Disiosovi, stejně jako stovkám dalších kožešnických podniků ve městě Kastoria, byl zakázán vývoz do Ruska, tedy na hlavní trh pro řecký kožešnický průmysl. Protože domácí trh prakticky neexistuje, poslal svých 23 zaměstnanců domů a jeho sklady zůstaly zaplněné stovkami neprodaných oděvů, píše agentura Reuters.
„Tohle město prožívá to nejhorší. Jsme zoufalí,“ řekl Disios agentuře ve svém obchodě, kde je nyní ticho a klid. Ukázal kožich, jehož výroba podle něj stála 30 000 eur (735 000 Kč) a byla na něj použita jedna z nejdražších kožešin na světě, sobolí, a vyzval přitom EU, aby tento průmysl vyňala ze sankcí. „Musí nás osvobodit. Nebo mohou přijít si je vzít a prodat sami,“ dodává Disios.
Kastoria je centrem staletého kožešnického průmyslu v Řecku, který je posledním zbývajícím evropským centrem výroby kožešin. Řecko je také jednou z mála zemí EU, která chov kožešinových zvířat stále povoluje navzdory tlaku skupin zaměřených na práva zvířat z domova i zahraničí.
Po zániku obrovského kožešinového průmyslu v Dánsku po vybíjení norků kvůli nemoci covid-19 nyní skupiny bojující za práva zvířat doufají, že odříznutí od ruského trhu by mohlo znamenat konec evropského trhu s kožešinami, který se díky kampaním ochránců zvířat již drasticky zmenšil.
A vzhledem k tomu, že se stále více velkých módních domů jako Gucci a Prada zavazuje, že v budoucnu nebudou používat pravé kožešiny, mohly by podle aktivistů sankce proti Rusku přispět k urychlení úpadku tohoto odvětví, které označují za „morálně zkrachovalé“.
Kožešinu už nepoužijeme, slibují módní giganti Saint Laurent a Brioni |
Problémy řeckého obchodu s kožešinami se podobají ztrátám, které od začátku války zaznamenala i další odvětví jako zemědělství. Nikde jinde to však není tak patrné jako v Kastorii, která díky vývozu kožešin přežila i ničivou, deset let trvající hospodářskou krizi.
Rušná silnice městem se jmenuje Třída kožešníků a ulice ve městě lemují nyní zavřené butiky s kožešinovými výrobky s nápisy v řečtině a ruštině. Od poloviny 90. let bylo jejich obchodním modelem zaměření na bohaté ruské kupce a turisty v regionu. Sankce zakazují obchodům prodávat zboží i ruským turistům v Řecku, protože kožešiny jsou považovány za luxusní zboží. Řecká federace kožešníků tvrdí, že snahy proniknout na nové trhy, jako je Jižní Korea, představují těžký boj.
„Nejsme jako jablka. Nemůžeme si jen tak najít nový trh, musí existovat určité podmínky,“ říká prezident federace Apostolos Tsukas. „Je otázkou času, kdy se podniky zavřou, bez ohledu na to, jakou pomoc dostanou od státu,“ dodává.
Sankce bolí Evropu víc než Rusy, jen válku protahují, kritizuje Orbán |
V současnosti je podle kožešnické federace v zemi zhruba 2 000 převážně rodinných podniků, které zaměstnávají kolem 4 000 lidí, podporováno státem. Tato pomoc jim umožňuje vyhnout se propouštění. Opatření má platit po dobu tří měsíců, do září, a umožňuje podnikům pozastavit pracovní smlouvy 80 procentům zaměstnanců, kteří budou dostávat příspěvky od států. Vláda v červnu slíbila pomoc odvětví, aby zůstalo životaschopné, ale připustila, že podnikatelé budou muset přejít i na jiné činnosti.
Umírající odvětví
Kožešinové výrobky patří mezi deset největších vývozních artiklů země. Jejich vývoz však v posledních letech klesá. Loni podle statistického úřadu jejich vývoz do Ruska činil 14 milionů eur (343 milionů Kč), propadl se tak z 55 milionů eur v roce 2017. Počet norkových farem se v roce 2020 snížil na 92 ze 131 v roce 2018, uvádí organizace pro ochranu zvířat VeGaia.
Podle ředitelky pro veřejné záležitosti v EU charitativní organizace na ochranu zvířat Humane Society International Jo Swabeové dělala řecká vláda velkou chybu, když podporuje toto odvětví. „Je to stejně umírající odvětví,“ říká.
Pro dlouholeté kožešníky v Řecku je však velmi těžké vzdát se svého řemesla. „Přišli jste sem a bylo zde tolik hluku od všech těch pracujících (šicích) strojů a všech těch lidí, kteří zde pracovali,“ řekl 84letý Christos Papadopulos, který si nevzpomíná na hlubší krizi za 67 let svého podnikání. „Skončili jsme,“ říká ve své prázdné dílně. „Vyhýbám se tomu, abych sem chodil. Dostal bych infarkt,“ dodává.
