Francouz Buigues se svým mezinárodním týmem narušili mamutův věčný odpočinek. I s dvaadvacetitunovým blokem zmrzlé půdy byl vykopán a vrtulníkem převezen do ledové jeskyně v městě Chatanga, vzdáleném asi tři sta kilometrů.
Bernarda Buiguese, původně tovární dělník se rozhodl složit maturitu a studovat na vysoké škole. To všechno se mu podařilo, ale pobyt na lékařské fakultě ho příliš nenadchl. Přerušil jej, několik let jezdil se sanitkou, pak si zařídil dílnu na opravu terénních automobilů. Jednou jej přítel přemluvil k výletu do Grónska - Buiguese drsná krajina nadchla.
Začal organizovat výpravy k severnímu pólu - pro vědce,ale i pro vojáky, kteří trénovali přežití v extrémních podmínkách. Cesty na sever jej přivedly až do Chatangy. Dnes ho zná v tomto městečku skoro každý ze šesti tisíc obyvatel. On sám se seznámil s příslušníky všech šestapadesáti rodin z kmene Dolganů, kteří se pohybují na území Tajmyrského poloostrova, velkého 400 tisíc kilometrů čtverečních.
O mamutech, ukrytých ve věčně zmrzlé půdě Sibiře, mu vyprávěl šéf místní správy v Chatanze. Buigues samozřejmě o nálezech slyšel už předtím, stejně jako o expedici Japonců, kteří od roku 1997 prohledávali tuto část Sibiře s nadějí, že se jim podaří nalézt buď zmrzlé mamutí sperma, nebo buněčný materiál, který by se dal využít ke klonování.
Kacufuma Gota a Akira Iritani však příliš štěstí neměli. V říjnu 1997 se Buigues dozvěděl od dvou Dolganů, že nalezli asi tři sta kilometrů od Chatangy dva obrovské mamutí kly a snad také zbytky mamuta. Na místě se jim ze sněhu a ledu podařilo sekerou useknout pouze malý kus kosti, který Buigues odvezl do Francie. Tam mu však dlouho nikdo nedokázal potvrdit, že jde opravdu o mamuta. Navíc neviděl kly a podniknout expedici v podstatě do neznáma se mu příliš nechtělo.
Uplynulo půl roku a Francouz se opět vrátil do Chatangy. Tentokrát měl víc štěstí nálezci mu konečně ukázali i kly. A tak vznikl v nehostinné krajině malý tábor a začalo vyprošťování. Práce to byla neuvěřitelně náročná - teprve po týdnu se podařilo najít první mamutí chlup. Po čase však bylo nepochybné, že ve zmrzlé zemi leží zachovalé pozůstatky mamuta. Informace se rychle rozšířila do světa. Když se Buigues vrátil z divočiny do Chatangy, byl překvapen - čekala na něj řada novinářů a na tiskové konferenci vystoupil i člen komise pro výzkum mamutů, legenda v tomto oboru, devadesátiletý profesor Nikolaj Vereštagin z Petrohradu.
V Paříži se pak Buigues spojil s odborníky na paleontologii. Jeho partnery se stali Yves Coppens, jeden ze spoluobjevitelů pozůstatků předchůdce člověka v Africe, expert na mamuty z Nizozemska Dick Mol a jeho kolega Američan Larry Agenbroad. Obrovskou pomoc mu poskytl také Švéd Per Wikström: jeho georadar, který dokáže elektromagnetickými vlnami nahlédnout až deset metrů pod povrch země, se skvěle hodil pro zjištění velikosti mamuta.
Po důkladném průzkumu se ukázalo, že bude nejlepší mastodonta vyzvednout i s blokem zmrzlé půdy, v níž spočívá, a převézt jej k dalšímu zkoumání do ledové jeskyně v Chatanze. Ale jak to udělat? Jedinou možností byl obří ruský vrtulník MI-26. Nejbližší stroj však stál na letišti v Krasnojarsku, vzdáleném 1800 kilometrů. Pronájem stál v přepočtu asi pět a půl milionu korun. Když se vrtulník do Chatangy dostal, vznikl další problém - nedostatek kerosinu, jehož bylo pro převoz mamuta třeba čtyřicet tun. V první chvíli bylo takové množství k mání jen ve velmi vzdáleném Norilsku, ale nakonec do Chatangy zásoby kerosinu dorazily. Byly sice určeny pro lety první pomoci, avšak velitel letiště je pro akci poskytl. Když začal vrtulník na břehu Velké Bolachni zvedat dvaadvacetitunový blok, zdálo se nejdřív, že to nezvládne. Díky mistrovství ruských pilotů se přece jen odlepil od země.
Lze se po tom všem divit, že Buigues pro dobu přepravy znovu připevnil k bloku dávno odříznuté mamutí kly? Chtěl, aby na fotografiích a záběrech kamer bylo jasně patrné: tady se převáží mamut. Snímek Buiguese stojícího vedle klů trčících z mlhy obletěl celý svět. Někteří kolegové z expedice mu zpočátku vytýkali, že prý je to jen efektní akce pro média. Uznali však, že za to všechno, co Buigues pro vyzvednutí mamuta udělal, má i na takovou věc plné právo.
V dubnu začne další fáze operace mamut. Tentokrát v ledové jeskyni v Chatanze. Nalezené zvíře bude za pomoci fénů pomalu rozmrazováno a vědci budou zjišťovat, zda lze v jeho pozůstatcích ještě nalézt jednotlivé nepoškozené buňky. Ale i když se taková senzace konat nebude, získá věda obrovské poznatky.
Mamut je klíčem ke zjištění podmínek, které panovaly na Sibiři před 23 tisíci lety. Například analýza pylu, nečistoty z chlupů zvířete a také obsah jeho žaludku (včetně bakterií a virů) mohou přinést velmi důležité a podstatné informace. Zajímat budou i Sergeje Zimova. Ekolog a ředitel malé vědecké stanice na Sibiři chce část Sibiře vrátit do stavu, v jakém byla před jedenácti tisíci lety, na konci pleistocénu. A pro splnění tohoto snu by velmi potřeboval - mamuty. Proto jej nejvíce vzrušuje otázka, zda by se ze zvířete nalezeného Buiguesem dal získat materiál pro klonování.
O dokumentu
Unikátní reportáž nepotřebuje dlouhé komentáře, nicméně pár předběžných údajů si publikum zaslouží, aby vědělo, s kým bude mít tu čest. Čili: titulní hrdina Vzkříšení mamuta byl uzavřen ve věčném ledu, téměř pět metrů pod zemí, plných 20 380 let; podle odhadu vědců zemřel jako šestačtyřicátník.
Nejprve jeho tělo zkoumali radarem, pak je vysekali včetně "obalu" - vyzvednutý ledový blok svírající posla z pravěku prý vážil jedenadvacet tun. A nakonec vrtulník přenesl celý poklad o tři sta kilometrů dál, do města Katanga, kde byl uložen v ledové jeskyni pro potřeby dalšího mezinárodního výzkumu.
Dámy potěší, že slovutní vědci ze Spojených států, Ruska a Holandska si berou na polární výpravy obyčejný fén - právě vysoušeč vlasů totiž používali při "rozmrazování" jednotlivých vrstev. "Jak led pomalu tál a my se blížili víc a víc k původní srsti mamuta, srdce mi bušilo stále rychleji," popisoval Dick Mol z Utrechtské univerzity. Pocit, kdy se zvířete poprvé skutečně dotkl, byl prý ohromující.
A pak s kolegy jásal, když v hustě porostlé mamutí kůži objevili zachycené částečky dávných rostlin i živočichů. Putovaly pod mikroskopy - stejně jako mamutova krev, žaludek či jeho kly, které celý projekt odstartovaly a které Buigues jejich původnímu nositeli vrátil. Připevnil je totiž zpět do ledového bloku, prý proto, aby vzdal mamutovi čest.
Ovšem jestli si zklamaní dolganští pastýři řekli o nálezné či náhradu škod, to už by byl příběh pro docela jiný kanál než Discovery.
 Bernard Buigles si prohlíží mohutné kly "svého" mamuta. |
 Lidé z Buiglesova týmu připravují kly k dlouhému transportu. |
 Kůže se srstí ze zamrzlé sibiřské země. |
 Vrtulník přepravoval vzácný náklad do civilizace k dalšímu bádání. |
 Ze zamrzlého kusu země vyčnívaly jen mohutné kly pravěkého mamuta. |
 Ohromné kly zapíchnuté do sněhu budily respekt a úctu k tajemství hisorie naší planety. |
 Jáma, z níž členové expedice opatrně vyjmuli kvádr zmrzlé země s mamutími ostatky. |
