Finsko je proslulé zejména svým přírodním bohatstvím a dosud téměř neporušenou přírodou. Romantická a mystická krajina, kde je ještě dnes silně cítit minulost, i místní folklór, to jsou faktory, které dílo většiny vystavených umělců ovlivnily.
Asi k nejzajímavějším exponátům patří světelně kinetická technokrajka výtvarnice Heleny Hietanen. Přestože tato oblast výtvarného umění je spíše typická pro muže, pod rukama šestatřicetileté Heleny Hietanen vznikla jemná práce, která v temném sklepní muzea skvěle vynikla.
Jaakko Niemelä, který je rovněž představitelem spíše multimediálního umění, zase pro podobné prostředí sestrojil svoji Kuchyň, která, pokud ji neprozkoumáte pozorně, spíše připomíná drátěný model nějaké továrny. Jeho práci popsala jedna finská historička umění těmito slovy: "Jaakko Niemelä patří ke generaci těch umělců, kteří v druhé polovině osmdesátých let překročili hranice velkého umění tím, že si vypůjčili metafzyiku lidové kultury. Zatímco dříve bylo umění považováno za čistě povznášející zážitek, dnes je s ním stejně dobře spoje humor." A Niemeläho Kuchyň je opravdu veselým a nápaditým dílkem.
Stejně humorně také působí Tatliovy kalhoty od Jyaki Siukonena. Siukonenovo dílo působí stejně svobodomyslně jako jeho vlastní filozofie. Razí totiž heslo, že člověk má očekávat nové časy a změny, aniž by se zajímal o to, kdy a jak nastanou.
Ostatní vystavená díla zabírají široké spektrum od obrazů, po plastiky a koláže, kde jejich autor použil přírodní materiály pocházející z finské přírody. Pokud by se dala výstava vymezit pár slovy, rozhodně by neměly chybět pojmy jako legrace, veselost a nápaditost. A přestože je Finsko zemí sněhu a ledu, finským autorů nechybí nadhled a rozhodně nejsou studení a chladní. Naopak.
 Niilo Hyttinen - Národní krizová výpomoc, 1996 |
 Jyaki Siukonen - Tatlinovy kalhoty, 1995 |
 Niilo Hyttinen - Příchod a odchod, 1995 |
 Markku Keränen - Severní 1, 1996 |
