Expozice v Jízdárně chronologicky mapuje celé Fárovo dílo, takže návštěvník může dobře vysledovat, jak se Fára jako umělec měnil.
Fára se narodil roku 1925 a po gymnáziu vystudoval pražské VŠUMP, kde ho učil například Emil Filla. První významný obraz namaloval již ve svých dvaceti letech a vystavil ho hned v centru výtvarného umění - Paříži.
Po návratu z vojny začal Fára spolupracovat s Janem Grossmanem a Josefem Topolem v divadle E. F. Buriana. Zde vznikly jeho první kostýmy a návrhy scén. V šedesátých letech v tvorbě pro divadlo pokračoval Na Zábradlí. . Inscenace Král Ubu Alfreda Jarryho nebo Čechovův Višňový sad se po stránce scénografie zapsaly do české divadelní historie. Divadlo Na Zábradlí také dodnes používá Fárovo logo stejně jako Činoherní klub.
V padesátých letech umělec propadl jazzu, který neustále poslouchal ve svém ateliéru. Z té doby také pochází cyklus kreseb Rytmy.
Fárova výtvarná činnost je vůbec příznačná díly uspořádanými do cyklů. Například cyklus jeho Hracích stolů, které vyráběl z nejrůznějšího starého nábytku, rybářských plováků či oken a okenic, postupují jeho dílem až do osmdesátých let. Fárovy Hrací stoly také zastupovaly v roce 1970 české umění na 35. bienále v Benátkách.
Jinak Fára proslul rovněž jako grafik, když jeho díla získávala prestižní ceny za nejkrásnější knihy. Vymyslel také podobu mnoha edic pro nakladatelství Odeon, Československý spisovatel nebo Academica.
Na sklonku života jakoby se Fára opět vrátil na počátek svého tvůrčího období a poslední tři velké koláže vytvořil v duchu surrealismu. Nestačil je však dokončit a tak zůstaly jen naaranžované a nenalepené v jeho atelierů, kde 3. března 1988 zemřel.
 Plakát ke hře Racek |
 Z cyklu Relax (1983) |
 Plákát ke hře Král Ubu |
 Návrh kostýmu ke hře Hagenbeck od F. Šrámka (1955) |
 Návrh kostýmu 2 ke hře Hagenbeck od F. Šrámka (1955) |
 Smrt na dostihové dráze(1956) |
 Mrcha (1951) |
 Mrcha I (1951) |
 Sedící ticho (1956) |
