Antonia režisérky Marleen Gorrisové získala v roce 1996 Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a řadu dalších ocenění.
Titulní hrdinka tohoto poetického optimistického příběhu se po válce vrací se svou dcerou do rodné vesnice. Tato malá holandská víska stále žije podle starých zvyků a dogmat a je příchodem svobodné, nezávislé a energické vdovy zaskočena. Antonia (Willeke van Ammelrooyová) učiní ze svého statku útočiště pro všechny, kteří nenacházejí v zabšklé atmosféře vesnice toleranci a štěstí. Svým životním stylem plným lásky a porozumění vnese do zaběhlého koloběhu novou inspiraci, a tak se její komunita stále rozrůstá o nové členy.
Jak plyne čas, přicházejí další děti, vnoučata a pravnoučata, až hrdinka, spokojena se svým životem, usoudí, že už nastal její čas a s odevzdáním zemře v rodinném kruhu.
Přes celkové optimistické a radostné vyznění snímku zaráží nekompromisní až šovinistický feminismus. Ženské hrdinky zde vystupují jako silné, moudré a sebevědomé osobnosti v přímém protikladu k mužům, kteří jsou až na malé vyjímky představováni jako podlí, sobečtí burani nebo alespoň úplní tupci a ubožáci.
Antonia je vcelku jednoduchým příběhem o tom, že je možné prožít svůj život spokojeně a radostně, tedy rozhodně nic převratně nového nebo nečekaného. Ani režisérčin styl vyprávění nevykazuje nijak velkou míru invence, a tak zůstává Antonia filmem, který rozhodně neurazí, dá se přečkat bez neustálého vrtění a sledování hodinek, ale tím to tak končí. Ve srovnání s ostatními filmy v české distribuci patří ale Antonia stále k tomu lepšímu. Antonia (Nizozemsko 1995)
scénář a režie
Marleen Gorrisová
hrají
Willeke van Ammelrooyová, Els Dottermansová, Jan Decleir a další
distribuce
Sunfilm
čas
104 minut, titulky
