Ačkoliv medvěd lední vypadá nemotorně a těžkopádně, je obdivuhodně čiperný. Území jediného medvěda může mít rozlohu až několika set kilometrů čtverečních. Není na tom vlastně nic divného, vždyť musí svého několikametrákového majitele uživit. Při shánění potravy dokáže medvěd lední vyvinout rychlost až 40 km/h, přeskočit puklinu širokou téměř 4 metry, denně ujít v hlubokém sněhu i 20 km nebo uplavat téměř 100 km.
Bílá srst, ze které svítí jen černé oči a špička čenichu, je pro medvědy nesmírně důležitá. Nejen že mu poskytuje ochranné zbarvení, když se plíží za kořistí, ale navíc přispívá k udržení tělesné teploty. Dlouhé chlupy zvané pesíky jsou totiž duté, takže teplo může pronikat až ke kůži.
Na rozdíl od svých příbuzných z mírného pásma lední medvědi v zimě nespí. Po celý rok si shánějí potravu. Loví hlavně obyvatele moří - tuleně nebo ryby. Dokáží však zdolat i soba a nepohrdnou ani zdechlinou.
Dlouhý půst musí držet jen samice s novorozenými mláďaty. Již na konci zimy si připraví ve sněhu útulné doupě, ve kterém pak zůstane několik měsíců. Záhy poté, kdy se do doupěte uchýlí, porodí jedno až tři mláďata. Jsou velká jen jako morče, avšem díky tučnému mateřskému mléku neuvěřitelně rychle rostou a sílí. Dp mrazivého světa vyhlédnou poprvé až v březnu, kdy jsou jim 4 měsíce a váží už 10 kg. Mámina kožichu se ovšem hned tak nepustí. Musejí se naučit lovit, a tak se osamostatní až za další dva roky. Otce nikdy nepoznají - medvědi lední jsou samotáři a vyhledávají se jen na krátkou dobu jarních námluv.
Až do nedávna se zdál být osud těchto severských lovců velice pochmurný. V důsledku lovu poklesly jejich počty na kritickou hranici a jen díky mezinárodním programům na jejich ochranu dosud křižují nezměrné arktické pláně.
Medvědi lední v pražské zoo
První medvědi přišli do Prahy v roce 1932 (samice Nora) a 1933 (samec Otta). I když se několikrát narodila mláďata, nikdy dlouho nepřežila. Teprve v roce 1947 se podařil tehdejšímu řediteli zoo MVDr. J. Vlasákovi umělý odchov samičky Polárky. V 5. A 60. letech vystřídali starý pár noví medvědi lední - jeden samec a dvě samice. Celkem bylo v naší zoologické zahradě úspěšně odchováno šest samic.
V současné době chováme samce Alíka a samice Pú a Boru. Alík se narodil v r.1977, k nám přišel o rok později. Samice Bora se narodila ve Vídni v roce 1986, u nás je od roku 1997. Pú se narodila v roce 1986 v pražské zoo.
Výhercem desátého kola a majitelem dvou vstupenek do zoo se, za správnou odpověď: C - skunk vystříkne svůj "sprej" na vzdálenost 3-5 metrů, stává Petr Hušek, Brožíkova 438, 530 09 Pardubice
Odpovědi na následující otázku posílejte do pondělí 22. března 1999 na adresu pavla.mateju@mafra.cz. Vylosovaný výherce dostane dvě volné vstupenky do pražské zoologické zahrady. Nápovědu můžete hledat také na internetových stránkách pražské zoo, na adrese http://www.zoo.cz/
Který z uvedených živočichů určitě nepatří do jídelníčku medvěda ledního:
a) lumík norský
b) los evropský
c) tučňák skalní
 V pražské zoo mají lední medvědi nápaditě členěný výběh, v němž nechybí skály, vodopád, koupání ani silné kmeny stromů. |
 Malá hlava s výrazným černým čenichem - zvíře, které si nelze s jiným splést. |
 Ospalý lední medvěd zvedl hlavu, zamžoural a zase usnul. |
 Na nepatrný okamžik nám lední medvěd poodhalil své zuby. |
 Detail poměrně malé malé hlavy ledního medvěda na velkém těle. |
 Nápadně velké má lední medvěd tlapy, ale při pohybu působí celé tělo velmi ladně. |
 Tentokrát lední medvěd neví, má-li se vykoupat, či zůstat na suchu. |
