Kavárna se jmenuje po Leopoldovi von Sacher-Masochovi, spisovateli narozeném v dnešním Lvově, jehož kulturní vliv na svět je obrovský. Téměř všechny hlavní jazyky používají slovo masochista pro označení člověka, jenž má potěšení z bolesti, píše Svobodná Evropa.
Masochova kniha Venuše v kožichu inspirovala píseň skupiny Velvet Underground, která se v angličtině jmenuje stejně jako kniha - Venus In Furs. Na základě knihy vznikla také stejnojmenná divadelní hra a režisér Roman Polanski podle ní natočil erotické drama.
Nicméně v západoukrajinském městě je Masoch, který se tam nejen narodil, ale i vyrůstal, mimo kavárnu, kde číšnice s biči trýzní chichotající se turisty, sotva znám. Zástupkyně ředitele turistické kanceláře ve Lvově Halyna Hrynyková potvrzuje, že město v současné době neplánuje Masocha připomínat.
O spisovatelově původu ví podle ní jen malý počet turistů a ve městě se nekonají žádné exkurze týkající se jeho odkazu.
Masoch se narodil v roce 1836 v centru Lvova (tehdy se německy nazýval Lemberg), když byl ještě součástí Rakouského císařství. Přestože je znám pro své kvalitně psané zprávy o etnických menšinách ve Lvově a jeho okolí, po vydání knihy Venuše v kožichu v roce 1870 začalo být jeho jméno spojováno s myšlenkami pokřivené sexuality a sebedestrukce.
Román představuje muže jménem Severin, který se zamiluje do krásné mladé vdovy Wandy. Poté, co ho žena varuje, že nemusí být pro ni tím pravým, nešťastný hrdina prohlásí, že pokud nemůže dosáhnout štěstí skrze lásku, tak: „Chci okusit její bolesti a muka až do dna. Chci být týrán a zrazen ženou, kterou miluji. A čím krutěji, tím lépe“.
Příběh knihy vystavený kolem narativu otrok/pán se zvrhává do bezútěšného sledu krvavého mučení a ponižování, až Severin podepíše smlouvu a sepíše vlastní „sebevražedný“ dopis na rozloučenou, kde dá možnost Wandě, aby ho zabila, pokud si to bude přát.
Wanda pro změnu přísahá, že bude nosit kožešiny, kdekoliv to bude možné. Po závěrečném týrání Severina Wandiným pohledným milencem se román uzavírá s konstatováním potlučeného hrdiny, že ženy budou mužovými „otroky nebo tyrany, ale nikdy jeho společnicemi“. Tedy až do dne, kdy „ona bude mít stejná práva jako on a bude mu rovna ve vzdělání a práci“.
Touha po bolesti a ponižování
Po vydání Venuše v kožichu jeden rakouský psychiatr označil touhu po bolesti a ponižování popsanou v knize jako „masochismus“. Neschválené použití Masochova jména ospravedlnil prohlášením, že spisovatel „nebyl pouze básníkem masochismu, ale sám byl touto anomálií postižen“.
Společnost, která provozuje kavárnu Masoch, otevřela v roce 2019 ve stejné budově rovněž hotel, ve kterém dveře zdobí „krev“ a vedou do pokojů s nadměrnými postelemi s řetězy a pouty. Socha před hotelem a kavárnou, kterou zaplatili provozovatelé podniků, je jediným veřejným připomenutím této zřejmě nejvlivnější kulturní osobnosti Lvova.
Taras Maselko, jednatel společnosti stojící za podniky s Masochovou tematikou, je přesvědčen, že ulice pojmenovaná po spisovateli nebo pamětní deska ve městě chybí kvůli „specifickým tématům“ v jeho nejslavnější knize. Ta i po 151 letech dokáže šokovat.
Otec masochismu byl gentleman a náruživý lovec |
„Je jasné, že na Ukrajině a ve Lvově máme mnoho lidí se silnými náboženskými postoji a přísným pohledem na témata, o kterých Masoch psal,“ domnívá se Maselko. Dodává, že v dnešní době však už na Ukrajině „začíná být populárnější mluvit o tématech, které by člověk před padesáti lety ani nezmínil“.
Místní turistický průvodce Andrij Masljuk souhlasí s tím, že Maschovův odkaz je v zemi, kde je náboženská morálka stále posvátná, tabu. Zároveň poukazuje na autoritářskou minulost Ukrajiny, kterou vnímá jako důvod, proč není Masoch ve svém rodném městě takřka vůbec připomínán. „Kvůli železné oponě se tady mnoho místních hrdinů, kteří nezapadali do sovětské mentality, nepropagovalo a skončili jednoduše zapomenuti. Masocha ve skutečnosti objevuje až novější generace,“ míní Masljuk.
Ve formální atmosféře lvovské turistické kanceláře působí otázky o odkazu tohoto spisovatele trapně a nepatřičně, ale Halyna Hrynyková na ně odpovídá s profesionálním nadhledem. „Je dobře, že jste se přišel na Masocha zeptat. Víme, že je pro některé lidi důležitý, takže bychom se snad mohli zamyslet nad zorganizováním akcí během roku, které budou věnované tomuto člověku,“ uvedla.
Slova klasické písně Velvet Underground inspirované Masochem přitom vyvolávají představu, jak by takové veřejné akce mohly v elegantních ulicích Lvova vypadat: „Severine, padni na koleno. Ochutnej šlehnutí z lásky, které není mírné. Okus bič, a teď pro mě krvácej.“
