I po více než půl tisícileté historii tištěné knihy na území dnešní České republiky nenechává tento kulturní artefakt občany státu v srdci Evropy lhostejnými. Kolika přívlastky byl jen český knižní trh označován: záhadný, nevyzpytatelný, přesycený, nerozvinutý. Kolik obav už bylo vysloveno před jeho brzkým kolapsem. Každé z daných tvrzení obsahuje bezpochyby svůj díl pravdy...
Jsme na tom opravdu tak špatně?
Český knižní trh je ve srovnání s anglosaským, německým nebo s trhem hispánských zemí poměrně skromným. Je však zase srovnatelný s trhem nizozemským, maďarským či finským. Čeština je nesvětovým jazykem, který si však svoji existenci vybojoval právě za výrazné pomoci knih. Snad právě proto je vztah ke knize v České republice silnější než v početnějších jazykových komunitách. Možná i proto v této podnikatelsky přeplněné oblasti vznikají stále nové nakladatelské subjekty. Tradice sice pomáhá přežít, avšak pouze na ní nelze stavět. V jakém stavu se tedy nachází knižní sféra na konci tisíciletí? Uplynulo téměř deset let od doby, kdy došlo vlivem změny politicko-ekonomických podmínek ke komplexní a rychlé přeměně knižního sektoru na privátní bázi. Příspěvek se snaží o určitou bilanci.
Proměna společenského klimatu měla na vydávání knih v České republice bezesporu příznivý a uvolňující účinek. Byla přijata velmi liberální legislativa. Oprávnění podnikat v tomto oboru vzniká ohlášením živnostenskému úřadu a kromě dosažení plnoletosti a splnění požadavku bezúhonosti se nevyžadují žádné další kvalifikační předpoklady. A tak se jako lavina rozrostl původní počet asi 50 státních nakladatelských domů s plánovitě určeným profilem na současných více než 2 000 subjektů. Noví vydavatelé začali chrlit doslova vše, co se čtyřicet let nesmělo. Zakazované autory domácí i zahraniční, tabuizovaná témata z historie, politiky i sexu. Díla dobře i špatně přeložená, tituly vysoké i pochybné literární kvality. V loňském roce publikační exploze v ČR vyvrcholila rekordním počtem více než 12 000 vydaných titulů. Tento ukazatel řadí naši zemi do stejné kategorie společně s Rakouskem nebo Švýcarskem.
Počet ročně vydávaných titulů knih sice stoupá, ale podle několika provedených výzkumů četby se aktivita čtenářů udržuje přibližně na stejné úrovni. Asi 78% občanů ČR starších 14 let si za rok přečte alespoň jednu knihu. Průměr činí pět knih. Obecně lze konstatovat, že ženy čtou více než muži. Nejlepší čtenářskou kategorií je školní mládež a studenti ve věku do 19 let, naopak nejslabšími čtenáři jsou lidé nad 60 let věku. Počet přečtených knih stoupá se stupněm dosaženého vzdělání. Oblíbenost četby knih se rovněž zvyšuje s velikostí sídla. Zatímco například v Praze se podle provedených průzkumů ke čtení knih hlásí 95% dotázaných, v malých obcích toto číslo nepřesahuje 70% hranici. Tyto ukazatele nejsou výrazně odlišné od výsledků, ke kterým dospěli na základě velmi podrobných průzkumů v Německu. V českých domácnostech se poměrně často budují soukromé knihovny s dosti vysokým počtem knih. Třetina respondentů uvedla vlastnictví 500-1 000 svazků, 35% dotázaných ze sledovaného vzorku dokonce více než 1 000. Téměř tři čtvrtiny čtenářů si knihy kupuje, a to především v knihkupectvích, v supermarketech, u stánků nebo prostřednictvím zásilkových služeb. 57% dotázaných si půjčuje knihy od známých nebo v knihovnách. Z celkového počtu více než 13 000 knihoven, které fungují na území ČR, jich polovina patří do kategorie veřejných knihoven.
