Hra nové generace se jmenuje Laser game. Přenáší do reality to, co prožívají hráči před obrazovkou počítače. Pro někoho báječný odpočinek, pro jiné líheň agresivity a nebezpečné válečné hrátky.
"S opravdovým střílením ale nemá tahle hra mnoho společného," upozorňuje František Trantina ze společnosti Laser Games. "Když si přišla zahrát policejní zásahová jednotka, "nepřežil" během pěti minut nikdo, kdo se choval, jako by měl v ruce opravdovou pistoli. S laserovým paprskem se totiž zachází úplně jinak."
Pevná ruka, pevné nervy
Zahrát si Laser game chodí leckdo: úředníci i zdravotní sestry, psychologové, kteří si ji pochvalují jako účinnou obranu proti stresu. Nejlepším hráčům ale bývá kolem patnácti. V tomhle věku je člověk dost hravý, ale zároveň i chladnokrevný na to, aby okamžitě vklouzl do sci-fi světa a přijal jeho zákony. Čtrnáctiletý Alan Tyl bez problému kdykoli nejen svého otce, ale také ostatní náhodné hráče. Co to chce? "Zkušenost. Hraju od osmi, takže už znám prostředí. Je důležité vědět, kde jsou dobré skrýše," vypočítává. "Zbytečně neběhat, to je pak z člověka nejlepší terč. A ze začátku, než na to přijdete, hlavně pořád mačkat spoušť." Další hráči sborem doplňují: "Vyplatí se tmavé oblečení, dobré boty, které nekloužou. Zůstat trpělivý, nezmatkovat. To všechno si můžete osvojit už během dvou, tří her."
Karta pro vítěze
Jak jste byli ve hře úspěšní, se dozvíte až z karty, kterou vám na závěr vyplivne počítač. Cenu pro vítěze, vstupenku do muzea voskových figurín, napoprvé nezíská snad nikdo. Zato se detailním studiem výsledků dozví, kterého hráče a kolikrát dostal zepředu, zezadu, kolikrát se mu strefil do zbraně. A kdo zneškodnil jeho. Kolik bylo výstřelů, kolik zásahů. Podle toho se taky dozví leccos o sobě - jestli je spíš opatrníček, nebo naopak chrabrý útočník a hazardér. Lze si zahrát už v osmi hráčích, maximálně pak v pětatřiceti, ale nejlepší varianta je někde uprostřed. Větší skupina hráčů se nejčastěji rozděluje do dvou týmů, aby ubylo nepřátel.
České holky nebodují
"Škoda, že česká děvčata se asi pořád drží spíš vařečky," lituje František Trantina. "Zatímco v zahraničí se dívky vrhají do Laser game se stejným nadšením jako kluci, u nás je z deseti hráčů dívka tak jedna. Přitom mívají velmi dobré výsledky."
V zahraničí se nadšení hráči spojují do klubů, zvou se vzájemně na turnaje a setkání, vyměňují si trička, dopisují si po internetu, poskytují si vzájemně postřehy a plánky jednotlivých arén. Pražská Laser game, vybudovaná v prostoru bývalého kina, patří v Evropě k největším. Co se v různých zemích liší, je především délka jedné hry. Platí, že jižní národy, tradičně horké hlavy, se vyřádí v kratší době než umírnění seveřané. Češi patří spolu s Angličany někam doprostřed, takže jedna hra trvá dvacet minut. To stačí někomu leda na zahřátí, zato jinému na týden.
Pokud se rozhodnete Laser game sami vyzkoušet, má pro vás Víkend jeden supertajný tip: keramické dlaždice odrážejí laserový paprsek. Díky jim můžete střílet ďábelsky za roh. Jen je v aréně objevit, jsou totiž dost dobře maskované...
 Výstroj je v prvních okamžicích docela těžká, ale Alan Tyl na ni v zápalu boje okamžitě zapomene. |
