Bledá, tmavovlasá a něžně působící dívka zaujímá bojový postoj, na kterém není něžného vůbec nic. V ruce drží samopal, za ní se na rudém plakátu hrozivě tyčí sedmihlavá kobra. Ze snímku sálá temný fanatismus, je to výhružné poselství kapitalistickému světu.
Onou dívkou byla Patty Hearstová. Žena s dramatickým osudem, jejíž život se stal nejbarvitější a nejznámější ilustrací termínu „stockholmský syndrom“, jak psychologové označují silnou náklonnost oběti k pachateli. „Tato ikonická fotografie se stala jedním z nejznámějších obrázků sedmdesátých let. Myslím, že je metaforou celého jejího příběhu,“ uvedl pro stanici NPR právník a novinář Jeffrey Toobin, jenž o kauze Hearstová napsal knihu.
Fotka je ale také symbolem sedmdesátých let, kdy se tisíce mladých Američanů pod dojmem války ve Vietnamu radikalizovaly. „Sedmdesátá léta byla toxická, nebezpečná a děsivá. Na začátku a v polovině dekády docházelo ve Spojených státech k tisíci bombových útoků ročně. Představte si, jak by to vypadalo dnes,“ říká Toobin.
V násilné politické kultuře se zrodila Symbiotická osvobozenecká armáda (SOA). Jejím zakladatelem a vůdcem byl Donald DeFreeze, jemuž se podařilo k boji „proti fašistickému hmyzu“ získat na svou stranu několik mladých bílých lidí ze střední třídy. Uprchlý vězeň, který si říkal polní maršál Cinque, chtěl sjednotit různá levicová hnutí v boji proti kapitalismu – na to ostatně narážel i termín „symbiotický“ v názvu skupiny.
Zakladatel a vůdce krajně levicové Symbiotické osvobozenecké armády, bývalý vězeň Donald DeFreeze
Ideální oběť
Aby si pro nepříliš známé uskupení vydobyl respekt, potřeboval mediální pozornost. A devatenáctiletá studentka umění se ukázala být ideální volbou. Hearstová byla dědička úctyhodného jména. Patřila do bohaté kalifornské rodiny ovládající média, její dědeček William Randolph Hearst byl předlohou pro hlavního hrdinu Občana Kanea, údajně nejlepší film všech dob.
V době únosu si Hearstová procházela vzpurným obdobím, hodlala si vzít svého o sedm let staršího učitele matematiky Stevena Weeda. Rodina její volbou nebyla nadšená, přesto nechala v novinách vytisknout svatební oznámení. A právě to přitáhlo pozornost SOA.
„Patty Hearstová byla ideální: dědička a dokonalý symbol kontroly médií a vládnoucí třídy,“ prozradil člen SOA Bill Harris, jenž oznámení v novinách zahlédl. „Který plutokrat by nechtěl rychle vykoupit svou dceru z rukou bandy revolucionářů v předvečer její velké svatby?“ Levičácká skupina dívku začala sledovat. Hearstová později ve své autobiografii uvedla, že se před únosem „nemohla zbavit tíživého, tísnivého pocitu, že něco není v pořádku“.
Pět let v zajetí myslel na ženu a děti. Návrat z Vietnamu rychle zhořkl |
Osudový den nastal 4. února 1974, kdy na dveře jejího domku v Berkeley zaklepala herečka a příslušnice SOA Angela Atwoodová. Prohlásila, že měla autonehodu a potřebuje si zavolat. Za ní dovnitř vpadl DeFreeze a další příslušník skupiny, oba ozbrojení. Weeda brutálně zbili, jeho milované zavázali oči, odnesli ji do auta a odjeli pryč.
Dva měsíce ji drželi v kalifornském městě Daly City a později v San Francisku zavřenou ve skříni. Hearstová tvrdí, že ji bili a znásilňovali s tím, že musí zakusit „sexuální osvobození“. Chtěli ji vyměnit za své soudruhy zatčené za vraždu a když se to nezdařilo, SOA začala žádat, aby Hearstovi poslali potravinovou pomoc chudým. Vyděšení rodiče poslechli, ale při rozdávání jídla vypukly nepokoje. Únosci jejich dceru nepustili a Hearstové tvrdili, že její rodina o ni nemá zájem
Loupež, která šokovala národ
V dubnu SOA zveřejnila proslulou fotku, na níž Patty pózuje s automatickou puškou. Už to ale nebyla Patty. V jednom ze vzkazů rodině uvedla, že si od nynějška říká Tania – podle kubánské revolucionářky, kterou údajně miloval sám Che Guevara.
Americká veřejnost neuvěřila. Prohlášení mnozí odmítali jako učebnicový příklad vymývání mozku, podle jiných k němu byla přinucena. Ale pak přišel 15. duben a bankovní loupež v San Francisku, která vstoupila do dějin. Mezi lupiči byla totiž sama „Tania“ se samopalem v ruce.
„Kdo první zvedne hlavu, tomu tu zasranou kebuli ustřelím!“ zvolala po svém vstupu do banky. Vyděšení svědci uváděli, že svou hrozbu evidentně byla připravena splnit. Ke střelbě v bance skutečně došlo, dva lidé byli zraněni. Hearstová se svými kumpány uprchla s desetitisíci dolary.
Později v talk show Larryho Kinga řekla, že fotka z banky byla upravená, aby zakryla samopal, jenž na ni mířil. „Řekla jsem své jméno, protože jsem měla pronést řeč. Ale je to všechno dost nejasné. Donald DeFreeze pak někoho střelil, a pak už si nic nepamatuji. Moje další vzpomínka je, jak sedím v autě a odjíždím pryč.“
Na dalším záznamu zveřejněném po loupeži ale tvrdila, že na ni nikdo zbraní nemířil a spekulace o vymývání mozku jsou směšné. Své rodiče označila za „prasata“ a nepřátele. O svém snoubenci řekla, že je „sexistické prase“ a „buržoazní muž“, který nerozumí problémům žen. Loupež pro ni byla „vyvlastněním“.
Národ byl v šoku. Rozhořčení Američané z předzahrádek odstraňovali cedule s nápisy „Bůh ti žehnej, Patty“ a ministr spravedlnosti ji označil za „obyčejného zločince“.
SWAT tým zasahuje proti krajně levicové Symbiotické osvobozenecké armádě v jejím úkrytu v Los Angeles. Přestřelka se stala jednou z nejbrutálnějších v historii města.
A pak se Patty utrhla ze řetězu. O měsíc později zahájila střelbu z dodávky, když čekala na své dva kumpány zadržené v obchodě kvůli podezření z krádeže.
Naštěstí nikoho nezranila, její společníci využili zmatku a z místa utekli. Dodávku vyměnili za jiné vozidlo, zanechali v ní však parkovací lístek, který zavedl policii k sídlu skupiny. Strhla se jedna z nejbrutálnějších přestřelek v historii Los Angeles. Zemřelo při šest členů SOA včetně jejího vůdce DeFreeze.
Jsem městská partyzánka
Přežila jen Hearstová a dva další radikálové, kteří policejní akci sledovali v televizi. I když většina jejích únosců zemřela, Patty dál pokračovala v kariéře levicové teroristky. Zbytkům SOA se podařilo naverbovat nové členy, vyloupit další dvě banky a dokonce se pokusila odpálit několik aut losangeleské policie.
Před strážci zákona se skrývali po celé Kalifornii. V září 1975 ale spadla klec a policii se podařilo Hearstovou zatknout. Když ji odváděli do vazby, udělala revolucionářské gesto. Jako povolání uvedla „městská partyzánka“.
Patty Hearstová na policejním snímku po jejím zadržení. Sama sebe značila za „městskou partyzánku“.
Její advokáti ji vykreslovali jako oběť, křehkou dívku s vymytým mozkem, která vlivem zažitého násilí a podvýživy trpí ztrátou paměti a nočními můrami, a není tak odpovědná za své činy. Porotu ale nepřesvědčila. Původní verdikt zněl 35 let nepodmíněně, pak byl snížen na sedm.
Její příběh Ameriku zasáhl. Stala se tváří amerického generačního rozdělení. Pro část mladé, kontrakulturou ovlivněné mládeže se stala symbolem odporu proti kapitalismu a měšťácké společnosti. Starší, konzervativní generace ji vnímala jako hrozivou připomínku, jak přitažlivá je krajně levicová ideologie pro jejich potomky.
Muž si prohlíží fotku Patty Hearstové s nápisem „Milujeme tě, Tanio“. Hearstová si po přidání se ke krajně levicové Symbiotické osvobozenecké armádě začala říkat Tania a stala se symbolem odporu ke statutu quo pro některé mladé Američany.
Rodina Hearstových ale byla příliš vlivná na to, aby si nezvedená dědička odseděla celý trest. Za její propuštění plédoval i hollywoodský kovboj John Wayne. Upozorňoval na případ masové sebevraždy v Guyaně, kde devět set stoupenců sekty Jima Jonese požilo kyanid. Pokud Jones dokázal vymýt mozek stovkám lidí, proč by to nedokázali i únosci jedné mladé a týrané dívky.
Prezident Jimmy Carter jí v únoru 1979 trest přerušil. Bill Clinton jí pak v roce 2001 na konci svého působení v úřadu udělil plnou milost, když zcela vymazal její trestní rejstřík. „Hearstová vždy zastávala postoj, že stojí nad zákonem,“ komentoval krok kalifornský prokurátor. Toobin angažmá obou prezidentů vnímá jako „nejčistší příklad privilegia, jaký jsem kdy v systému trestního soudnictví viděl“.
Hearstová se po propuštění provdala za svého bývalého osobního strážce a dala se na herectví. S Weedem, svým bývalým snoubencem, se už nikdy neviděla.
Oběť, nebo teroristka?
Během únosu ovšem možná měla ještě jednu lásku, člena SOA Williama Wolfeho. Na nahrávkách o něm mluví jako o „nejněžnějším a nejkrásnějším muži, jakého kdy poznala“. Wolfe ovšem zemřel při přestřelce v Los Angeles a Hearstová ho u soudu obvinila ze znásilnění. Žalobci to zpochybnili s tím, že při zatčení u ní policisté našli náhrdelník právě od něj. Hearstová dodnes trvá na tom, že spolu žádný romantický vztah neměli.
Hlavní otázka kolem jejího případu ale i po půl století zůstává stejná: byla nevinnou obětí, nebo radikální teroristkou? Ona sama tvrdí, že únosci ji k zločinům přinutili přeprogramováním mysli a ona si radši ani únik nepředstavovala, protože uvěřila i DeFreezovým tvrzením, že policie dokáže číst mozkové vlny.
Po prezidentské milosti se bývalá členka krajně levicové Symbiotické osvobozenecké armády Patty Hearstová dala na hereckou dráhu.
„Všichni si myslíme, že jsme dost silní a že nás nikdo nemůže donutit něco udělat, když to nechceme,“ řekla po letech Larrymu Kingovi. „To platí jen do chvíle, než vás někdo zavře do skříně, mučí vás a nakonec vás tak oslabí, že vás úplně zlomí. Pak uděláte všechno, co vám řekne.“
Autor její autobiografie je však k jejímu výkladu skeptický. „Během roku a půl měla několik příležitostí k útěku. Neutekla, protože nechtěla utéct. Byla součástí skupiny,“ myslí si Jeffrey Toobin.
