Kromě nástroje typického pro Ladovy ponocné vyrobeného z rohu skotu, má doma i pastýřskou troubu. Přesně takovou, s níž se pastevci mezi sebou dorozumívali po kopcích. Oba nástroje využívá při vánočních koncertech svého souboru pro ilustraci staročeské vánoční atmosféry. I když trouba není původní, ale vyrobená vlastní, moderní technologií, pokaždé své posluchače oběma nástroji potěší. Jsou symbolem našich kořenů, tradic a kontinuity.
Málokdo z jeho pacientů ví, že pod bílým pláštěm rentgenologa je nadšený muzikant, umělecký vedoucí folklórního souboru a etnomuzikolog- amatér. "Původní pastýřská trouba se vyráběla z malých smrčků," vypráví zasvěceně. "Živý stromek se přivázal tak, aby vyrůstal do správného zakřivení. Teprve třeba po dvou letech ho pastýři uřízli a za čerstva podélně rozštípli. Podle letokruhů se pak dřevo uvnitř opatrně vykroutilo. Čím větší rezonanční dutina se povedla, tím lepší měl nástroj zvuk. Konce vzniklých korýtek se zajistily drátem nebo provazem a k sobě pevně přitisknuté dřevo se hustě omotalo třešňovou kůrou. Díky tomu, že kůra sesychá víc než dřevo, se nástroj zpevnil a utěsnil. Pokud ucházel, znovu se namáčel do vody, aby se materiál znovu zatáhl.
Jak na roh, tak na troubu lze s obtížemi zahrát jen tři, čtyři jednoduché přírodní tóny. Ve výškách jich sice přibývá, ale nástroje se zase špatně ozývají, takže se dají využít v podstatě jen asi jako na polnice nebo skautská trubka. Že je pastýřská trouba pouhou rekonstrukcí staročeského nástroje, to by na první pohled nikdo nepoznal. Technologická výroba však nezapře profesi svého majitele.
"Asi před pětadvaceti lety se na rentgenových oddělení hodně pracovalo s přístroji, které na filmové pásy dokázaly nanést několik snímků za vteřinu. Do některých z nich jsme používali svitkové filmy velkého formátu. A každý svitek je možné vytlačit do tvaru úzkého kužele. Zajistil jsem si konec, aby se rolička nerozmotala, vytvořil jsem tvar trouby a celou jsem hustě omotal fáčem a pak zalaminoval pryskyřicí. Když všechno ztvrdlo, uřízl jsem horní a dolní kraj, opatřil si kůru z třešně a nástroj jsem kůrou omotal. Vnější vzhled je tedy prakticky stejný s originálem. Navíc má moje trouba tu výhodu, že uvnitř zůstala dokonale hladká, takže vydat z ní tón je daleko snazší než u původního nástroje.
Podle návodu doktora Krasnického už u nás vzniklo několik dalších rekonstrukcí. Jejich zvuk většinou doprovází vánoční program různých folklórních souborů, stejně jako doprovází komorní folklórní soubor K. Krasnického. I když ten inklinuje spíš ke kantorské muzice, na vánoční koledy včetně doprovodu na roh a troubu se už dvě desítky let vždycky dostane.
