovšem nebyl jen pouhým zaměstnancem, ale i bystrým pozorovatelem, který citlivě vnímá rázovité postavy těžkých zločinců i jejich osudy. V hlavní roli dramatu Zelená míle se představuje držitel Oscara Tom Hanks.

Tom Hanks a Michael Clarke Duncan ve filmu Zelená míle. | foto: Profimedia.cz

Paul se mimo jiné setkává s černým obrem Johnem, kerý má ruce jako lopaty a je obviněn z vraždy dvou dětí. Nemůže uvěřit, že člověk, který se bojí spát potmě, by byl schopen tak hrůzného činu. Je tu také hluboce věřící Arlen a bláznivý psychopat zvaný Divoký Bill, ale je tu také ta hrůzostrašná chodba, natřená na zeleno, které všichni říkají Zelená míle. Je to cesta , na konci které čeká smrt, pokud se nestane zázrak.

Zelená míle

75 %

Režie: Frank Darabont, scénář: Stephen King, Frank Darabont, kamera David Tattersall, hudba: Thomas Newman, hrají: Tom Hanks, David Morse, Bonnie Hunt, Michael Duncan

Kinobox: 91 %

IMDb: 8.6

Spisovatel Stephen King je mistrným vypravěčem a jedním z nejčtenějších autorů současnosti. Podle jeho příběhu natočil režisér Frank Darabont drama Zelená míle. Hereckým výkonům nedominuje pouze zmiňovaný Tom Hanks, ale i Michael Duncan v roli obrovitého vězně Johna, který byl za svůj výkon nominován na Zlatý glóbus i Oscara.

RECENZE Mirky Spáčilové

Děkuju pěkně, ani náhodou, řekne si vcelku logicky člověk, který se obává drásajících výjevů, krutosti, zupáctví, beznaděje, zkrátka veškerých neodmyslitelných atributů tohoto žánru. Jenže americký film Zelená míle, opírající se o spolehlivá jména spisovatele Stephena Kinga, režiséra Franka Darabonta, jenž podle jiné Kingovy předlohy natočil Vykoupení z věznice Shawshank, a oscarového herce Toma Hankse, to s diváky umí. Nestraší je rezavými pouty, krvavými jizvami, násilnostmi ve sprchách, nestaví pevnou zeď mezi zlo a dobro, trestance a strážné.

Mříže, třebaže za nimi čekají ti nejtěžší zločinci na "zelenou míli", poslední cestu k elektrickému křeslu, mají dost velkou skulinu, aby jí proklouzla nebojácná šedá myš, komický i výbušný hybatel příštích událostí. A stejně jako myška přirozeně pobíhá z cel do strážnice a zpět, také bachaři jako by se tu cítili domácky, sousedsky, uvolněně.

Zkrátka sem chodí do práce jako jiní do kanceláře; mají už své rituály, metody, jak si krátit chvíli, znají navzájem své zvyky, manželky, Achillovy paty. A přestože si o svých svěřencích nečiní vůbec iluze, drží se nepsané strategie šéfa bloku ve skvostném podání tatíkovsky obtloustlého Hankse: Brzy svým svěřencům podle práva vezmeme život, proč jim tedy brát i důstojnost, pokud si o to sami nekoledují? Ostatně dozorci mají dost jiných, všedně protivných problémů, než aby jen tak z plezíru mlátili do vězňů.

Hanks zrovna trpí zánětem močového měchýře (hlediště onu mučivě řezavou bolest prožívá s hercem do každé krůpěje potu), a navíc jim do týmu nasadili protekční nulu, zvráceného křiváka Percyho, jenž si bezbrannost kolegů, vězňů i myšákovu vychutnává okouzlen pocitem úřední moci tím spíše, že sám je s prominutím srab. Režisér tak velice nenápadně a zvolna opřádá diváka pavučinou citové důvěrnosti.

Jako by jej zatáhl na návštěvu a postupně přijal za člena té zvláštní, ale v každodenní samozřejmosti soudržné rodiny, kde se šedivý domácí mazlíček stává společnou zbraní odsouzenců i strážců proti černé ovci celé komunity, zákeřnému žalobníčkovi Percymu (dokonalý "fracek" Doug Hutchison). Proti své vůli i rozumu člověk pocítí soucit, ba náklonnost k lidem z cel smrti, třebaže mu vypravěči fakta netají.

Obří černoch v podání oscarového čekatele Michaela Clarka Duncana, ač pomáhá svými léčitelskými schopnostmi, má na svědomí znásilnění a vraždu dvou děvčat; Hanks při četbě jeho spisů s děsem šeptá "Ježíši, Ježíši" - ale i v něm začne hlodat červ pochybnosti: což mohl takovou hrůzu spáchat dobrák plačící strachem ze tmy? A jaká je jeho vina v porovnání s odpudivě prodlužovanou popravou, "smažením zaživa", jímž se Percy záměrně pomstí jinému vězni poté, co mu vzal i poslední iluzi - milosrdnou Hanksovu lež o milované myši?

Zelená míle diváka donutí milovat lidi, které chtěl nenávidět - a když jej má tak říkajíc na lopatě, připomene mu, že se může mýlit. Manipulace s city? Snad, ale natolik mistrná a přitom inteligentní i humanistická, že čtyři oscarové nominace zaslouží. Víc vadí, že vězeňské retro z třicátých let je nastaveno vzpomínkovým rámcem vypravěče ze současnosti - ten už roní lítostivé slzy (a ovšem dlouhé minuty) navíc...