Pod trenérem Chovancem sehrála reprezentace čtrnáct přátelských zápasů a pětkrát v nich prohrála. Každá z proher přinesla důrazné varování, ze kterého si pak tým vzal poučení v důležitějších bojích. V těch se dařilo, a tak se na přípravné neúspěchy lehce zapomínalo.
Tentokrát však tým poprvé selhal doma a zklamáním není zdaleka jen výsledek. "V průběhu zápasu jsme se vůbec nedostali do hry, na rozdíl od soupeře, který měl zápas většinou pod kontrolou," řekl kouč, kterého rozesmutněl především špatný přístup hráčů. "Věděl jsem, že po všech těch omluvách není stav ideální, ale věřil jsem, že se narychlo povolání hráči zakousnou, že pro ně bude motivace hrát v národním mužstvu dostatečná," nechal Chovanec nahlédnout do svých myšlenek. Očekávání se však nenaplnila: "Zklamalo celé mužstvo."
Kouče mrzí především přístup nováčků, kteří se o trenérovu přízeň se nijak výrazně nervali: "Je to otázka jejich svědomí. Pozvánka do reprezentace je přeci životní šance a já si dodnes pamatuji, jak mi před lety bylo, když jsem poprvé nominován já. Bylo to něco nádherného, obrovská šance se zviditelnit a já jsem nemohl myslet na nic jiného." Námitka, že debutanti jeli na s vědomím, že jsou "jen" náhradou za zraněné hvězdy, tak u trenéra neobstojí.
Na celé "akci Slovinsko" nenašel Jozef Chovanec nic pozitivního. "Slovinci sice splnili předpoklady a hráli podobný fotbal, jaký nás čeká v kvalifikaci v Bulharsku, ale s přístupem našich hráčů nám to nebylo nic platné. Zápas nebyl vůbec v ničem přínosný," posteskl si trenér.
