Ferejdún Farrochzád byl v íránském šoubyznysu sedmdesátých let zjevením. Svým výrazným knírem, rozhalenou košilí a jiskřivým charismatem připomínal Freddieho Mercuryho. Jako hlavní hvězda televizních estrád bavil diváky a neustále zkoušel, co ještě snesou.
Bez cavyků si třeba k sobě přitáhl ženu a vyznal jí lásku. „Chytil ji za ruku a vyzval k tanci, to nebylo v íránské společnosti běžné,“ líčí jeho někdejší spolupracovník Alí Limonádí. Čím dál populárnější hezoun Farrochzád se prosadil už za studií politologie v Mnichově a západní zábavu pak přivezl s sebou domů. Zpěvák, herec, básník a moderátor se u toho ale nezastavil.
Vyprávěl neslušné vtipy, strefoval se i do tehdejších mocných, a když islámská revoluce svrhla sekulární vládu šáha Rezy Pahlavího, stal se z něj hlasitý kritik nového režimu. Po několika pobytech ve vězeňské cele uprchl do Evropy. Ani tam však nepřestal, naopak ještě přitvrdil.
„Píšou, že islám hovoří o dvanácti místech, kde je zakázáno se milovat. Jaké náboženství se asi tak zaměřuje na spodní část těla? Všechno je jen o močení a hovnech, o téhle díře a tamté díře, ale ani slovo o vašem mozku,“ prohlásil například Farrochzád během jednoho ze svých vystoupení.
V exilu pořádal koncerty pro ostatní emigranty v různých koutech Evropy i Spojených států, v rádiu spolupracoval s ostatními příznivci monarchie a objevoval se i v zábavních pořadech perských televizních stanic. „Budeme pokračovat v boji za svou vlast. Nebojíme se nějakých náboženských fanatiků!“ burcoval.
Ferejdún Farrochzád na archivním snímku:
Today 7th October, Fereydoun Farrokhzad would've celebrated his 82nd Birthday.
A famous singer, actor, TV & radio host, writer, poet, humanitarian & a political opposition figure.
A true patriot & Monarchist.
Happy Birthday in Heaven.
Forever remembered in our hearts.
RIP ❤❤ https://t.co/B73OkPEG7b
Nahrávky jeho proslovů se na kazetách pašovaly zpět do Íránu a dodávaly naději těm, kteří zůstali. Pro Íránce nesouhlasící s novou realitou byl komik a básník hrdina. „Zřejmě byl úplně prvním umělcem, který vůči režimu zaujal jasný postoj. To byla známka jeho pozoruhodné odvahy,“ míní také bývalý korunní princ Rezá Pahlaví.
Prostořeký exulant Farrochzád si nebral servítky ani vůči novému vládci své rodné země. Ajatolláh Rúholláh Chomejní byl podle něj nevzdělaný blázen posedlý sexem. „Chomejní píše, že pokud muž znásilní svého tchána, má si dát koupel. To je taková hloupost. Kdo by chtěl znásilňovat nějakého starého chlápka? Snad jen duchovní,“ divil se.
A diváci se smáli. Žerty tohoto ražení samozřejmě rezonovaly i v Teheránu a Farrochzáda později zřejmě stály život. „Když jsem to viděl, řekl jsem si, že je to jeho rozsudek smrti,“ vzpomíná jeho spolupracovník Limonádí. Íránská vláda ovšem dodnes podíl na tom, jak hlasitý kritik režimu nakonec dopadl, popírá.
Rádio Svobodná Evropa přichází s novými důkazy:
Among the most famous alleged victims of the “chain murders” was iconic artist and dissident Fereydoun Farrokhzad. In 1992, he was murdered in his apartment in Bonn. His decaying body was found with a knife lodged in his mouth, and another in his back. (2/5) https://t.co/1PvMypwct6
Osamělá hvězda se sblížila s nepřítelem
Zatímco na pódiu Farrochzád sršel energií, v soukromí bojoval se samotou a vlastními dilematy. Dvakrát rozvedený umělec sice pár let žil ve vztahu s mužem, veřejně však kolující drby o své homosexualitě až na jednu výjimku nekomentoval. A v nevlídném Německu mu bylo smutno.
„Jsem unavený ze sněhu a chladu, z osamění a potulování se, z tvrdé práce a ztráty svého národa. Nevím, kdo mi může pomoct,“ zapsal si do deníku. „Jsem tak sám, že bych se mohl zabít a skoncovat s tou bolestí a úzkostí,“ uvažoval jindy.
Pocit osamělosti ještě prohloubilo nařčení, že v USA zpronevěřil peníze ze své charitativní sbírky pro děti traumatizované irácko-íránskou válkou. I ze stesku po matce se proto chtěl v jeden moment vrátit domů a začal se kvůli tomu scházet s diplomaty na íránské ambasádě.
Jeho přátelé ho důrazně varovali, že se hrne do léčky a že ho „tito lidé nenechají naživu“. On však naivně doufal, že mu vláda promine. „Nechápal jsem, že se svým vzděláním a svou inteligencí mohl věřit tomu, že se bude moct vrátit do Íránu. To je neuvěřitelné,“ říká bývalý íránský špion Abolghassem Mesbáhí.
Osudným se Farrochzádovi stal počátek srpna 1992. Nejdříve se na nádraží v Bonnu sešel se dvěma známými, krátce nato ho někdo navštívil doma. Dodnes není jasné, kolik lidí to bylo, ale mluví se o jednom či dvou mužích. Do bytu na okraji města za ním přišli ve chvíli, kdy vařil večeři. A brutálně jej ubodali.
Sporák zůstal zapnutý i poté, co vrahové odešli. Teplota v maličké kuchyni rostla a umírající muž se v ní nakonec doslova upekl. „Když jsme přišli, byl tu nepopsatelný pach. Krev a tělesný tuk se uškvařily a rozpustily pod kuchyňskou linkou. Vytvořily silnou vrstvu,“ vypráví Farrochzádův kamarád Sajíd Behnežád.
Hrůznou scénu zachytili s bratrem zavražděného na kameru. „Vyklidili jsme pak nejméně deset pytlů krve a tuku,“ pokračuje. Při ohledání místa činu policie v ústech a rameni pětapadesátileté oběti našla použité nože, na zemi v obývacím pokoji ležely dva přichystané talíře, íránský nugát byl rozházený všude kolem.
Farrochzádův fotoaparát, kterým umělec zvěčnil každého, kdo k němu zavítal, zmizel. Stejně jako diář, do něhož si hvězda íránské zábavy pečlivě zapisovala všechny plánované schůzky.
Zpěvák se svou druhou manželkou:
Fereydoun Farrokhzad (October 7, 1938 – August 7, 1992) an Iranian singer was murdered in Germany in exile by the regime of kidnappers. https://t.co/Xhpzu9uU5g
Jasné stopy promyšlené operace Íránu?
Německá policie vraždu dodnes nevyřešila a oficiálně vyšetřování stále běží. Úřady proto na otázky odpovídají mlčením. „Myslím, že je to pro ně velmi bizarní případ. Také jsem se snažil dostat k informacím. Pokaždé, když se zeptáme, je to prý živá kauza a získat informace tak není možné,“ říká německý poslanec íránského původu Omid Nouripour.
Farrochzádovi přátelé mají nicméně jasno už desítky let. Jejich milovaného Ferejdúna za drzou kritiku navždy umlčeli fanatici v Teheránu. „Všichni vědí, že ho zabila íránská vláda,“ byl si jistý jeho bratr, který před třemi lety zemřel, aniž se dozvěděl pravdu.
Po třiceti letech se však nyní možná objevily důkazy, které zapojení teokratického režimu potvrdí. Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL), konkrétně jeho perská odnož rádio Farda, uvádí, že má k dispozici fragmenty interní zprávy německé kriminální policie z roku 1993.
Tehdejší vyšetřovatelé Farrochzádovy smrti v ní popsali, že zločin zcela jasně nese známky profesionálně provedené operace a že pachatele do Německa mohla vyslat právě vláda daleké země. „Ponížení, které svými výroky Farrochzád způsobil islámu, Írán nemohl jen tak přijmout,“ uvedli.
Také německý poslanec se domnívá, že vražda nebyla „obyčejným“ zločinem. „Je zřejmé, že je tu politický tlak na to, aby se nezacházelo do detailů případu, který může poškodit mnoho lidí na obou stranách a samozřejmě ublížit i německo-íránským vztahům,“ dodává.
Jedna z Farrochzádových písní (spustí se po kliknutí na odkaz):
Listen to Boom Baba Boom.فریدون فرخزاد-آشیانه by Fereydoun Farrokhzad on #SoundCloud
https://t.co/c7P2nYDxRq
Pátrání policistů bralo v potaz i fakt, že chtěl Farrochzád navštívit nemocnou matku. To by podle nich přivedlo Teherán do rozpačité situace. Nenáviděný kritik režimu by se buď volně pohyboval po své zemi a úřady by s tím nic neudělaly, anebo by ho hned po příjezdu zatkly. To by však mohlo vyvolat hněv Íránců i aktivistů ve světě.
„Nemůžeme proto vyloučit, že se íránský režim mohl zbavit tohoto dilematu Farrochzádovou likvidací,“ píše se ve zprávě s tím, že tuto teorii není možné potvrdit ani vyvrátit.
Policie pracovala i s verzí, že se zpěvák stal obětí odplaty ze strany svého domnělého milence, čehož Írán ihned využil k propagandě. O údajném vrahovi státní média informovala jako o „homo chlapci“. Světu se pak íránští diplomaté snažili namluvit, že zavražděného jako výstrahu sprovodila ze světa samotná opozice.
Ani jedno, ani druhé podezření se však nikdy neprokázalo. Německý odborník na tajné služby Wilhelm Dietl, který se zabýval vraždami íránských opozičníků na německém území, je nicméně přesvědčený, že Farrochzád svého vraha znal. „Otevřel mu dveře, přivítal ho a řekl: ‚Uvařme si večeři.‘“
Bývalý špeh Mesbáhí pak tvrdí, že ví, kdo je vrah. Prý jde o obchodníka s auty, který byl umělcovým známým z doby jeho pobytu v Los Angeles a s íránskými agenty se spojil přes prostředníky. Výměnou za zradu přítele chtěl, aby mu režim vrátil majetek zabavený během revoluce.
Novináři jej v reportáži označují jen jako „pana X“, protože už je po smrti a špionovo tvrzení není možné ověřit u nezávislého zdroje. Jeho aktivita nicméně může ukazovat na to, že ho v Íránu vycvičili k vraždě, kterou měl brzy nato spáchat.
Naučil se například, že místo zbraně je lepší použít předmět z domácnosti, jako je kuchyňský nůž. A že první rána má mířit na krk oběti. Ta potom totiž nebude moci tolik křičet.
Nalákali je a jednoho po druhém likvidovali
Podle policejních záznamů byl Farrochzád jedním z nejméně jednadvaceti emigrantů, které Írán mezi lety 1987 a 1993 nechal zavraždit. Pouhých šest týdnů po jeho skonu zemřeli podivnou smrtí v berlínské restauraci Mykonos i další členové íránské opozice. „Dostali jsme tehdy tolik varování! Íránské tajné služby byly velmi agresivní,“ vypráví Dietl.
Agenti podle něj měli za to, že mohou zabít každého, koho začnou považovat za nepřítele, protože přece pocházel z jejich země. „Nikoho by to nemělo zajímat, je to jen naše věc, zda zavraždíme své občany,“ vysvětluje íránský úhel pohledu německý expert.
Mesbáhí pak umění, s jakým íránští špioni dokázali nalákat nic netušící disidenty do svých pastí, označuje za jeden z největších „majstrštyků“ poválečného Íránu. „Potom už je jen jednoho po druhém odklidili,“ dodává.
Ačkoliv v případu Farrochzádovy vraždy policisté podezírali tajné agenty, kauza nikdy nevyvolala mezinárodní skandál a Německo Írán oficiálně z ničeho neobvinilo. Také proto, že tragédii v Bonnu zastínil atentát v restauraci Mykonos.
Samotný Farrochzád je však pro mnohé Íránce dodnes legendou. V živé paměti nemají jen jeho písně, ale i kritické projevy a některé dochované výroky. Přeposílají si je na sociálních sítích, stovky fanoušků se každý rok vydávají ke zpěvákově hrobu a na motivy jeho života vznikají filmy.
Pro ty, co by chtěli kritizovat íránský režim, slouží také jako odstrašující příklad osudu, který by je mohl potkat. „Ne, nikdo mě nemůže umlčet. Nemůžu zmizet, protože nejsem nikdo. Naše ideály přetrvají,“ věřil však Ferejdún Farrochzád.
Odkaz Ferejdúna Farrochzáda je mezi Íránci dodnes živý. Jako poctu zavražděnému zpěvákovi natočili i tento krátký film:
