Série nových písní v podání kapely Echt! která měla premiéru v pražském Paláci Akropolis, kde skupina pokřtila čerstvé album Smutný věci. Křest provedl evangelický farář Svatopluk Karásek, který si pohostinsky zahrál se skupinou Pozdravpámbu.
Rockový Echt! vyznává písničkářskou i muzikantskou stručnost; vrací muziku zpátky k lidem - do hospod a klubů. Za mikrofonem stojí hráč na saxofon a kytarista Karel Malík. Sám si píše texty a je duchem kapely, která nedávno oslavila desáté výročí. Posluchači se zatím dočkali cenného alba Hořký pití (1997), k němuž nyní přibyl aktuální titul.
Na obalu tohoto alba je obrázek z francouzského vydání knížky Viktora Huga Muž, který se směje. V minulosti prý existovaly gangy, které úmyslně znetvořovaly ztracené nebo odložené děti a prodávaly je do cirkusu. "Udělaly z nich jakási obveselovací monstra. Ti lidé se už nikdy v životě nezasmáli," říká Malík, jenž obrázek viděl v dětství a dodnes mu utkvěl v paměti. "Byl jsem otřesen. Je to jedna z nejsmutnějších věcí, které znám," dodává.
Grafickou stránku alba si vzal na starost se známým rockovým výtvarníkem Karlem Halounem. Vymysleli miniknížku s texty, doplněnou starými rytinami, litografiemi a ilustracemi. "V Bretani jsem si koupil fotografickou publikaci o tamějších námořnících. Byly doby, kdy museli na moře, jinak by zemřeli hlady. Pili jablečné víno, z něhož magořili, a někteří spáchali sebevraždu," říká Malík. Stylová kresba s námořníkem-viselcem se mu hodila k písni Rozhod jsem se, ve které zpívá, co se stane, když si člověk sáhne na dno.
Ilustrace i název alba by mohly svádět k domněnce, že nová deska je depresivní. "Chmurné věci se dějí, tak to prostě je. Ale my nejsme žádní depkaři. Nevšiml jsem si, že by lidi na našich koncertech brečeli," namítá Malík. Humor bývá slyšet v těsném sousedství zmíněného smutku. Třeba v písni Koleda, rozhoupané kyprými dudami hostujícího Tomáše Najbrta, nebo z westernového příběhu John Hardy, který hrávali Greenhorns. "Líbilo se mi, když irští The Pogues zpívali Jesseho Jamese, a tak jsme si vybrali Hardyho," vysvětluje Malík. I pistolnická píseň je zahraná s pobaveným nadhledem stejně jako nejchytlavější song Everybody, ke kterému patrně vznikne videoklip v režii Václava Kučery.
Skladba Stará láska se vztahuje k hudbě, které stále tluče srdce. "Musí bít hlavně muzikantům a pak se snadno přenese do hudby," říká Malík, jemuž učaroval "tep" Woodyho Guthrieho nebo rockové kapely The Velvet Underground. Pro Echt! zase tlučou srdce Karla Malíka, kytaristy Vladimíra Zatloukala, bubeníka Jiřího Michálka, baskytaristy Jiřího Jelínka a violoncellisty Tomáše Schilly - i posluchačů, jejichž okruh se stále rozšiřuje.
Rockový Echt! vyznává písničkářskou i muzikantskou stručnost; vrací muziku zpátky k lidem - do hospod a klubů. Za mikrofonem stojí hráč na saxofon a kytarista Karel Malík. Sám si píše texty a je duchem kapely, která nedávno oslavila desáté výročí. Posluchači se zatím dočkali cenného alba Hořký pití (1997), k němuž nyní přibyl aktuální titul.
Na obalu tohoto alba je obrázek z francouzského vydání knížky Viktora Huga Muž, který se směje. V minulosti prý existovaly gangy, které úmyslně znetvořovaly ztracené nebo odložené děti a prodávaly je do cirkusu. "Udělaly z nich jakási obveselovací monstra. Ti lidé se už nikdy v životě nezasmáli," říká Malík, jenž obrázek viděl v dětství a dodnes mu utkvěl v paměti. "Byl jsem otřesen. Je to jedna z nejsmutnějších věcí, které znám," dodává.
Grafickou stránku alba si vzal na starost se známým rockovým výtvarníkem Karlem Halounem. Vymysleli miniknížku s texty, doplněnou starými rytinami, litografiemi a ilustracemi. "V Bretani jsem si koupil fotografickou publikaci o tamějších námořnících. Byly doby, kdy museli na moře, jinak by zemřeli hlady. Pili jablečné víno, z něhož magořili, a někteří spáchali sebevraždu," říká Malík. Stylová kresba s námořníkem-viselcem se mu hodila k písni Rozhod jsem se, ve které zpívá, co se stane, když si člověk sáhne na dno.
Ilustrace i název alba by mohly svádět k domněnce, že nová deska je depresivní. "Chmurné věci se dějí, tak to prostě je. Ale my nejsme žádní depkaři. Nevšiml jsem si, že by lidi na našich koncertech brečeli," namítá Malík. Humor bývá slyšet v těsném sousedství zmíněného smutku. Třeba v písni Koleda, rozhoupané kyprými dudami hostujícího Tomáše Najbrta, nebo z westernového příběhu John Hardy, který hrávali Greenhorns. "Líbilo se mi, když irští The Pogues zpívali Jesseho Jamese, a tak jsme si vybrali Hardyho," vysvětluje Malík. I pistolnická píseň je zahraná s pobaveným nadhledem stejně jako nejchytlavější song Everybody, ke kterému patrně vznikne videoklip v režii Václava Kučery.
Skladba Stará láska se vztahuje k hudbě, které stále tluče srdce. "Musí bít hlavně muzikantům a pak se snadno přenese do hudby," říká Malík, jemuž učaroval "tep" Woodyho Guthrieho nebo rockové kapely The Velvet Underground. Pro Echt! zase tlučou srdce Karla Malíka, kytaristy Vladimíra Zatloukala, bubeníka Jiřího Michálka, baskytaristy Jiřího Jelínka a violoncellisty Tomáše Schilly - i posluchačů, jejichž okruh se stále rozšiřuje.
