Na nejrušnější obchodní uzel v regionu to tu zatím rozhodně nevypadá. Větrem bičovanou písečnou plošinu na břehu Kaspiku brázdí bagry, obchodní delegace ze zahraničí rokují v unimobuňkách. Pouze na plachtách třepotajících se ve větru je zobrazena kýžená budoucnost Ázerbájdžánu.
Tady, sedmdesát kilometrů jižně od Baku, vyrůstá speciální ekonomická zóna, která by měla místní ekonomiku zbavit závislosti na příjmech z ropy a zemního plynu. Jestliže čínský hospodářský zázrak táhly zóny v Šanghaji nebo Šen-čenu, autokratický režim Ilhama Alijeva chce lákat zahraniční byznysmeny do Alatu.
„Na první pohled to vypadá velmi slibně,“ zhodnotil potenciál chystané Alatské zóny český ministr zahraničí Jakub Kulhánek, který sem přivezl zástupce sedmnácti českých firem. „Ázerbájdžánci jsou schopni garantovat dlouhodobé pobídky a přijali i speciální legislativu, která bude chránit zahraniční investory,“ dodal.
Země na křižovatce
Alijevovy plány jsou vskutku ambiciózní. V sousedství nového mezinárodního přístavu by mělo na 850 hektarech vyrůst supermoderní centrum mezinárodního byznysu, kde bude veškeré zboží osvobozeno od daní i cel. Ázerbájdžán sází na svoji výhodnou polohu na pomezí tří obřích trhů: Ruska, Turecka a Íránu.
Už před čtyřmi roky byla otevřena železnice spojující Baku s gruzínským Tbilisi a východotureckým Karsem, díky čemuž mohl loni v prosinci dorazit do Turecka první nákladní vlak z Číny. Jen pár desítek kilometrů kolejí u íránských hranic schází k zprovoznění severojižního koridoru, který by měl umožnit přímé spojení Moskva - Bombaj.
Klan Alijevů, který desetimilionové zemi vládne od pádu Sovětského svazu, se lákáním zahraničních investorů snaží diverzifikovat ekonomiku. Ropa a zemní plyn dnes tvoří 90 procent ázerbájdžánského exportu a tři čtvrtiny veškerých státních příjmů.
Při současném tempu těžby by příjmy z ropy mohly vystačit ještě na třicet let. Alijevovi ekonomičtí poradci tuší, že bujaré časy, kdy Baku hostilo mistrovství Evropy ve fotbale či finále Eurovize, by brzy mohly skončit.
První velké varování přišlo během prudkého poklesu cen ropy na konci roku 2015. Centrální banka musela uvolnit kurz ázerbájdžánské měny, manat okamžitě ztratil polovinu své hodnoty a letitou stabilitou režimu otřásly bezprecedentní demonstrace proti drahotě a inflaci.
Rok od války. Ázerbájdžán staví dálnice do Karabachu, Arméni hřbitovy |
Země se závislost na ropě snaží částečně vyvážit vyšším vývozem zemního plynu. Před třemi měsíci byla rozšířena těžba na největším kaspickém ložisku plynu Šah Deniz a Ázerbájdžán slibuje, že je schopen navýšit dodávky nedávno zprovozněnými plynovody TAP a TANAP do Turecka, Řecka a Itálie.
Mezi ekonomické priority režimu se ovšem čím dál víc dostává odklon od těžby fosilních paliv a lákání i jiných investorů, než je britský energetický gigant BP. Pro řadu západních podnikatelů to může být možná ještě příliš velké dobrodružství: kauza Pandora Papers opět ukázala korupční tendence Alijevova režimu a vzpomínky na loňskou válku v Karabachu jsou velmi živé.
„Oblast jižního Kavkazu je geopoliticky nesmírně složitá, ale zároveň je ekonomicky nesmírně zajímavá,“ komentuje možná rizika podnikání v neklidném regionu Jakub Kulhánek. „Je však potřeba si uvědomit, že v Ázerbájdžánu jsou britské, francouzské, německé firmy a myslím, že by byla škoda, aby české firmy tuto příležitost nevyužily.“
Rekonstrukce Karabachu
Jeho ázerbájdžánský protějšek Džejhun Bajramov na společné tiskové konferenci v Baku přišel s nabídkou, aby se české firmy podílely na rekonstrukci „osvobozených“ okresů Karabachu. Baku nyní do stavby silnic, vodovodů a další klíčové infrastruktury investuje stamiliony dolarů ve snaze umožnit návrat uprchlíků z první války v 90. letech.
Největší zakázky sklízí firmy z Turecka, které v konfliktu s Arménií poskytlo Ázerbájdžáncům rozhodující vojenskou pomoc včetně obávaných dronů Bayraktar TB-2. O slovo se ale hlásí i evropské země. Italská firma Ansaldo Energia obnovuje v Karabachu elektrickou síť, BP staví solární elektrárnu o výkonu 240 MW.
Chaos v mapách Kavkazu. Proč Arménie a Ázerbájdžán nebojují jen o Karabach |
Ázerbájdžánci prohlašují, že dobyté oblasti se stanou „zelenou zónou“, která bude zásobována elektřinou z obnovitelných zdrojů a vzhledem k hornatému terénu hodně sází na vodní elektrárny. Právě tady se otevírá příležitost pro české společnosti, které v budování malých hydroelektráren patří ke světové špičce.
„Pokud do podobné soutěže budeme vpuštěni, naše firmy o to nepochybně zájem mít budou,“ okomentoval pro iDNES.cz možnosti investic v Karabachu Martin Pospíšil, ředitel odboru zahraničně ekonomických politik ministerstva průmyslu a obchodu.
„Obnova je velkou výzvou a ázerbájdžánská vláda má evidentně dost prostředků, aby takovou výzvu zvládla. Ale samozřejmě, ta geopolitika je velice citlivá a každá firma si bude muset zvážit, jaké to pro ni bude mít důsledky,“ dodal.